Pomsta

Příjemný přírůstek do Rape and Revenge subžánru. Už si ani nevzpomenu, kdy naposled se mi líbilo hned úvodních 30 minut, než se rozjede masakr, jako zde. Vím ale, že to bylo touto sexy italskou šťabajznou !! Nebýt těch zatraceně nelogických scén, jako že, scénáristi vůbec neřešili to, že když člověk spadne a nabodne se skrz na skrz, tak má díru z obou stran a né jenom z jedné a taky mě celkem udivilo, kolik krve ze všech cákalo a vlastně pohodička, všichni se tvářili šťastně, tak bych asi možná těch 5* napálil. Závěr, kdy je pohled na "vymalovaný" byt taky moc smysl nedává, páč krev byla i tam, kde vlastně ani být nemohla. Každopádně bez těchto nesmyslů, je to dost brutální, krvavá pecka s hodně nepříjemnou scénou vyndavání střepu z chodidla, která se řadí mezi ty nejnechutnější co jsem za poslední dobu viděl a to já rád. (15.09.2018)

Rape revenge pohybující se někde mezi Iñárritovým Revenantem a Zarchiho I Spit on Your Grave, aniž by se ovšem blížilo něčemu z toho, co je pro tyhle snímky zajímavé. Coralie Fargeat se imho snaží stylistickou manýrou zapadnout do cool stylu New French Extremity (poněkud vágní kategorie, kterou vytvořil kritik James Quandt na základě určitých trendů ve francouzské kinematografii). Vizuální ladění se povrchně, leč nápadně podobá filmům Hélène Cattet & Bruna Forzaniho (psychedelická scéna mnohonásobného vnořeného snu hodně připomíná jednu část z filmu L'étrange couleur des larmes de ton corps) i Gaspara Noeho, a to včetně designu titulků. Ovšem naprosto bez jejich talentu. Velmi přímočarý děj nedává smysl ani psychologicky, ani technicky, ani metaforicky, ani v nadsázce a nefunguje ani jako komedie či záměrný guilty pleasure pastiš (jediný dobrý vtip je ten s plechovkou piva obtisknutým na kůži hrdinky). Fargeat buď vytvořila laciný chyták na diváky, kteří se nechávají unést pěkným vizuálem a rádoby sofistikovanými odkazy na béčkovou kinematografii, aniž by chápali, co je na ní a na jejích umělečtějších či ambicióznějších variacích opravdu zajímavé, nebo to prostě sama nechápe. Krev rozstříknutá na hrubých betonových stěnách luxusního bytu a designových přístrojích vypadá pěkně – asi tak stejně, jako vypadá pěkně třeba reklama na Sony nebo United Colors of Benetton. K tomu přidat populární retro-osmdesátkovou syntwave hudbu á la Refnovo Drive a cinefilní divácký medián bude hýkat blahem? No nevím. Revenge je především oproti všem předlohám, jimiž se zřejmě nechala inspirovat, uboze nenápaditá, což žádná stylistická manýra nepřekryje. New French Extremity, jako cokoli jiného, inspiruje také k produkci vyprázdněných druhořadých napodobenin. (12.01.2019)

