Sedm samurajů

Velmi zdařilý film, v němž je mnoho úžasných scén, které vděčí za svoji poutavost hercům tohoto snímku. Je vidět, jak moc - lépe řečeno - v jak velké míře se tvůrci Sedmi statečných nechali inspirovat tímto Kurosawovým počinem. Každý ze sedmi samurajů je něčím sympatický, ovšem hlavní z nich (Kambei), mladý Katsuširo a vynikající šermíř Kyuzo jsou jednoznačně na prvním místě. Hned za nimi je bouřlivák Kikučiyo a dívka Šina. Ovšem i Heihači, Shičiroji a Gorobei dokonale zapadají do sedmičky hrdinů. Celkově se mi tato původní verze líbila méně než adaptace umístěná do prostředí divokého západu. Co mi lehce vadilo? 1. Stopáž - svojí délkou dává možnost se u některých scén nudit = nudné scény, ke konci jsem byl již sledováním unavený. 2. Boj - očekával jsem zcela jiný závěrečný boj. Představoval jsem si kovově průrazné zvuky samurajských mečů dopadajích svým hrůzunahánějícím ostřím na sebe, pořádný hromadný souboj, také více duchovního života ze strany sedmi statečných samurajů, ale též i rolníků. Dlouho jsem věřil, že nakonec ohodnotím 5*, ovšem musím jednu ubrat. Poslední etapa boje přivodila dobrý závěr, takže dojmy mám dobré, čtyřhvězdičkové. (11.11.2009)

Vždycky jsem o tomhle filmu jenom četl. Samé superlativy - převratná režie, kamera, lepší než Sedm statečných, blablabla..... Ono to je ale fakt VŠECHNO pravda ! V podstatě se k tomu, co napsal Turiec nedá moc dodat :) Díky za DivX (i když k tomuhle formátu vůbec netíhnu), protože jinak by se ke mně tenhle krásný film asi nikdy nedostal. (14.01.2004)

Krásny typicky japonský hrdinný epos, ku ktorého poetickosti sa žiadny americký snímok nepribližuje. Zobrazenie všetkých japonských cností, tradičných hodnôt, vernosti, oddanosti, pokory a zároveň tej najpodlejšej chamtivosti a krutosti. Film má v sebe toľko citu a ľudskosti, koľko sa len do akčného eposu môže zmestiť, a citlivosť scén a vyváženosť scenára je cítiť v každej minúte tohto trojhodinového maratónu. Aj napriek tomu sa mi ale svižnejší a zábavnejší remake páčil o niečo viac. Monotónne situácie a občas neprehľadné scény si vyžiadali za obeť jednu hviezdičku, porovnávanie s 207minútovou verziou. 80%. (27.09.2008)

Japonci na sebe mohou být právem pyšní, protože již v roce 1954 přišli s tak úchvatnou dobrodružnou podívanou, na jakou se v Hollywoodu nejen do té doby, ale i pár let poté nikdo nezmohl. Bylo již řečeno mnohé i o amerických Sedmi statečných, kteří si celý námět vypůjčili a dle mnohých i předčili, ale já bych se do nějakého srovnávání moc nehrnul. Sedm samurajů je přeci jen strašně odlišný snímek, z něhož je cítit specifická japonská kultura a který nám celý příběh ropitvává daleko detailnějším, emotivnějším a reálnějším způsobem než americký příbuzný. Samurajové nebyli žádní kovbojové, kteří při nepřátelském ataku nehnou ani brvou, ale parta obyčejných veselých lidí s obdivuhodnou vytrvalostí a odvahou. A třeba z toho pohledu se mi japonský snímek zalíbil trochu více, nejenže představuje hrdinství a odhodlanost hlavních postav, ale věnuje se i jejich charakteru a zpočátku nelehkému soužití s utlačovaným obyvatelstvem. 207 minut možná vypadá úmorně, ale věřte mi, že lepším způsobem než sledováním Sedmi-statečných-samurajů pod vedením mistra Kurosawi je strávit asi nelze.. (22.10.2012)

Vždycky, když sedám k dalšímu Kurosawovu filmu, tak se bojím nudy a vždycky jsem rychle vyveden z omylu. Pověsti o Sedmi samurajích nelhaly. Dokonalá atmosféra, hluboký ponor, nádherně podaný legendární příběh. Mifuneho opičák Kikučijo vypadá jako rušivý element, ale při druhém zhlédnutí jsem si čím dál víc uvědomoval, že právě tuto postavu jest považovat za ústřední, přesně jak to odpovídá jeho posici na zástavě. Nejen vnějškově (rádoby samuraj rolnického původu). Znovu a znovu se z jeho nitra vyjevují veškeré morální a sociální kotraverze, s nimiž film mistrně pracuje i jinak (vypiplaností modelových situací, působivostí scén, figurální komposicí). Nelze nezmínit kameru, nebo spíš to dokonale vypiplané předvedení "stojatých" scén - to není jen film, to jsou všechny druhy umění dohromady. Neuvěřitelná síla. O co šlo v této válce? O rýži, o obilí, o úrodu, o život. A někde v pozadí: o čest. Po boji: Co se zbylým samurajům honí hlavou při pohledu na setbu? Ovšem, co se honí mladému, je nám jasné. Jeho nešťastná láska se s písní vrací, kam patří. Je to dobře? Nebo špatně? Je to prostě tak. Radostnou ritualizovanou setbu doprovázenou kolektivní hudbou střídá pohled na hroby za doprovodu ústředního hrdinského motivu. A je konec. (25.02.2011)