Reklama

Reklama

Dode's-Ka Den

  • Česko Dodeskaden (festivalový název) (více)
Trailer

Obsahy(1)

I ti nejchudší mají své zářící sny a bydlet se dá v lecčem. Mozaika osudů obyvatel jedné z předměstských kolonií Tokia koncem šedesátých let minulého století.
Film byl natočen v roce 1970. Během pětileté odmlky po filmu Rudovous (v němž naposledy spolupracoval se svým kmenovým hercem Toširóem Mifunem) jen těžko sháněl peníze na další projekt. Nebyl v tom však sám, což nakonec vedlo čtyři nejvýznamnější japonské režiséry Kinošitu, Ičikawu, Kobajašiho a Kurosawu k vytvoření tzv. Projektu Jonkinokai, volně přeloženo jako Sdružení čtyř rytířů, které se mělo vzájemně podporovat a zaštiťovat své projekty.
Prvním filmem a vlajkovou lodí této společnosti se stal film Dodes'ka den. Pro Kurosawu měl tento film v mnoha ohledech zlomový význam. Po dlouhých letech to byl první film, v němž nehrál ani Toširó Mifune ani Takeši Šimura, pro nějž nesložil hudbu Masaru Sató a který nenatočil černobíle. Pro režiséra, který si pečlivě vybíral spolupracovníky, a poté jim zůstával věrný, to byla značně složitá situace. Zůstal mu kameraman, šéf výpravy a především věrný scenárista Hideo Oguni, musel se však vyrovnat se zcela jinými možnostmi barevného materiálu i s řadou dosud neznámých, či málo známých herců.
Film je adaptací románu Šúgoróa Jamamoty a líčí v mozaice osudy obyvatel nejchudší předměstské kolonie Tokia. Lidí, jimž z různých důvodů nezůstalo skoro nic a přežívají jen silou vůle, podobně jako jejich zchátralé příbytky.
Název filmu Dodes'ka den není žádné konkrétní slovo. Vyjadřuje rytmické skandování, jímž retardovaný chlapec Roku čan napodobuje zvuk milovaných vlaků, jež denně míjejí zchátralý slum a pro něj představují zpodobení všeho luxusu a krásy, již je schopen si představit. Podobně jako Roku čan mají i ostatní obyvatelé své sny a naděje uprostřed své dennodenní bídy.
Trudný námět filmu se netrefil do nálady tehdejšího publika, které se chtělo především bavit, a tak, ačkoliv natočil Kurosawa film se sobě vlastní poezií, porozuměním a režijním mistrovstvím, film u publika propadl. Kurosawa se odmlčel na dalších dlouhých pět let, v nichž se pokusil o sebevraždu, překonal ji a nakonec nabral druhý dech filmem Děrsu Uzala (1975). Ten pak odstartoval Kurosawovo další tvůrčí období, v němž následovaly filmy jako Kagemuša (1980) a Ran (1985), který posbíral dlouhou řadu cen, včetně amerického Oscara.

Tragikomické epizódy zo života obyvateľov žobráckej štvrte v povojnovom Tokiu sú smutnokrásnym vyjadrením lásky a obdivu k ľuďom, ktorým sny pomáhajú v každodennom boji o prežitie v nehostinnom svete. Príbeh posplietaný z osudov viacerých obyvateľov slumu zachytáva retardovaného chlapca, ktorý celé dni riadi imaginárnu električku, deti, ktoré kradnú, aby priniesli rodičom peniaz (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (56)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Hrozně rád bych dal víc, vzhledem k tomu, jak mě naprosto nadchl začátek, úvodní představení všech postav a jak mě pak některé osudy zajímaly i dál, ale popravdě si nedokážu představit, že bych u toho s chutí trávil znova dvě a půl hodiny a to je pro mě u hodnocení dost rozhodující faktor. Že to nebude mít děj a bude to jen mozaika osudů jsem věděl, takže to tomu nevyčítám. Problém mám spíš v tom, že mi to stylově dost připomnělo jiný Kurosawův film, Na dně. Ten je totiž také jen mozaikou veskrze zajímavých osudů, ale silných scén má málo a konec je takový, že prostě přijde a nashledanou - a u Dode's-Ka Den to s koncem platí o to víc, byť poslední scéna s těmi dvěma bezdomovci, tátou a synem, kteří si celý film představují ideální dům, byla silná dost. Čím blíže konci to ale bylo, tím více mě ten film začínal ztrácet, protože takovou mozaiku v takové podobě opravdu nelze utáhnout po tak dlouhou stopáž, aspoň teda u mě ne. Musím ale hodně pochválit dokonalou filmařskou stránku, kde nejenže má barva svůj smysl, ale taky je tu takové množství promyšlených a hlubokých záběrů, že jsem si to místy užíval už jen díky nim. Možná kvůli tomu tu čtvrtou hvězdu dám, ale nejprve si počkám, co to ve mě zanechá a teprve potom se rozhodnu. Mám to totiž hodně mezi a líbilo se mi to určitě víc, než Na dně, ale zatím to hodnocení nechám spíš takhle. ------ Při druhém zhlédnutí pro mě více vynikla krása jednotlivých scén, kterým sice zoufale chybí celistvý prvek (který by to posunul do dokonalosti, jelikož to má podobnou výstavbu jako Kristus se zastavil v Eboli, ale ten je geniální právě kvůli tomu, že je celistvý), ale samy o sobě jsou od skvělých po slabší, ale ty lepší převažují a tak se to taky má brát. Je to velký film a možná mi časem sedne úplně, ale zatím nebudu předbíhat. Slabé 4* ()

