Rudovous

Už před lety, kdy jsem ten film viděl poprvé, na mě hluboce zapůsobil, a když jsem teď dostal chuť si to připomenout, opět mě naprosto dostal. Někdo, kdo mě s tím filmem tehdy seznámil, o něm řekl, že to je podle něj asi nejlepší film všech dob. To na mě udělalo dost dojem, a osobně nemám problém s tím souhlasit. Geniální film, u něhož mi vlastně přijde tak nějak nepatřičné sem cokoli psát nebo o něm číst nějaké debilní komentáře, co si kdo myslí, protože mě to v tomto případě vlastně vůbec nezajímá. Toto je čisté filmové opium a já mu dobrovolně zcela podléhám. (07.10.2020)

S Kurosawovými snímky mám tak trochu problém, jednoznačně je považuji za nadprůměrné, ale nikdy mě nedokáží oslovit tak, jak bych očekával a to je i případ Rudovouse, který i přes pekelnou stopáž povětšinu času nenudí, ovšem divák se musí naladit na pomalý styl vyprávění a vykreslování lidských příběhů, které asi ne každému bude po chuti. (14.04.2008)

Zjevná inspirace pro mnoho dalších děl (má smysl to u AK pořad ještě omílat?) a poslední spolupráce s Mifunem. Dílo netrpí typickými neduhy filmů z lékařského prostředí - na pozadí několika "obyčejných" lidských příběhů se odehrává vývoj hlavní postavy (městský ambiciózní fracek, čerstvý absolvent), která teprve s poznáváním vlastních slabostí dochází určitého prozření. Konec je nečekaně očekávatelný:)), ale jakýkoli jiný by asi byl trochu křečovitý. (23.01.2008)

Môj najobľúbenejší Japonský režisér Akira Kurosawa, ma zatiaľ ešte nikdy nesklamal. Všetky jeho filmy. ktoré som doteraz videl, sa odohrávali v starom Japonsku za čias samurajov (Yojimbo (1961), Sanjuro (1962), sedem samurajov (1954) a je vidieť, že si históriu svojej krajiny nesmierne ctil a vkladal do nichveľký kus srdca. V Red Beard sa nám, už tradične, prestavuje Kurosawov dvorný herec, Toširó Mifune, ktorý si , na moje prekvapenie, tentoraz nezahral žiadneho namysleného a arogantného samuraja-samotára, ktorý sa stará iba sám o seba a nikto iný ho nezaujíma. Vo všetkých filmoch, ktoré som s ním videl mali jeho postavy presne tieto črty. Tu si však zahral starostlivého a nesmierne múdreho primára nemocnice, ktorého si každý vážil. Celý dej sa pohyboval okolo jednej nemocnici, s tým som sa v samurajských filmoch ešte nestretol. Vo všetkých čo som videl sa vždy pár chlapíkov rozsekalo na franforce, povedzme si na rovinu, mne to vždy stačilo ale toto bola príjemná zmena. Opus, ktorý trvá 3 hodiny rozohráva životné útrapy lekárov a pacientov, a medzi hlavnou líniou deja, sa často predstavuje minulosť podaktorých vedľajších postáv. Keby bol náš pseudokultový seriál z lekárskeho prostredia (Nemocnice na okraji mesta) nakrútený takouto precíznosťou, rozhodne by som ho neposiela do ... a nehádzal do filmovej žumpy kinematografie. Bolo to skvelé od začiatku až do konca,akurát som nepochopil v strede filmu takzvané intermezzo, v ktorom nám tvorca pustil do čierneho obrazu jednu skladbu a kým dohrala nič sa nezmenilo, ako keby som počúval rádio. Najviac sa mi páčila scénka, keď Red Beard a jeho učeň karhali v bordeli jednu prostitútku, že by nemala pracovať, keď je nakazená syfilisom. V tom zbadajú nového zamestnanca v brandži, 12 ročné dievča, ktoré má vysokú teplotu. Chcú ju zobrať do nemocnice ale bordelmame sa to nepáči, a tak si zavolá ma pomoc všetkých zákazníkov. Starý primár sa však nedá, a v bitke, svojimi chiropraktickými schopnosťami, zláme kosti (ruky, nohy) asi 20 mužom. Avšak za moment ich začne ošetrovať, milí lekár. Netradičný kúsok Japonskej kinematografie, ale remeselne zvládnutý na jednotku. (08.09.2015)

,,NIČ NIE JE TAKÉ DÔSTOJNÉ, AKO POSLEDNÉ CHVÍLE ČLOVEKA." __ Dávam 4*, ale veľmi som váhal a nakoniec za prilepšenie môže hlavne umiestnenie v rebríčku Top 200. Musím povedať, že pre mňa skôr sklamanie i keď neviem nakoľko veľké. Z môjho pohľadu má film veľký problém v jeho dĺžke, ktorá je až prehnane natiahnutá, dej sa vlastne nijako zásadne neposúva a hlavne v druhej polovici sa mnoho scén javí už ako úplne zbytočných. Aj Siedmim samurajom som bol nutený * zobrať hlavne za nehoráznu stopáž, inak ich však považujem za jedno z najlepších Kurosawových diel. Dá sa povedať, že u Červenobradáča je prvá hodina na jasných 5*, postupne však až na slabé 3*. Určite má film svoju umeleckú hodnotu, či už skvelý herecký prejav Toshiru Mifuneho, hudbu, kameru, tak aj fakt, že takúto exkurziu do japonskej kliniky druhej polovice 19. storočia len tak nezažijete, jedná sa však o takú filmovú nudu pre fajnšmekrov. (05.10.2008)