Kapitán

„POKUD NEOBELSTÍŠ SMRT, OBELSTÍ PAK ONA TEBE…“ /// Komorní, dramatickej, černobílej úvod, pokračuje komorním, dramatickým černobílým příběhem o tom, jak se dezertující voják kapitánem stal. Německo, pár dní před koncem války a život za „frontou“. Všude samej zběh, civilisti žijící ve strachu… a postupně se z toho stává silná (jako fakt silná!) tragikomedie. Silná pro to, že to k smíchu moc není. Za povšimnutí stojí nejen místy nechutně nelidskej příběh, kde bujarý veselý střídá krveprolití, ale hlavně herecký výkony (takovej Max Hubacher by to někam mohl dotáhnout…). Jednoduchý gesta a mimika často mluví za všechno. Tenhle film je pro Němce určitě větší tragikomedie, než Ztratili jsme Stalina. A režisér Robert Schwentke překročil svůj stín! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se ukázat uprchlíkům, jak Němci umí čistit tábor plnej uprchlíků. 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (11.10.2018)

Na otázku, ako si predstavujem dokonalý film o druhej svetovej vojne mimo frontovej línie, bez dlhšieho váhania odpovedám – Der Hauptmann. Tretia ríša na sklonku vojny v čiernobielej vízii zúfalstva a beznádeje režiséra Roberta Schwentkeho, ktorý sa konečne po prvý raz autorsky prebudil a precitol. Herecký výkon Maxa Hubachera, z ktorého mrazí, spustošený bezprávny nemecký vidiek plný rabovania a vrážd, celok podtrhnutý chladivou zimou a monštruóznym, industriálne znejúcim, ba až desivým hudobným podkresom Martina Todsharowa. Aby toho nebolo málo, v snímke absentuje akýkoľvek mizerný herecký výkon, všetci do jedného si idú svoju vlastnú ligu a z prejavov/prednesov je cítiť autoritu. Po rovných 100 minútach však prichádza zlom, kedy sa zo sledovaného stáva úplne iný film (myslené v zlom, podotýkam), čo ale pri zostávajúcej dĺžke stopáže až tak moc nevadí, aj keď je z nej (aspoň u mňa) cítiť nejasnosť a pomerne slabé uchopenie deja v porovnaní s tým, čo sme videli doteraz. Tých posledných pár minút ale môžem seriózne oželieť... ♪♫ (14.9.2018) (9.1.2019) (17.12.2020) (7.4.2022) (13.12.2022) (25.11.2023, vďaka Grco za big screen x) (27.11.2023) (07.04.2022)

O tom, ako moc dokáže zmeniť človeka. Der Hauptmann je šialený film o besnení človeka, ktorý prepadol moci a jeho zvlčilosť má stupňujúcu tendenciu lebo môže... Čiernobiely formát je dokonalou voľbou a filmu presvedčivo dodáva punc vierohodnosti. Ku koncu sa snímok síce nevyhne skratkovitosti, pokojne mohli tvorcovia pridať pár minút, aby divákovi zavŕšili osud hlavnej postavy. (27.10.2018)

Po dlouhé době snímek o druhé světové, který se odehrává pouze a čistě mezi Němci. Výborně precizně natočené. Bez černobílé bych si tento film nedovedl představit. Atmosféra, že by se dala krájet, jako bych tam přímo byl. Hodně scének je tu k nezapomnění. I ta mírně depresivní hudba a zvuky střelby jsou perfektní. Jenomže k tomu všemu to hlavnímu představiteli absolutně nebaštím a celou dobu si říkám, že na tom něco nehraje. Ne, že by to zahrál špatně, ale už od pohledu vypadá jako trouba. Na jednu stranu, jestli se tohle fakt stalo, tak bych na to neměl říkat nic. 85/100 (31.01.2021)

Další variace na téma "šaty dělaj člověka", tentokráte podle skutečné události. Ona proměna vyjukaného svobodníka v sebevědomého kapitána vraždícího bez slitování byla fascinující a nemalou zásluhu měl na tom Hubacher v hlavní roli. Co se týče černobílého formátu, tak s tím jsem neměl problém, ale nemůžu si pomoct, vhodně zvolený filtr by byl lepší a filmu by dodal na syrovosti. Obešel bych se i bez artových vložek, ale těch tu zaplať Bůh tolik nebylo. Závěr se příliš nepovedl, ale ať tak nebo tak, Schwentkemu se ten úkrok od své standardní tvorby celkem vydařil. 70% (16.09.2018)