Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (245)
Tak jako déšť padající z nebe v sebesilnějších provazcích, dříve nebo později zmizí pod povrchem provlhlé půdy, aby se opět vynořil v podobě nečekaných proudů a pramenů, i lidská paměť je velmi zapeklitý fenomén. V ní i ty sebesilnější události na sebe berou, po smíchání s dalšími životními zkušenostmi a časem, nečekané kontury. Skoro jakoby čas neproměňoval pouze přítomnost v minulost, ale i naopak – minulost se mění v „různých přítomnostech“, podle životní situace, ve které se nyní nacházíme nahlížíme i události dávné. A stejně tak, jako každý divák "čte" film skrze jedinečnou životní zkušenost, tak i prožívaným událostem dáváme vždy vlastní, ojedinělý smysl. Proto je svět tak rozmanitý - záleží na očích, které ho nahlížejí, na mysli, která ho zpracovává, na srdci, které určuje jeho rytmus. I z tohoto důvodu nemá význam rozpitvávat Rašomona - myslím, že tento filmový zážitek je natolik hodný individuálního prožití, že jediné co zbývá je nikoliv podrobný popis, ale vřelé doporučení. ()
Tři? Vlastně čtyři pohledy na tutéž věc. A všechny jsou pravdivé. Dešó? O co vlastně šlo? Já bych řekla, že tím důležitým je sonda do lidské duše, tužba věřit v lidstvo, ale kdo ví. Třeba jsem si to jen mylně vyložila. Ale to určitě černobílé kráse filmu neubírá. Navíc Toshirou Mifune byl skvělý. Pro mě je to sympaťák, ať hraje kohokoliv. Jak to ten člověk dělá? ()
Co se kurosawovi geniality týče, v Rošamonu ji ukazuje jedna velmi jednoduchá věc - film je neskutečně zábavný a silný, přestože je pln megalomanského přehrávání některých zúčastněných a jejich brutálně otravných smíchů, které zní jako kdyby nějaký zvrhlý pavědec přesunul chorou mysl padoucha Jokera do racka chechtavého s nějakým nehezkým postižením hrtanu. I přes přehrávání jsou ale obrovským plusem herci, hlavní trio krásně využívá rozdílnosti v podání expresivní magor × tichý gentleman × lepá ženština z nich každého herecký projev je úplně jiný, v případě ženského prvku navíc podpořeno abnormální roztomilostí. Děj je sám o sobě prostě a jednoduše zábavný, netuším, kolikrát před tím se tenhle nápad využil, ale fakt že tu funguje je stejně nejdůležitější, snad jen to rámcování s dřevorubcem, pocestným a mnichem by mohlo být zajímavější, ale jelikož považuju mnicha za démona, tak je i tahle výtka z mé strany úhledně bezvýznamná. ()
Zajímavý námět, který byl určitě nadčasový, ale tím končím. Pro mě film s mnoha WTF momenty, nad kterými jsem korutil hlavou a div, že jsem si ji nevykroutil. Hlavní bandita se směje jako idiot a skáče jako retlá opice celý film, až s emi zvedal žaludek. Některé dialogy a návaznosti jsem nepochopil do teď. Já opravdu ty filmy made in Kurosawa nechápu a hlavně nechápu sebe, že si je občas pouštím. DVě a půl. ()
Skvělá, na svoji dobu naprosto převratná záležitost, kde mě Mifune fakt hodně baví a předvádí zde jeden z životních výkonů. Kurosawa je mimořádně inovativní a zároveň nikdy lacině nešokuje (což bývá u západní filmařské špičky, bohužel, často naopak). Film je to převážně psychologický (a psychologie je spolu s výtvarným nadáním základem síly snímků AK), relativizující v plných dávkách úplně všechno a to, ač jde o úkol téměř nadlidský, bez nadbytečného cynismu. Jeden z klíčových mezníků kinematografie; občas to vypadá, jakoby Kurosawa vymyslel půlku filmařiny. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (28)
- „Rašómon“ znamená v překladu „brána démonů“. (džanik)
- Režisér Robert Altman nazval tento film vizuálnou básňou a označil ho za najlepší Kurosawov film. (Kristusazapad)
- Príbeh sa odohráva v pochmúrnom období "mappó", kedy je pôvodný Buddha mŕtvy a nový sa ešte nenarodil. (Kristusazapad)
Reklama