Příliš obehrané na to, aby z toho divák byl na sračky, ale každý Frantík by si měl po francouzském milování natočit svůj vlastní "explojťák". Tak zde máme další rozezlenou, čtyřicetikilovou italskou Jessicu Alba s dokonalým pozadím a diskutabilními hereckými schopnostmi, co je napumpovaná estrogenem a zhrzená za hrubou urážku jejího genitálu. Sama uprostřed pouště, s pahýlem v bříšku po nedobrovolném pádu z útesu, která nese svoji kládu, až si ji vezmou do péče mravenečci, kteří usoudí, že není třeba o půlnoci volat mravenčího doktora Ratha, neb mladá žena se přes noc zázračně zotaví, stejně zázračně změní barvu porostu na hlavě, projde procedurami salonu krásy a navštíví e-shop s hadříky Lary Croft, aby pak mohla vyčinit třem násilníkům, kteří si u ní uschovali na dobu neurčitou svoje DNA. Scéna znásilnění je prachbídná, ovšem krevních konzerv se na cestu pouští přibalilo dostatečné množství. Překvapením je, že takový typ filmu bych nečekal natočený ženou, i stalo se. Coralie Fargeat má režijní schopnosti posazeny úplně jinde, než leckteré její kolegyně, které točí osvědčené romantické filmy na pohodu. Tenhle film je těkavý, negativní, nic pro slabé povahy. Je jednoduchý a úderný. Jen mě štvalo, že na ty nejméně realistické scény byl kladen značný důraz i délka jejich trvání. Když je mladá žena napíchnutá na výčnělku stromu, je to sadistická podívaná, která nemá s realitou nic společného, to samé platí i o regeneraci zranění o několik políček dál. Za Matildu Lutz hraje její pozadí, neb její ztvárnění postavy ke mně vůbec neproniklo. Likvidace nehodných maníků není až tak nápaditá, jako rozhodně pořádně krvavá. Naprostý vrchol tvoří finální naháněná ve vile. V podstatě je to film o čtyřech hercích. Po spřízněné sérii typu Plivu na váš hrob tohle dílko nemůže naprosto nikoho šokovat, zaskočit. Překvapením je ovšem režie, která je natolik kvalitní (až na jeden odraz natáčecího štábu na karosérii auta) i sadistická, že vlastně musím uznat, že i ženy mají své sadistické dny. 7/10 (16.05.2018)

"Lolitka s růžovou tvářičkou, Jen z fitka, s dychtivou tlamičkou." Nestrkej šmoka do kamarádovy nezletilé hračky nebo poznáš, zač je toho chodidlo! Užijte si zážitkový víkend ve wellness penzionu U tří vepřů. K dispozici bazén s výhledem do vyprahlé krajiny, alkohol zdarma, taneční parket včetně obecenstva, bungee jumping bez lana, koupel v řece spojená s přednáškou o ideální lovecké taktice. Bonus: poukaz na dabl rožnění. První obstará nevychovaný klacek a jeho macek (jen si Jen opře o futra), druhé rožnění klacek v prérii. Pár kvízových otázek: Kolik hektolitrů krve se vejde do 40kilové slepice? Kolik centimetrů byl dlouhý... charakter prdelkomilce Richarda? Kolik koleček uvnitř baráku oběhli lovící Jen a lovený paroháč? A díky jaké značce tělového mléka byla Jen nehořlavá? (© IceQueen). Konec kvízu. Ve finále Jen, doživotní nositelka reklamy na mexické pivo :-), miláčkovi za trest vymalovala bungalov na růžovo, oprava, do ruda, a pak jí vrtulník přinesl ze zoo v L.A. v síti podvěšenou lamu vikuňu (bohužel vystřižená scéna), aby ten flusanec na hrob stál opravdu za to! (21.05.2022)

Velice rajcovní snímek, který hlavně v úvodu pekelně dráždí všechny možné erotogenní zóny na lidském těle a jakmile přestane s tímhle, napumpuje tělo adrenalinem. Revenge je přesně tak prostá žánrovka jako její název, ale já sakra říkám, že tyhle filmy mají na, jinak přeplněném, trhu své místo a osobně nyní hrozně lituji, že jsem na film nevyrazil do kina - tohle se musí podporovat. Ano, film sice hraje na první signální a sexy zadek misí se znepokojivými záběry ostatků lidských těl a jejich konzumace mrchožroury, ale...má to prostě tu sexy ženštinu, hodně akce, skvělé prosluněné lokace, dva pitomce se zbraněma a levného Aarona Eckharta (vlastně jsem si uvědomil je už dnes Aaron sám, ale patrně nehovoří francouzsky, což je nezbytný základ filmu), takže na vypnutí mozku u jednoho chladného zimního večera naprosto ideální. (28.11.2018)