Stezky slávy

Úchvatné a naprosto pohlcující. Je opět vidět, že Kubrick se na režisérském postu prostě nikdy neztratil, a natáčel tak perfektní a dechberoucí snímky, že jsou minimálně stejně atraktivní i po padesáti letech. Tomuto filmu se mimojiné daří na diváka přenést beznaděj, kterou všichni jeho hrdinové nejen na bojišti, ale i v soudní síni prožívají. A je smutné, že s něčím hodně podobným byrokracii se lze setkat i zde, na válečném poli a ve válce samotné. Kirk Douglas (ta podoba s jeho synem Michaelem je neskutečná) se velice snaží jak po herecké stránce, tak jako jeho postava plukovníka Daxe. Neměl jsem ani na minutu nejmenší problém vžít se plně do děje, užívat si parádní černobílou atmosféru (osvícení mrtvol na bojišti světlicí je jeden z nejlepších záběrů) a být tam s nimi. Za zmínku také určitě stojí akční scéna útoku na Anthill, která si v ničem nezadá s bitvou na Pellenorských polích. Jiné přirovnání mne vážně nenapadá, protože ve Stezkách slávy je tento filmový moment tak zručně podaný, že mi to opravdu připomělo ty nejúchvatnější bitvy v dějinách světové filmografie - a k nim ty z Pána prstenů rozhodně patří. I tak je ale toto Kubrickovo dílo hlavně nervydrásajícím dramatickým snímkem, a to jedním z nejlepších v souvislosti s první světovou válkou. Máucta. (07.10.2009)

Výborné protiválečné drama a první Kubrickovo mistrovské dílo, pojednávající o armádním vedení, které neváhá ve zmanipulovaném procesu obětovat životy vlastních vojáků pro jejich domnělou zbabělost a ukazujíce tak smutnou pravdu, že mezi vlastními generály, sedícími v bezpečí s dalekohledem v ruce bývá více špatnosti než mezi nepřátelskými vojáky. Film je to nízkorozpočtový, bez velkolepých bitevních scén, a to je jen dobře, protože v komorním konverzačním dramatu vynikne nesmyslnost války mnohem lépe než v megalomanských bitevních scénách, nad kterými by si militaristi mohli ukájet své choutky. (09.08.2004)

Po neúspěšné operaci, která se francouzským pohlavárům nijak extra nevydaří potřebují na někoho svést vinu. Vyberou tři libovolné vojáky a ti jsou obviněni ze zbabělosti. Nevím co k tomu dodat snad jen to, že nikdo není dokonalý a nesmyslnost války, kór té první se zde na konci filmu projeví na 150 %. Mimo to se ve filmu objeví jediná, právě osudná bitva, která je na tehdejší dobu naprosto neuvěřitelným způsobem natočena a zobrazena v plné síle, tak jak by to dokázel jedině mistr mistrů Stanley Kubrick. (02.02.2007)

Kubrickův masterpeace! Excelentní dílo, které svou úrovní hravě dosahuje Olověnou vestu. Pod Kirkem Douglasem bych ty ostnaté dráty i překousal. Stezky slávy nesou všechny typické znaky Stanleyho geniality. Absurdita vojenského snažení nikdy nebyla znázorněna chytřeji. Každá z postav ve filmu bojovala zcela za něco jiného. Někdo za mediální obraz, jiný za vojenské vyznamenání a Kirk Douglas za životy svých mužů. 100% (31.07.2011)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)