The Babushkas of Chernobyl
VOD (1)
Obsahy(1)
Třicet let po černobylské katastrofě se štáb filmařů vydává do uzavřené zóny, aby zdokumentoval život několika starých žen, které byly z oblasti násilně evakuovány, ale tajně se vrátily a žijí tam dodnes... V místě, kde v roce 1986 došlo k dosud největší jaderné katastrofě na světě – v okolí Černobylu – existuje dodnes uzavřená zóna s režimem přísného dohledu. Je zde zakázáno jíst a kouřit venku, dotýkat se rostlin, konzumovat lesní plody, dotýkat se staveb. Přesto tu žije skupina převážně už velmi starých žen, které se po násilné evakuaci po katastrofě tajně vrátily do svých domovů. Filmaři navštěvují některé z nich, aby zjistili, že tyto moudré a odolné ženy si zde žijí v poměrném klidu a spokojenosti. Vláda jim to částečně umožňuje, protože se domnívá, že v dohledné době zemřou sešlostí věkem, a to dříve, než by mohly zemřít na následky ozáření. Radiace je tu na některých místech stále vysoká, tyto ženy z ní ale strach nemají. Vesměs za sebou mají tvrdý život, mnohdy doprovázený hladověním, kterého se paradoxně bojí mnohem více než radiace... Epicentrum výbuchu, kolem něhož jsou ustanoveny dvě zóny – jedna ve vzdálenosti deseti a druhá třiceti kilometrů – je kryto sarkofágem, z něhož ale radioaktivní prach už třicet let uniká. Plánuje se proto nový kryt, který by měl vydržet prakticky neomezenou dobu – snad i déle než pyramidy ...
Valentina Ivanovna, zdravotní sestra, byla povolána do nemocnice ihned po katastrofě. Strávila tam mnoho času a viděla mnoho mrtvých. Později sama onemocněla rakovinou štítné žlázy - jediným onemocněním, které je s Černobylem jednoznačně spojováno – uzdravila se a dodnes žije v místě, kde se narodila a prožila celý život. Stejně jako pro další bábušky je to pro ni velice důležité. Ženy se navzájem navštěvují, zazpívají si spolu i zatančí. Rády se napijí a vždy pro návštěvu připraví bohaté pohoštění, přestože převážně žijí jen z toho, co si samy vypěstují anebo uloví. V oblasti pravidelně probíhá sběr vzorků půdy a vody, stejně jako měření radiace přímo v domech. Ta ovšem závisí na mnoha faktorech, kromě jiného i na počasí a síle větru. Zjištěné údaje jsou zveřejňovány na budově pošty v Černobylu. Bábuškám jsou také rozváženy důchody, ovšem v zimě, když jsou cesty nesjízdné, si na ně občas musí pár měsíců počkat... Analýza odebraných vzorků pravidelně ukazuje stálé zamoření. To ale místní obyvatelky rozhodně nemůže přimět k tomu, aby se odstěhovaly. Jsou hrdé na svou nezávislost, na to, že se dokáží samy o sebe postarat a nejsou nikomu na obtíž. Jsou zvány na lékařské kontroly. Valentina Ivanovna se tak dozvídá, že je zdravá, hodnoty škodlivin v jejím těle zůstávají v normě. Mladý lékař vysvětluje, že zde hrají významnou roli i socio-psychologické faktory: bylo statisticky dokázáno, že lidé, kteří se do své domoviny vrátili, se dožívají vyššího věku než ti, kteří byli evakuováni a donuceni žít jinde. Štáb navštěvuje i Pripjať, dnes nazývaný „město duchů". Původních obyvatel v celé oblasti pomalu ubývá, bábušky vymírají. To ale nic nemění na tom, že své volby – vrátit se domů navzdory nebezpečí – nikterak nelitují ...
