Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (245)
Lidé věří rádi tomu, co si přejí, aby bylo pravda. – Gaius Iulius Caesar Každý z nich si přál, aby uvěřili tomu, co si přejí, aby byla pravda, pravděpodobný vrah, žena mrtvého i mrtvý sám… Muži neříkají pravdu, protože jsou smrtelní… Ženy nás vždy oklamou slzami… Mrtví ale přece nelžou… Pravda, jak relativní pojem, jeden a týž příběh, viděný několikerýma očima. Jeden příběh zajímavější než druhý. Hrdinné i nízké pohnutky, největší vášně v člověku, velké city, velká hnutí, velké a hrdinné souboje. Jak je skutečná pravda všední a obyčejná až úzko. Jak ten nejslabší je ve skutečnosti ten nejsilnější, čím je příběh vyprávěn s menším patosem, tím je silnější a tím víc si uvědomujeme skutečnou sílu. A vykoupení z vlastního selhání nakonec? Mistr Kurosawa! Život je pomíjivý jako ranní rosa… ()
Tři? Vlastně čtyři pohledy na tutéž věc. A všechny jsou pravdivé. Dešó? O co vlastně šlo? Já bych řekla, že tím důležitým je sonda do lidské duše, tužba věřit v lidstvo, ale kdo ví. Třeba jsem si to jen mylně vyložila. Ale to určitě černobílé kráse filmu neubírá. Navíc Toshirou Mifune byl skvělý. Pro mě je to sympaťák, ať hraje kohokoliv. Jak to ten člověk dělá? ()
Áno, japonský urehotaný, teatrálny temperament sa tu v komentároch skloňuje často. Na to si ale v týchto Kurosawových easternoch treba zvyknúť. Čo ma však zarazilo viac, je trochu nepochopiteľne nádejný/naivný záver, ktorý si vysvetľujem tak, že ho diváci v roku 1950 proste potrebovali. Príbeh neskutočne zaujímavo, nápadito a invenčne opisuje absurdnosť lživej povahy ľudí, no bez niečoho pozitívneho by sa stal legendárnym asi skôr kvôli tomu, aký je kontroverzný než kvôli jeho nespornému priekopníctvu. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s japonskými režisérmi). ()
Mijagawova famózní práce s kamerou mě zaujala už v Yojimbovi, ale i tak nechápu, jak dokázal ze zdlouhavé a nedějové úvodní sekvence prvního vnořeného příběhu (dřevorubec kráčí lesem k místu činu) udělat tak dramaticky stupňovanou pasáž. Nemluvě o tom, jak provedl kamerové jízdy v hustém lese. Kurosawovi zase dávám velký kredit za závěr filmu, který je téměř doslovnou variací úvodu - pouze s přechodem nálady od beznaděje k naději, kterou přináší nový život. ()
Co se kurosawovi geniality týče, v Rošamonu ji ukazuje jedna velmi jednoduchá věc - film je neskutečně zábavný a silný, přestože je pln megalomanského přehrávání některých zúčastněných a jejich brutálně otravných smíchů, které zní jako kdyby nějaký zvrhlý pavědec přesunul chorou mysl padoucha Jokera do racka chechtavého s nějakým nehezkým postižením hrtanu. I přes přehrávání jsou ale obrovským plusem herci, hlavní trio krásně využívá rozdílnosti v podání expresivní magor × tichý gentleman × lepá ženština z nich každého herecký projev je úplně jiný, v případě ženského prvku navíc podpořeno abnormální roztomilostí. Děj je sám o sobě prostě a jednoduše zábavný, netuším, kolikrát před tím se tenhle nápad využil, ale fakt že tu funguje je stejně nejdůležitější, snad jen to rámcování s dřevorubcem, pocestným a mnichem by mohlo být zajímavější, ale jelikož považuju mnicha za démona, tak je i tahle výtka z mé strany úhledně bezvýznamná. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (31)
- Šermířský souboj mezi banditou (Toširó Mifune) a cestovatelem (Masajuki Mori) byl první reálně vypadající šermířskou bitkou japonské kinematografie. Choreografie boje se dříve podřizovala vysoce stylizovanému divadlu kabuki. (alonsanfan)
- „Rašómon“ znamená v překladu „brána démonů“. (džanik)
- Akira Kurosawa požádal Tošira Mifuneho (Tadžomaru), aby se pohyboval jako divoká zvěř, konkrétně lev. (džanik)
Reklama