Sedm samurajů

Sedm samurajů a Sedm statečných jasně demonstruje rozdíl v nátuře japonské a americké kinematografie. Tam, kde jedna vyniká namachrovanými gesty, silácký řečmi a heroickými archetypy, staví druhá na pozvolném tempu, slasti z vyprávění, rozkreslenými postavami a mnohem univerzálnějším poselstvím o válce. I závěr Sedmi samurajů (ono legendární "nebyli jsme to my, kdo vyhrál") vyznívá zcela bez patosu a zahrnuje spíše tragiků mužů, kteří nemohou přestat válčit, protože válka je jejich obživa. Kurosawův film je na akční žánr možná až příliš labužnicky uvolněný, prostoupený nádhernými dialogy a skvostnými "odbočkami", jenže právě to ho dělá stonásobně hodnotnějším než pozdější Sturgesův remake. Není to jen příběh málo proti mnoha, ale příběh opravdové války (tak koneckonců sami samurajové obranu vesnice nazývají), v níž kupodivu chybí ten neodbytný pocit "oni je roznesou". Vždyť závěrečná scéna proti sobě staví 13 lapků a plnou vesnici odhodlaných obránců! Vždyť chybí klasický záporák! Jenže právě absence běžného schématu dobro x zlo (samurajové rozhodně nejsou svatoušci) a jeho nahrazení uvěřitelnými charaktery v čele s neuvěřitelným magorem Toshirô Mifunem film obdařuje překrásnou poezií, o které si americká bablgamová verze může nechat zdát. Určitě jeden z nejlepších válečných filmů, co kdy vznikl. Moudrý, rozvážný, hluboký. [Sedm statečných mám opravdu rád, ale...] (10.02.2007)

Je hodně málo remakeů, kteří jsou vyrovnáni svým originálům, jako "Sedm statečných" "Sedmi samurajům". Ba je dokonce i předčí. U "Sedmi samurajů" mi nevadila o hodinu a půl delší stopáž než u remakeu. Vyřízení protivníků tudíž trvá déle, protože používali pouze meče, kopí sem tam nějaký luk. Originál je drsnější, naturalističtější a na všechno má času dost. Je v něm více mrtvých a oplývá jednou ohromnou postavou - Kikučiem. Toshiro Mifune byl ohromující. "Sedm statečných" je dynamičtější, rozmanitější a postavy sedmi hrdinů jsou více prokreslené. Takže, jak to ukončit. "Sedm samurajů" je originál. Originál je jen jeden. Je to skvělý film plný dobrodružství, lásky, cti a přátelství, končící akčním infernem v dešti - jednou z nejkultovnějších akčních scén všech dob. Ale "Sedm statečných" pro mne zůstane nadále srdcovkou. 85%. (05.07.2008)

Z mého pohledu je trochu odvaha podívat se na film, který trvá tři a půl hodiny, je černobílý, mluví (křičí) se tam japonsky a ještě je to s titulkama, ale nakonec jsem se odvážil a dal to. I po tom všem musím říct, že jsem se nijak zvlášť nenudil a docela mě to i chvílema bavilo, asi nejvíc ten samozvaný samuraj opičák, který to tam poměrně dost oživoval. (15.11.2018)

Není to nejlepší film všech dob, není to nejlepší akční film, jak kdy byl natočen a snad i těch sedm neohrožených desperátů by samuraje srovnalo do lajny, ale buďme konkrétnější. Film má šíleně dlouhou expozici (tj., než se dá všech sedm borců dohromady) a rozhodně negraduje nijak závratným tempem (útok banditů trvá několik dní a je tvořen nekonečným množstvím vln), přesto není délka tím největším handicapem (například Jacksonův King Kong mi připadal dvakrát tak dlouhý). Hlavní problém tkvěl v mé neschopnosti odpovědět si na otázku, proč je Sedm samurajů obdivovaným veledílem. Jsou výborně zrežírováni, mají dynamickou akční hudbu a Toshiro Mifune skutečně exceluje (na potrhlé cvoky má šablonu, kterou nekopíruje), jenže co víc? Nemyslím, že bych byl příliš pohodlný divák, obvykle si z díla snažím odnést co nejvíc, tentokrát jsem se však nemohl zbavit dojmu promarněného času. Když už film trvá tři a půl hodiny, měl by k tomu mít pádnější argumenty nežli ukázat japonské poměry ve středověku a naznačit neproniknutelnou bariéru mezi rolníky a samuraji. Stručně řečeno: od Kurosawova filmu z roku 1954 jsem čekal víc než dobře zrežírovaný film z roku 1954. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Dan9K, Turiec, curunir (01.08.2006)

Sice sem videl od Kurosawy jen tusim 8 filmu, takze to berte s rezervou, ale musim rict, ze tohle je jeho nejlepsi film. Coz ovsem porad bohuzel neznamena nakej ultra mega uchvatnej film. No ale vezmu to postupne. Hudbu vetsinou u Kurosawy kritizuju, ale tentokrat se poslouchat dala a misty tam byla i naka chytlava melodie. Jedinou vytku mam k zvukum, misty ve filmu proste uplne chybi a pak to pusobi divne. Co se tyce hercu, tak me mile potesilo, ze hlavni postava je plesata a ze vetsina hercu se chova celkem normalne, tj. nervou vzdy a vsude. Jedina vyjimka je Toshiro Mifune v roli magora, kterej se furt dementne smeje a nekde poskakuje, toho sem mel chut zabit. Jinak pribeh znam v podstate ze Sedmi statecnejch, ktery se mi libily vic. Problem je, ze v tomhle filmu je vse desne pozvolny. Nejdriv se hodinu hledaj samurajove. Pak se hodinu a pul pripravuje na utok banditu a cvici se vesnicane. No a v posledni hodince dojde na ten velkej utok na vesnici, kterej je asi nejvetsi zklamani. Jednak je tu porad minimum akce, vic se tu keca a vse je desne zmateny, ze si kolikrat ani clovek nevsimne a film uz zabira nekoho jinyho, protoze ten prvni umrel. Navic choreografie absolutne zadna, kazdej tu jen tak pobiha, jak kdyby meli v rukach naky placacky. A co se tyce delky filmu (videl jsem SE), tak ta je skutecne smrtici, tohle skouknout najednou je uz poradnej vykon, ale musim uznat, ze pri takle megalni delce sem se az zas tak extremne, jako u jinejch Kurosawovo filmu, nenudil. (18.09.2007)