(TV Prima)
Videa (1)
Recenze (49)
Plusy: Zmíněné bábušky samy o sobě, jako symbol nezdolnosti prostého lidu i široké ruské duše (vodka a: "Vzhůru do bezvědomí!"). O sepětí s rodnou hroudou ani nemluvě. Scéna s mladejma chlapama, jak vzali nohy na ramena, jakmile u jedné bábušky naměřili překročení bezpečných hodnot radiace. Ozvěny divokých změn po pádu komunismu. Mínusy: Bábušek tvrdohlavost až sebevražedná. Hraně uplakaná scéna se zpožděným důchodem. Fakt: Je zmíněno, že jejich příklad nelze brát jako důkaz, že radiace byla celou dobu neškodná nebo nízká a zasažená oblast tím pádem obyvatelná. Byť se z dokumentu těžko rozlišuje, které jejich nemoci lze připsat jen stáří, žádná z nich nebyla bez následků a naprosto zdravá. Hodnocení: 85%. ()
Veľmi milé bábušky zo skanzenu, nerobia si starosti, zapíjajú vodku vínom a nikdy za z uzavretej zóny nemienia odsťahovať. Môžu tam polooficiálne žiť len preto, že sa predpokladá, že staroba ich zabije skôr ako radiácia. To sa predpokladá už tridsať rokov a bábušky sú stále tam, pestujú si svoje potraviny, chovajú sliepky a prasce, zbierajú a jedia huby. Vojaci a vedci u nich robia výskum a to je asi celkom neoficiálny dôvod, prečo ich tam nechajú, ako objekt výskumu. V jednej nenápadnej scéne, keď vojak kontroluje radiáciu v dome, ani nechce na kameru prezradiť, koľko nameral. Podľa jednej štúdie ale tí, čo odišli, umierajú skôr, ako tí čo zostali. A možno je to tým, že ženy vydržia viac, preto medzi nimi nie je žiadny deduško a spoločnosť im robí len mobil. Dokument nie je vedeckou štúdiou, ale jednoducho podáva fakty a hlavne to, ako sa žije bábuškám. Trochu inou kategóriou sú squateri, ktorí preliezajú ploty, po ceste stretávajú aj bábušky, a nakoniec zo strechy bytovky obdivujú Pripjať, najzelenšie mesto na svete. –––– V Kyjevě je vzduch horší než zdejší. Každé auto vypouští celou periodickou tabulku. Tady v uzavřené zóně se život nikdy nezastavil. Příroda to prostě převzala. Nikam nepůjdu. Za žádnou cenu! ()
Příjemné nahlédnutí do zakázané zóny, kam se navzdory katastrofě vydalo několik postarších paní prožít život, který zde zahájily. Před zhlédnutím jsem neměl tušení, že tato zóna má své obyvatele a že se z tohoto místa stala turistická atrakce. Celkem zajímavý byl i vědecký pohled ukazující, že jsou tato místa velmi nebezpečná. Díky své neznalosti si z toho paní nic nedělali. Střechy mají z azbestu, na oběd si dají radioaktivní houby a stejně se hravě dožijí osmdesátky. Zřejmě za to může alkohol, který dle vlastních slov nepijí, aby se opily, ale aby byly zdravé. Celkem mě překvapilo, že se na Ukrajině měří radioaktivita v Rentgenech, měl jsem za to, že se používají Sieverty. Možná jsou jen zaostalí. Příjemná dávka radioaktivní radosti ze života. ()
Zakázaná zóna okolo Černobyľskej JE je lákavým miestom pre výskumníkov. Poznatky o tom, ako príroda a staré ženy reagujú na množstvo rádionuklidov v prostredí sú veľmi cenné. V zakázanej zóne sú kapitálne kusy zveri, veľké ryby vo vodných tokoch a bábušky, ktoré prežívajú aj v týchto podmienkach. Nie snáď preto, že by rádioaktivita bola prospešná, ale preto, že zóna bola vyľudnená a ničivý vplyv človeka na čas ustal. A bábušky sú už také staré, že bude ťažké zistiť, ako sa na veku dožitia podpísala rádioaktivita a ako pocit, že sú doma vo svojom prirodzenom prostredí a nie presadené do nejakého domova dôchodcov 200 km ďaleko. Film nepovažujem za vydarený, ale vďaka aj zaň. Neprajem nikomu dožiť sa doby, keď celý svet bude jednou zakázanou zónou. Hlupákov na vedúcich postoch, ktorí koketujú s myšlienkou vyskúšať to je stále viac. ()
Všetka úcta k starým ľuďom, ale tieto bábušku tu pôsobili, ako by boli priamo v epicentre černobyľského výbuchu, jemne povedané pôsobili "poněkud retardovaně". 84 percent pre dokument, ktorý v podstate nič nehovorí? Vidíte tam tri staré baby, ktoré sa napájajú vodkou so slovami To je dobrota! a potom začnú spievať nejaký ukrajinský folklór. Občasne povedia niečo zo svojho života, kto vie čo z toho je pravda. Dokumentárna hodnota tak 20 percent a podľa toho aj hodnotím. ()
Galerie (8)
Photo © Festival Jeden svět
Reklama