Mladá léta

Zivotopisny fragment o Jiraskovi lze prezit. Pojetim je to podobne mnoha dalsim podobnym padesatkovym kouskum. Avsak mne zde prece jen chybelo kousek nejake chytlavosti deje, nebo sympaticnosti Jiraska a jeho kumpanu, proste neco, ceho by se dalo chytnout a udelit tudiz vyssi hodnoceni. Libezna byla samozrejme Natasa... :) (30.07.2023)

Budovatelská rozjásanost, typická pro dobu hospodářského rozvratu a justičních vražd, nesporných opatření směřujících k emancipaci (ale také rdousivému rovnostářství) i těch, která tvořila lid dvojí kategorie, se nemohla nepodepsat na tomto filmu. Pozoruhodnější je však to, čím toto dílo dobový budovatelský brak přesahuje: chvějivá kamera, lyrická atmosféra (Cupákův Jirásek v mnohém připomíná Ratkina ze STŘÍBRNÉHO VĚTRU), precizní vystižení litomyšlské maloměstské atmosféry (o poznání jistější a přesvědčivější ve srovnání s Vávrovou starší rovněž výbornou FILOSOFSKOU HISTORIÍ), skvělé herecké obsazení (nejen Höger jako vlastenecký frázista, ale i Rašilov v úloze okresního hejtmana, Filipovský coby omezený gymnaziální ředitel, Eman Fiala v úloze obojetného katechety). Páchnoucí, již tehdy zpozdilý biedermaier na nás dýchá po celý film. Jsou tu i další rozdíly: jaký že to byl režim, který Jiráskovi umožňoval publikování vlastně protirežimních děl, účinnou obranu proti likvidačnímu náporu státní moci i projevy vůle mladé liberální generace, k níž tehdy mladičký a postupně dozrávající AJ patřil. Česká společnost v okamžiku svého strmého vzmachu je tu popsána a zachycena s až jímavou důkladností. V rozhodném historikovi-popularizátorovi Palackého filozofie českých dějin (vynikající "štěk" Zdeňka Štěpánka) tušíme budoucího proklamátora slavné národní přísahy 13. dubna 1918 z balkonu Obecního domu hlavního města Prahy. Zajímavé jsou i školské scény a způsob Jiráskova pedagogického působení. Vynechány jsou některé pozoruhodné postavy Litomyšle: např. učitel Roman Nejedlý nebo spisovatelka Tereza Nováková (Lanhauserová). MLADÁ LÉTA patří nesporně k vrcholným výkonům prvního lyrického období Krškovy filmové tvorby. (04.12.2013)

Apoteóza lidu a husitství. 1) 43letý Karel Höger (supervlastenecký profesor Hubka) či 45letý František Filipovský (nový ředitel gymnásia Boehm) a plejáda dalších špičkových herců spolu s uměřenou angažovaností daly vzniknout zajímavému dílu. Pravda, doba se podepsala na schématickém zobrazení - protijiráskovští měšťáci jsou spíše parodie než portréty, projiráskovci jsou zase pochmurně revolučně vážní - jak taky jinak rok před Stalinovou smrtí. Cítím k tobě nelásku / profesore Jirásku / tři roky tu u nás strašíš / táhnout odkud přišels račiž. 2) 52letý gay Václav Krška pomohl 20letému Eduardu Cupákovi, čerstvě vyloučenému za svou homosexualitu z JAMU, který měl jít pracovat do těžkého průmyslu. Při kamerových zkouškách Cupák přesvědčil Kršku natolik, že místo zamýšlené vedlejší role mu režisér svěřil roli hlavní a stal se i jeho oblíbeným hercem v dalších filmech. (30.01.2015)

Jedno ze slabších Krškových děl, které začíná být i pro fanouška campu zajímavé až v několika málo chvílích, kdy se jme téměř odkapávat patos z obrazu - jako například těsně před závěrem, kdy snad celý svět provolává "my chceme Jiráska!" nebo ve chvíli, kdy Nataša Tanská slepotou ohroženému Jiráskovi slibuje, že se kvůli němu naučí rešeršovat i v latině. Očekávaně topornější tempo naštěstí čas od času oživuje brutálně rozjetý a krásně přehrávající Höger, který v každé scéně, ve které účinkuje, odhaluje potenciál svěžeji pojatého obrozeneckého opusu bez upjatých proslovů s pohledem do dáli a pravítkem v krku (a s Högerem místo Cupáka v hlavní roli). (21.05.2021)

Také filmem Mladá léta zůstal režisér Václav Krška věren životopisnému žánru, v němž dosáhl znamenitých výsledků. Opíral se o znamenitý, citlivě napsaný scénář Jiřího Mareše a Vladimíra Neffa, který zachycuje nejbarvitější i nejbouřlivější údobí Jiráskova života, kdy mladý, začínající spisovatel se musí potýkat s odmítavým zneuznáním a především s překážkami, které mu nastražovala rakušácky cítící „vlastenecká" společnost maloměstské smetánky. Kladem scénáře, režie i hereckých výkonů je rozlišení skutečných vlastenců od „také vlastenců", kteří nazdarováním a hejslovaněím si dodávají zdání důležitosti a důstojností. Když Jirásek dá bez přetvářky najevo své opovržení k této maloměšťácké společnosti, je pro ni vyřízen, ba je jí dokonce nebezpečný. Proto musí být odstraněn. Způsob, jaký volí úředníci v čele s hejtmanem Parysem, je příznačný pro methody buržoasie. Tito přisluhovači prohnilé rakouské monarchie však zapomněli, že spisovatel Jirásek psal pro lid, že lid jeho díla miluje a že je ochoten se za Jiráska také postavit. Způsob, jak -scénáristé i režisér ukazují vzrůst lidového hnutí na obranu Jiráska, je velmi zdařilý, což především přispívá k velmi působivému účinu filmu, který si jistě najde své nadšené diváky. Filmový přehled 7/1953 (14.09.2008)