salalala 

všechny recenze uživatele

Ten film není špatnej, to ani náhodou, navíc je pro Kurosawu poměrně dost zásadní. Jenže pro běžného diváka, domnívám se, nestravitelný. Strašně pomalé tempo a neutuchající bída všech účastníků. Atmosféru to má, navíc si Kurosawa pohrál i s vizuální stránkou, když už to měl barevné. Přesto ale tam něco chybí, nejde o to, že to nemá děj, ale je to hrozně nevyrovnaný, některý příběhy jsou dost zajímavý, jiný jsou takový hodně zvláštní, ostatně jako celý film.Snímek skutečně ocení a docení asi jen skuteční znalci díla japonského mistra, mezi které se já rozhodně nepočítám. Ale jsem rád, že jsem ho viděl, ale nemyslim, že bych se na ten film ještě někdy kouknul. ()

Reklama

Spooner 

všechny recenze uživatele

Pro mě trochu slabší Kurosawa, aspoň mě tedy moc nevzal. Ta atmosféra bídného života v děšných podmínkách mě totiž moc neoslovila, tempo bylo příliš pomalé a herci nehráli tak dobře, jak jsem u Kurosawy zvyklí. Navíc mi tomu chyběl nějaký celistvější příběh, i když vím že to bude asi jenom můj problém a chápu že přesně takhle to chtěl natočit. Stále se zde totiž najde spousta scén, které se mi hodně líbily a nechyběl zde občas také jeho typický humor. Jinak to ale pro mě patří k tomu slabšímu z jeho filmů. ()

Tsuki 

všechny recenze uživatele

Vidím, že jde o hodně rozporuplně hodnocený film. Já v něm na jednu stranu viděla ty umělecké hodnoty, a navíc sledovat tuhle sebranku chudých lidí, žijících na okraji společnosti, bylo chvílemi zajímavé, ale na druhou stranu je to příšerně táhlý film, který poměrně rychle začne nudit. Na vině je podle mě hlavně to, jak obšírně se věnuje všem těm postavám najednou, až vlastně není možné plně docenit životní příběh žádné z nich. Například onen "vlakoblb" alias "dodeskaden", podle kterého se film jmenuje, tam ve výsledku nebyl diváku moc přiblížen, vlastně o něj téměř nešlo a stejně jako ostatní postavy nám ho jen párkrát ukázali. Bylo by fajn se s postavami seznámit blíže, i když chápu ten záměr ukázat nám ten celek, tedy souhrn všech těch postaviček z jedné chudé kolonie. Ale z mého pohledu to nefungovalo a 140 minut dlouhý film působil úmorně dlouze. Plus se na mém negativním zážitku podílely ještě další faktory, například to, že do sálu kina Lucerna tentokrát odněkud hrozně táhl studený vzduch a na mém sedadle jsem doslova mrzla. V druhé polovině filmu jsem se tak v jednom kuse dívala na hodinky a v duchu čas popoháněla, jen aby to už skončilo. Ve výsledku mě v celém filmu zaujalo jen několik scén a dějových linek (dcera s nevlastním otcem, který ji zneužíval; fantasmagorie nuzného žebráka a jeho malý synek...) Ale na dobrý zážitek z celkového díla mi to nestačilo. (Viděno v rámci Eigasaie 2018.) ~(2,8)~ ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Tak som si myslel, že po 8 či 9 filmoch, ktoré som v poslednom čase od Kurosawu videl, ma už nič neprekvapí. Prekvapilo a pátram po príčinách. Ponúka sa mi vzdialená paralela s Formanovým Taking Off, ktoré som videl pred pár dňami. Tak ako Kurosawa bez Mifuneho, Shimuru a Satóa už nie je Kurosawom, na ktorého sme boli zvyknutí, tak ani Forman v Amerike už nie je Formanom doma. To však nezabránilo jednému, ani druhému po adaptačnom poklese (u Formana) a zlyhaní (u Kurosawu) pokračovať vo svojej úspešnej tvorbe. Forman sa vďaka odlišnej kultúre, z ktorej vyšiel a tiež z dôvodu znesiteľného neúspechu prvého filmu v nových podmienkach, nemusel o samovraždu ani pokúsiť. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (4)

  • Film finančně zaštítila produkční společnost Klub čtyř rytířů (Yonki no kai), která vznikla v červenci roku 1969 a jejími členy byli Akira Kurosawa, Keisuke Kinoshita, Masaki Kobayashi a Kon Ichikawa. Po finančním neúspěchu se společnost rozpadla. (ilDivino)
  • Název je v japonštině neologismem - jde o originální zvukomalebné slovo, které napodobuje zvuk vlaku při jízdě po kolejích. (Zdroj: Eiga-sai)
  • Pro Kurosawu je Dodeskaden filmem bytostně osobním. Když, navzdory několika prestižním domácím cenám i nominaci na Oscara, skončí ve své době naprostým komerčním neúspěchem, znamená to pro něj ztrátu poslední naděje a v prosinci roku 1971 se pokusí o sebevraždu. Jako zázrakem přežije, nicméně na jeho další film, který vznikne díky místní podpoře v Sovětském svazu, si musíme počkat celých pět let. (Zdroj: Eiga-sai)

Související novinky

Začíná festival EIGASAI

Začíná festival EIGASAI

22.02.2018

Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)

Reklama

Reklama