Režie:
Stanley KubrickKamera:
John AlcottHrají:
Jack Nicholson, Shelley Duvall, Danny Lloyd, Scatman Crothers, Barry Nelson, Philip Stone, Joe Turkel, Anne Jackson, Tony Burton, Lia Beldam, Vivian Kubrick (více)VOD (6)
Obsahy(1)
Opuštěný horský hotel, odříznutý od světa, to je vhodné místo k zešílení... Neúspěšný spisovatel Jack Torrance přijme práci správce v luxusním, ale odlehlém horském hotelu Overlook, který je přes zimu zcela odříznutý od světa. Pro muže je to vítaná příležitost najít klid na práci. Jenže od první chvíle, kdy Jack s manželkou Wendy a synkem Dannym do hotelu dorazí, se zdá být něco v nepořádku. Jack začíná být na své nejbližší neurvalý, nemůže se soustředit a objevují se u něj děsivé sny. Je to právě „osvícený“ Danny, kdo díky své zvláštní schopnosti pochopí, že v hotelu Overlook žijí duchové a ti jeho otce začínají ovládat. Ostatně chlapec je v dlouhých hotelových chodbách sám potkává… Film Stanleyho Kubricka vznikl podle románu známého spisovatele Stephena Kinga. Kubrick podle něj vytvořil nejen klasické dílo moderního filmového hororu, ale také mistrovskou studii postupného psychického rozpadu lidské osobnosti. Některé výjevy, jako zjevení nahé mrtvé ženy v koupelně, hektolitry krve, valící se z výtahové kabiny či finální sekvence v parkovém bludišti patří mezi ty nejděsivější okamžiky, jakých se filmařům podařilo dosáhnout. Snímek se zapsal do historie také dosud největším počtem klapek, které padly při natáčení jednoho záběru pro zvukový film. Stanley Kubrick, posedlý perfekcionismem, nechal Shelley Duvallovou opakovat jednu akci celkem 127krát, než byl se záběrem spokojen. Osvícení se tak dostalo do Guinnessovy knihy rekordů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 966)
Musím říct, že tomuhle filmu něco schází. Možná je to chybějící gradace konce - tedy spíš poslední třetiny filmu (i když honička v bludišti stojí za to), ale prostě dílko se dle mého řadí spíš na Kubrickovy nejnižší příčky. Ale i tak jde o velmi zajimavý (a zajímavě natočený) thrilller, který ale asi nedokázal využít celý potenciál, který v sobě obvykle skrývají knížky Stephena Kinga a který se téměř nikomu nepovedl převést stejně sugestivně na filmové plátno (snad jediné dvě výjimky tvoří Misery a Zelená míle, která je ovšem podle nehororové povídky). A jak je vidět, tak ani velkému panu Kubrickovi se to nepovedlo na 100%... Některé pasáže jsou sice velmi povedené (mě osobně například fascinovala scéna, kdy syn jede na tříkolce po hotelu, kamera ho snímá zezadu a pohybuje se s ním, my slyšíme, jak kolečka jedou chvíli po dřevě, chvíli po koberci, a najednou se zastaví u dveří 217 a... mimochodem výborná práce zvukaře), uchvatné je i použití hudby, kamery, herecké výkony (zejména Jack Nicholson - i když opět mám pocit, že v každé z jeho rolí je velký kus jeho povahy, takže zas tolik nehraje :-)), ale to jsou věci u Kubricka skoro samozřejmé. Nakonec jsem se rozhodla pro 4*, protože přes moje výtky jde o velmi nadprůměrný horor, ale i tak byl pro mě celkem zklamáním. Mám dojem, že tenhle film už si znova pustit nepůjdu. ()
Docela dobrý film, ale takový kult to není. Nicholson přehrává (asi to po něm Kubrick chtěl), film je moc dlouhý - šíleně zdlouhavě působí různé jízdy kamery, v kterých si Kubrick přímo libuje. Pár scén je opravdu děsivých, častěji mi to ale přišlo takové neosobní. Jinak to celkem šlo, ten kritický duch komentáře berte jako reakci na ty nadšené ohlasy většiny ostatních. ()
Ještě předtím, než jsem toto kultovní dílo prvně zhlédla, jsem se podívala na trailer s nepopsatelně strašidelnou a mrazivou hudbou a krví valící se z výtahu. Měla jsem pocit, že na tak strašně děsivý a mysteriózní film se nikdy neodvážím podívat. Poté jsem se odhodlala a tento film se pro mě stal jedním z nejlepších vůbec. A nejen v rámci hororu. Je to mistrovská ukázka filmařského umění. Je to geniální Stanley Kubrick a ďábelský Jack Nicholson. Je to dokonalé úvodní intro. Je to fantastická hudba. Je to zlo, které bude vždy přetrvávat v místech, událostech a lidech. Je to neopakovatelně a fenomenálně budovaná tísnivá atmosféra, která neustále houstne a dopadá na diváka. Hory. Zima. Samota. Wendy a Jack. Danny (boy) a Tony. Overlook. Delbert Grady. Ticho, prázdný hotel, prázdné chodby, venkovní bludiště, pokoj s číslem 237 a všudypřítomná hrůza z něčeho, co se nazývá jako REDRUM... "Come play with us, Danny. Forever and ever and ever..." ()
Jack Nicholson se pro tenhle hororový žánr zřejmě narodil, ale já ne. Nicméně Kubrickovi nelze upřít jeho um udržet diváka v napětí až do konce, kde to graduje a graduje.......takže za mě čtyři hvězdy, ale už nikdy víc něco podobného nechci vidět. Horory zkrátka nemusím...Filmová výzva 2016. ()
