Spartakus

Neskutečně patetický sandálový velkofilm, ve kterém sice nenajdeme žádné božstva či mesiáše, o to více se nám však pokouší přiškrcený Kubrick (či snad producent) valit klíny do hlavy. Přeš veškerou monumentální standardizaci, a že jí je požehnaně, má tenhle otrok alespoň několik světlých a dramatických momentů, které stojí za archivaci. Pokud z hlavy vyženete ubíjející stopáž a velké množství kýčovitých výjevů plných slziček, zůstane vám několik kvalitních a povětšinou i dosti rozmáchlých scén a výteční herečtí představitelé, kteří se s římskou ctností vypořádali na jedničku. (31.05.2005)

97% - Sandálový film bez jakékoli příměsi náboženství. Nemám vzdělání na úvahy o věrnosti historických postav, a možná i proto je pro mě Spartakus z toho nejlepšího, co jsem kdy v tomto žánru viděl. Úžasně vystavěný, i přes svou délku po celou dobu velmi poutavý. Výborná hudba Alexe Northa umocňuje zážitek ze skvostných hereckých výkonů. U bojových scén, interiérů, i exteriérů jsem žasnul, u milostných scén jsem se dojímal. Permanentně zde něco obdivuji. Co bych měl chtít víc? (03.12.2007)

Přestože Kubrick při natáčení Spartaka neměl tak volnou ruku, jak byl zvyklý v případě ostatních projektů, výsledek takřka bez výjimky odpovídá jeho filmařské velikosti. Obrazová i zvuková megalománie, které sice trochu schází silný a sjednocující emocionální prvek, avšak pro budoucí divácké generace zůstane vždy stejně zábavná, tématicky hodnotná a herecky naprosto strhující, přesně v tradicích sandálových hollywoodských velkofilmů. Spartaka si nelze představit jinak než jako Kirka Douglese, Laurence Olivier snad musí být potomek hrdého Krassa a na režisérské stoličce prostě nelze uvažovat i nikom jiném než o Kubrickovi, který dovedl všechny ty nezapomenutelné scény s tisícovkami statistů do mrazivé dokonalosti.. 85% (16.03.2014)

Velice nerada ubírám hvězdu právě Kubrickovi, ale musím být spravedlivá. Filomena má pravdu. Tohle je velkofilm z dob, kdy diváci očekávali velkolepou podívanou jako na divadle a k tomu bezvadné kostýmy. Dostali sladký romantický příběh, u kterého si mohli pobečet jako želvy a pokochat se krásnou kamerou. Jenže pravý Spartakus měl přijít v oblacích prachu, v potu a špíně, z toho filmu měl být cítit pot a spálenina, měla být vidět krev a rány, měl být drsný a barbarský. A tohle všechno nebyl. Škoda, že místo Kubricka záměru dostane divák jen sterilní sestříhanou podobu. Knižní předlohu neznám, ale filmový příběh je postavený jednoznačně na milostném vztahu. Jako vždy vznikl romantický film v historických kulisách. Nutno přiznat, že ty kulisy byly nádherné, někdy až moc. :o) (04.01.2015)

Režiséra S. Kubricka nejvíce obdivuju za to, jak výrazného otisku se mu podařilo docílit v každém filmovém žánru do nějž se opřel šířkou svého tvůrčího umu... a že jich bylo - co film, to klasika svého žánru. A není tomu jinak ani v případě "Spartakuse", jednoho z předních představitelů monumentálních "sandálových" velkofilmů let padesátých a šedesátých. Od většiny svých souputníků se odlišuje především tím, že neklade důraz na náboženské (křesťanské) "otázky", ale upíná svou pozornost pouze na lidi a jejich boj, ať už o svobodu či o moc. Ve filmu vystupuje skutečná herecká garnitura své doby, díky níž i například delší pasáže z Říma, které by se dali dost možná považovat "jen" za jistou výplň k hlavní ose příběhu, povstání otroků, působí nebývale silným dojmem. Hodně pěkně také vyznívá milostná linka mezi Varinií a Spartakem, jež je poměrně příjemně a vkusně ošetřena. Ostatně, je mimořádně zajímavé sledovat způsoby nasvícení a "mlžení" obrazu při detailních záběrech na J. Simmons... filmaři z předpůlstoletí si uměli opravdu vyhrát s tím, aby jimi vyvolené ženy, v okamžicích kdy se to po nich "žádá", vypadaly a působily jako z Olympu právě sestoupivší nedotknutelné bohyně. A ony jimi byly... (31.07.2005)