Komedie s Klikou

Tradiční nedějová šedesátková kravinka se vším všudy. Prý komedie, ale veškerý vtip stojí a padá s přílišným množstvím rekvizit Bohdalové, její opileckou serenádou (na vánoce vánočku) s Karlem Gottem a Janem Třískou. S Karlem Hoegerem se potkala ve vlaku, aby s ním posléze navázala v tingltanglu. Karel si procvičil svou němčinu jenom proto, aby byl uražen, že nezvládá italštinu. No toto :D Krasojízda pokračuje v Karlově budoiru, Bohdalka v jeho pyžamu, on v dámském. Vzájemně si pak dají kvinde, ačkoli on se snažil zapůsobit v nátělníku a šlích, ona ve spodničce. Ale ruku na srdce, jsou právě tihle vašimi sexuálními idoly? Závěr na radnici pak nevšedně zdobí takoví zpátečníci jako Nesvadba a Gollová, takže o žádných hereckých esech nemůže být řeč, ostatně jsou zde společně s Chramostovou jen na pár záběrů. Pakliže ale nutně hovoříme o hereckém esu, tak je tu v cameu Ella Šárková. (03.03.2011)

Nevtipné, nezábavné, nudné. Úsměv vyvolá jen prapodivná píseň Karla Gotta o Rujaně, nechce se věřit, že takové obsazení a takový režisér a taková smutná bilance. A Gollová v roli Högrovy tchyně - no, ve skutečnosti byla mladší, než on a i ve filmu vypadala rozhodně lépe, než "zeťák". Never more. Zkrátka - komediální herectví Jiřiny Bohdalové se skví v jiných titulech ze 60. let, v tomto rozhodně ne. (27.03.2011)

Noční jízda Högera a Bohdalové po barech. Ok, proč ne. Högera mám ráda, Bohdalovou respektuji a pro filmy ze 60. let mám slabost. Pravda je, že scéna v baru a zpěv Jiřiny s Třískou v zádech... Tahle scéna je prostě i na mě moc. Navíc si myslím, že paní Bohdalovou prostě neměli nechat zpívat. Nikdy a nikde. Ti dva se pak ocitnou doma a začne zábava. A co teprve, když se rozloučí a setkají se opět se svými partnery (Höger - Chramostová). Shrnutí - jako nenáročný film o loučení se svobodou to špatné není. Navíc Höger v dámském županu má pro mě osobně jisté kouzlo. A rada na závěr: "Když je ženská s ňákým mužským někde sama přes noc, tak je jen jedna možnost... Já to přece jako předseda závodní rady musím vědět." ;-) (07.01.2016)

V Komedii s Klikou se Krška pokoušel zvládnout tradicionalistickou, divadelně cítěnou konverzačku, v níž se objevuje populární motiv záměny. Jistě, konverzačka žila a bude žít snad navěky, velikost a osobitost Krškova talentu se ovšem nemusela vyčerpávat důkazy, že řemeslně zvládne i tento druh populární zábavy. Filmu by evidentně prospěla volba jiného typu režiséra, patrně Martina Friče, který by tento veselý příběh vedl nejspíš v překotnějším tempu, zřejmě by si více pohrával s bláznivostí a nepravděpodobností situací. Krškův humor je klidnější, tlumenější (což je dáno přítomností Karla Högera v jedné z hlavních rolí), nejde mu o to se hrdince jízlivě vysmívat. Jiřina Bohdalová obrací až agresivně pozornost ke svým nápaditým výstupům, dovede se kouzelně promeňovat – od poněkud stupidní naivky k ženské s šarmem, od uzavřenosti ke klaunské přemrštěnosti. Přestože ji Krška citlivě vede i k jisté komornosti, Bohdalka je natolik nespoutaný živel, že bourá architekturu vymyšleného příběhu ve jménu jisté autentičnosti. Přesto se ve filmu objeví několik nezapomenutelných výstupů (karaoke v nočním baru za asistence mladinkého Karla Gotta, útěk ze svatby) a vynikajících vedlejších figurek – od vlezlé domovní důvěrnice Rosůlkové až po zaskočené soudruhy v obřadní síni (Beyvl a jeho echtovní replika V nedostatcích je naše síla). A pak, kde jinde uvidíte Karla Högera v dámském pyžama a v tak nemožné paruce? (04.02.2021)

Jedna z již dávno zapomenutých rolí Jiřiny Bohdalové. Což je škoda, protože je to dobrý film. Příběh, v němž nikoli vedlejší roli hraje klika (ode dveří) a Klika (nastávající ženich), má poměrně pomalý rozjezd, až ve druhé polovině nabírá tempo, kdy se zapojí herecká esa typu Nataši Gollové nebo Vlasty Chramostové. Rozhodně originální je ale závěr, který dodává potřebnou gradaci. (19.09.2010)