Kapitán

Skvelá sonda do psychológie človeka, ktorý dostane do rúk moc. Navyše v atraktívnom prostredí rozpadajúcej sa Tretej Ríše. Kapitán má takmer dve hodiny, ale nudiť nestačí. Samotný záver síce film málinko strháva v kabaretnú tragikomédiu, ale možno je to potrebné, aby človek ustál predchádzajúcu silnú kávu. A ona tá kabaretná dekadencia k celému teátru vlastne patrí. Vo výsledku sú tu obnažené slabosti ľudskej mysle. Moc vo vlastných rukách skrátka nedokáže ustáť každý. Zamiloval som si hlavnú postavu, tá prejde neuveriteľným procesom premeny povahy a správania. Kapitán Herold je jedna z najlepšie napísaných hereckých postáv zo sveta 2. sv. vojny a zároveň odporúčam samotný film, kde sa tých nacistických postáv dá obľúbiť viac. Pre mňa predovšetkým Josef Sichner a Kipinski. Veľmi ťažko som sa s týmto snímkom lúčil a chcel by som proste viac. (Vďaka za odporučenie Real Tom Hardy). (17.11.2019)

Všichni si plně vybavíme snímek 'C. a k. polní maršálek' (1930), [jak známo, vedle české verze vznikla i německá], ve kterém se Vlasta Burian ve své roli oblékl důstojnickou uniformu a začal dělat pořádek. Tento německý snímek je v podstatě to samé, jen s katastrofickým dopadem brutalismu. Pronásledovaný mladý německý voják na sklonku druhé světové války náhodně nalezne odstavené auto s důstojnickou uniformou kapitána, kterou si oblékne a přesně po vzoru Vlasty Buriana si hraje na mocného, když se tu náhle objeví voják jiný. Identitu kapitána tak okamžitě vezme za své a začnou se dít věci. "Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka...", zpívali kdysi si Werich s Voskovcem a jak je opět vidět, něco na tom skutečně je. Německý snímek plně střílí do vlastních řad ukazující urputnou krutost a fanatismus fašistického idealismu.  Aby to nebylo zase tak jednoduché, poukazuje se i na fakt, že i tady platila určitá pravidla. Snímek je záměrně natočený černobíle, avšak jako překvapení tu přeci jen jeden barevný záběr máme, jehož smysl je jasný. Záměrně je však použít i doslova groteskní styl poukazující právě na absurditu všeho dění. Příběh, odehrávající se v zajateckém táboře německých dezertérů, je zřejmě staven na skutečných událostech, které v takovémto zpracování mají tak nedozírnou sílu, že se mnohým slabším povahám musí z toho snad i žaludek zvedat. Po technické stránce je každá scéna natočena precizně a na vysoké úrovni. Jestli se pojatou hrůzou a násilím tento vcelku odvážný počin zařadí vedle slavného snímku Stevena Spielberga 'Schindlerův seznam' (1993) už zůstává na samotných divácích. Potenciál však k tomu má. (27.04.2020)

Na otázku, ako si predstavujem dokonalý film o druhej svetovej vojne mimo frontovej línie, bez dlhšieho váhania odpovedám – Der Hauptmann. Tretia ríša na sklonku vojny v čiernobielej vízii zúfalstva a beznádeje režiséra Roberta Schwentkeho, ktorý sa konečne po prvý raz autorsky prebudil a precitol. Herecký výkon Maxa Hubachera, z ktorého mrazí, spustošený bezprávny nemecký vidiek plný rabovania a vrážd, celok podtrhnutý chladivou zimou a monštruóznym, industriálne znejúcim, ba až desivým hudobným podkresom Martina Todsharowa. Aby toho nebolo málo, v snímke absentuje akýkoľvek mizerný herecký výkon, všetci do jedného si idú svoju vlastnú ligu a z prejavov/prednesov je cítiť autoritu. Po rovných 100 minútach však prichádza zlom, kedy sa zo sledovaného stáva úplne iný film (myslené v zlom, podotýkam), čo ale pri zostávajúcej dĺžke stopáže až tak moc nevadí, aj keď je z nej (aspoň u mňa) cítiť nejasnosť a pomerne slabé uchopenie deja v porovnaní s tým, čo sme videli doteraz. Tých posledných pár minút ale môžem seriózne oželieť... ♪♫ (14.9.2018) (9.1.2019) (17.12.2020) (7.4.2022) (13.12.2022) (25.11.2023, vďaka Grco za big screen x) (27.11.2023) (07.04.2022)

"Takže vy ste desiatnik??" Krásna vojnová lahôdka, ktorá prišla ako blesk z jasného neba. Nemci posledné roky sebareflexne natáčajú realistické vojnové filmy bez príkras, presne tak ako sme kedysi za komunistov o tom snívali. Vtedy bol kvalitný vojnový film vzácnosť, drtivá väčšina filmov bola natočená podľa šablony Nemec-vrah , Rus- hrdina...V tomto výbornom filme sa nám predstaví pestrá paleta rôznych pováh, tak ako to aj v skutočnom živote chodí. Trochu som sa pousmial, keď až po 24 minútach nabehol v doprovode zaujímavej hudby názov filmu "Der Hauptmann". Netradičné, ale veľmi efektívne. Nespomínam si, ale myslím, že som doteraz v žiadnom filme nevidel rozoberať tému zabíjanie nemeckých zajatcov Nemcami...Čiernobiela farba filmu neskutočne sedí, jeden farebný záber sa objaví až v samom závere. Divák si od hlavnej postavy drží odstup, čo je logické, keďže robí svinstvá, ale na druhej strane je v napätí, pretože čakáte kedy ho niekto alebo niečo prezradí...Je trochu škoda, že nám režisér neponúkol záver tak ako sa skutočne stal. Ten filmový záver je fajn, ale radšej by som videl v závere jeho popravu. Po skončení filmu ešte chvíľu vydržte, nasledujú pomerne veľmi originálne titulky s výbornou scénou jazdy filmových prestaviteľov dnešným moderným mestom. 100%. (17.09.2018)

Nějak nechápu, jak se Schwentke po těch únavně nevybočujících hollywoodských blivajzech dokázal nakopnout k takhle radikální tmě. Der Hauptmann není oproti očekávání ironická satira o zlámané společnosti či klasickým 'agent v utajení' thrillerem, ale neúprosnou a místy až surreálnou studií o přijímání rolí a destruktivních důsledků lidových hierarchií. Vyústění v tom, že rachtající byrokratická mašinérie nacismu byla stále lepší variantou než lidové soudy, které v rámci oné ideologie dokázaly pracovat efektivněji, ale o to s hrůznějšími výsledky, jde hodně proti srsti současnému trendu vyzdvihování přirozené lidské inteligence a hodnot individualismu navzdory nespravedlivým zlým systémům. Zároveň se opírá o výborné kompozice a velmi kontrastní černobílou kameru (čím větší tma ve vaší místnosti, tím více z filmu uvidíte), která film posouvá k nepohodlnému pocitu známého z neuchopitelných hororů či nočních můr. "Všichni jste byli povýšeni. Vezměte si od mrtvých nové uniformy a seřaďte se do řady." (20.06.2022)