Galerie (164)
Zajímavosti (230)
- Stanley Kubrick měl ve zvyku umísťovat do svých filmů prvky, které běžný divák nezaregistruje, a které se v dalším běhu filmu opakují. Málokdo například ví, že bizarní postava, která v závěru snímku provádí felaci jiné, se v něm objevuje již dříve, a sice v podobě malé figurky ležící na podlaze. (L_O_U_S)
- Stejný vzor koberce, který je užit v tomto filmu, najdeme také ve filmu Příběh hraček (1995) v Sidově chodbě. (Mr.Critic)
- Scéna, kdy kuchař Hallorann (Scatman Crothers) vysvětluje malému Dannymu (Danny Lloyd), co to vůbec osvícení je, se natočila na 148. pokus. Je tak zapsána do Guinnessovy knihy rekordů. (cihlenka)
(1001) -„All day work and no play makes Jack a dull boy.“ ♥♥♥ Pokaždé, když přijde řeč na tento film, začne můj taťka o tom, že super super, Nicholson maniakální k zbláznění (muhaha), ale že si určitě musím přečíst ještě tu knížku, protože tam se teprve dozvím, proč a jak se to všechno děje, a že se tam King mnohem víc věnuje historii hotelu a bývalým mafiánským majitelům a vůbec. A já si pro sebe říkám, že právě to by pro mě byl možná problém, protože King často neví, kdy přestat, a nahlas se snažím vysvětlit, že o to Kubrickovi nejde, že on překládá slova vysvětlení do pocitů a pocity do obrazů a ve výsledném filmu tak nechybí nic, co člověk potřebuje, aby byl proti vlastní vůli vzdělán (rozuměj vystrašen k smrti). Vždycky, když si vzpomenu na "redrum", tak se bojím jít v noci potmě na záchod. Jinými slovy, film, u kterého se leknu, i když se objeví pouze titulek "úterý". Líbí se mi, jak Kubrick v jenom rozhovoru zmiňuje Kafku, když popisuje svoje rozhodnutí být civilní a realistický při adaptování výchozího materiálu: „Jeho (Kafkovy) povídky jsou fantastické a alegorické, ale jeho styl psaní je jednoduchý a přímý, skoro žurnalistický. Většina lidí, co se ho pokouší adaptovat, to úplně ignoruje a snaží se udělat všechno co nejvíc divné a snové.“ Ten rozhovor jsem si přečetla teprve poté, co jsem narazila na nějakou příšerně dlouhou a extrémně podrobnou fanouškovskou analýzu filmového Osvícení (analýza má dvacet jedna kapitol a k tomu několik dalších souborů s poznámkami a rešeršemi a několik hodin doprovodných videí). Namátkou: Autor v ní rozebírá třeba význam štaflí stojících na začátku filmu v chodbě (padne i přirovnání k pyramidě na americké jednodolarovce) nebo to, že Jack Torrance symbolizuje amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, protože dva lidé na závěrečné fotografii z večírku roku 1921 jsou v obličeji mírně podobní Wilsonovi a jeho ženě Edith a že žena na fotografii má na šatech brož ve tvaru srdce zkříženého s holubicí a že skutečná Edith Wilson dostala od Francouzů diamantovou brož Holubice míru. Náhoda? Nemyslím si! Obvykle rozhovory s režiséry nevyhledávám, protože si myslím, že všechno podstatné už by mělo být ve filmu samotném. Po přečtení této analýzy jsem potřebovala trochu uklidnit a Kubrickův styl přemýšlení mě rozhodně uklidnil a dovolil mi nedbat na holubice a pyramidy. Zpátky k mé vlastní recenzi. Realistický, ale svým způsobem velmi podvratný přístup k filmu ústí v to, že největší děsivá síla filmu tkví v sérii nenápadných detailů. Například už od prvního zhlédnutí před mnoha a mnoha lety jsem si říkala, že vidím největší problém v tom, že Nicholson vypadá jako blázen ještě předtím, než se oficiálně zblázní. A teprve poměrně nedávno mě dostihlo plíživé uvědomění, že ona to je pravda. Jack se s příchodem do hotelu nijak nezměnil, všechno zlo si už přinesl uvnitř sebe a hotel mu jenom poradil, jakým způsobem svou zlost soustředěně ventilovat. To je kruté. To je zlé. Jen si poslechněte, co v jednu chvíli řekne barmanovi: "Just a little problem with the old sperm bank upstairs." Jéžišku, on je tak odporný člověk, že mávání sekerou skoro vypadá jako projev jeho něžnější stránky. A je to zvlášť působivé, protože Wendy v podání Shelley Duvall je jedna z mých nejoblíbenějších filmových matek a Danny v podání Dannyho Lloyda je jeden z mých nejoblíbenějších filmových synů. Při scéně, kdy spolu tito dva bloudí zeleným bludištěm, Dagmar pravidelně brečí prostým dojetím z toho, jak krásný vztah spolu ti dva mají. Jak on je vedle ní malý a jak se drží za ruce. Kdyby ti dva neměli ani sebe, bylo by to absolutně nelidské. A speciálně miluji, že chlapec je svým rodičům rovnocenný partner, chová se velmi chytře a je aktivním účastníkem probíhajících událostí, tzn. že netrpí klasickými neduhy malých dětí v (amerických) filmech. A jako myšlenkové cvičení si odnáším představu, jaké to je vidět úryvky minulosti a budoucnosti, ale nevědět, co je co, co se už stalo a co se teprve stane. () (méně) (více)