Rašómon

Rašomon byl díky netradičnímu přístupu skrze různé úhly pohledu na jednu a tatáž situaci nejednou citován i zremakován a vždy zcela poprávu. Inteligentní scénář, vynikající herci a citlivá řežie. To vše je důvod, proč tato klasika kdysi zaujala a jistě i do budoucna bude zaujímat diváky po celém světě. Přesto bych netvrdil, že univerzální pravda neexistuje. Mifune totiž opět zas a znovu prokazuje, že mu (nejen) na japonských ostrovech není rovno. Na to prostě jiný úhel pohledu snad ani být nemůže. (24.06.2007)

Nevím na co jsem myslel, když jsem ten film viděl poprvé. Tohle je skutečně skvělý film s detailně vypilovaným scénářem, skvěle zvládnutou psychologií postav, překvapivou pointou, postupně dávkovanou, silným humanistickým akcentem. Skvělý film, navzdory svému stáří... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: anniehall, gudaulin, Artran, kinej, Matty (02.09.2007)

Ke snímku Rašómon jsem se vrátil po 20 letech a stálo ho to hvězdičku. Přece jen mi s odstupem času vadí divadelní přehrávání emocí před kamerou, což je mimochodem typická nemoc raných Kurosawových filmů. Jinak Rašómon ve zkoušce obstál a s vědomím letopočtu, kdy byl dokončen, nezbývá než uznale pokývat hlavou. Byl to konec konců první snímek poraženého Japonska v poválečné éře, který na Západě vyvolal příznivou odezvu a s Kurosawou se začalo počítat na prestižních festivalových přehlídkách. Scénář, který líčí historku znásilnění manželky samuraje a jeho násilnou smrt perspektivou čtyř aktérů a svědků případu divákovi sděluje, co už nejspíš dávno tuší (a psychologové ví) - jsme subjektivně myslící bytosti, které si na veřejnosti nasazují masky a hrají hry, aby se ukázali v co nejlepším světle. Zjistit objektivní pravdu bývá často nemožné, protože úspěšně obelháváme nejen své okolí, ale i sami sebe. Celkový dojem: 80 %. (30.12.2020)

Vrátiť sa po nejakom čase ku klasikám vždy poteší. Nielenže u mňa potvrdia, že zub času ich zďaleka obchádza, ale ako dozrievam a rastiem, posúvajú mi nové podnety k zamysleniu. Rashomon je určitým vyvrcholením ranného Kurosawu. Po tomto už začal čarovať s podnetmi a významami a inšpiroval kohokoľvek, kto o jeho filmografiu zakopol. Fantasticky vtieravá hudba Fumio Hajasaku a uhrančivý výkon Toširó Mifuneho spolu krásne fungujú. Keď sa Toširo zjaví na obraze kradne si všetko pre seba. Aj napriek určitej expresívnosti. Za mňa poctivý džindaigek, v ktorom viac ako o samurajské šermiarske súboje ide o analýzu ľudskej malosti a chamtivosti. (10.02.2023)

Déšť. Miliony kapek se tříští po dopadu na střechu polorozpadlého chrámu. Ten zrovna skýtá útočiště třem tulákům, z nichž jeden rozhodne se sklíčenou náladu znásobit vyprávěním příběhu o jedné ženě a dvou mužích. A nejen o nich. O vyprávění „ve stylu Rašomonu“ jsem slyšel již dávno před zhlédnutím samotného filmu a rovněž jsem dávno před jeho zhlédnutím viděl mnoho filmů sice vzniklých později, nicméně vyprávěných stejně, přesto lépe. Rašomon dnes zaujme spíše v závěru vytyčenou myšlenkou. Proč nechceme slyšet pravdu, proč ji záměrně překrucujeme a činíme svět místem den ode dne zmatenějším? Jednoduše proto, že pravda nikoho nezajímá. Pravda buď není dost zábavná anebo je příliš bolestivá na to, abychom se jí dokázali postavit tváří v tvář. Kurosawa byl humanista, možná trochu idealista, když svým hrdinům, potažmo celému světu, dal ještě jednu naději. Dnes takový konec vyznívá jako zbožné přání. Co nelze Rašomonu upřít, je perfektně zvládnutá režie a scénář dost moudrý na to, aby nebyl moudřejší než samotný divák. Mnohé scény se vryjí do paměti, aniž by však výraznějším způsobem posunovaly děj. Spočívá právě v tom Kurosawova genialita? Ale opravdu se většina jeho filmů musí odehrávat někdy ve středověku, opravdu musí ve většině z nich vystupovat Toširo Mifune jako polonahý rozchechtaný tajtrlík a opravdu by to nešlo bez těch legračních soubojů na ostří meče, kdy někdo co chvíli bez zjevné příčiny upadne na zem? 80% Zajímavé komentáře: zputnik, Turiec, rawen (23.11.2007)