Sedm samurajů

A čo na týchto Kurosawových Samurajoch všetci tak vidíte??? hm..... Môj komentár bude asi dosť ovplyvnený predsudkami k japonskej kultúre, "Akiroví nadšenci" radšej nečítajte...Za prvé: nesmierne ma rozčulovali herci, ktorí vkuse afektovane blábotali a všetci vyzerali dementne. Za druhé: príbeh sa dal určite skrátiť do dvoch hodín a mnoho divákov by predišlo stŕpnutým nohám. Po tretie: nejdem sa roztiecť z japonského nacionalizmu a ich hrdinstva, ktoré sa paušálne odráža v každom ich filme. Po štvrté: keďže mi celkom nesedí japonská kultúra, ich samurajské kroje a odhalené zápasnícke rite, nejako mi nesedí ani A.Kurosawa. (18.02.2007)

Opravdu dobré, ale nejvíce nejlepší je tento film v komediálních částech ty jsou totiž opravdu směšné. A narozdíl od Sedmi Statečných tady funguje stařešina vesnice. A celkově je příběh takový uvěřitelnější než v Sedmi Statečných. (I když ti jsou také geniální) A na závěr jedna hláška která mě fakt dostala. "Jsi dobrý." "Jo já vím ale v zabíjení nepřátel jsem ještě lepší." "No když jsme u toho nechtěl bys zabít 30 banditů?" (23.01.2005)

Z mého pohledu je trochu odvaha podívat se na film, který trvá tři a půl hodiny, je černobílý, mluví (křičí) se tam japonsky a ještě je to s titulkama, ale nakonec jsem se odvážil a dal to. I po tom všem musím říct, že jsem se nijak zvlášť nenudil a docela mě to i chvílema bavilo, asi nejvíc ten samozvaný samuraj opičák, který to tam poměrně dost oživoval. (15.11.2018)

Opět film, který mě svým způsobem ohromil. Nemůžu zapomenout především na Tosiro Mifuneho, který mě dostal těmi svými vtípky a vůbec celým svým výkonem. Překvapilo mě, že Sedmi statečným je film opravdu podobný jako vejce vejci, jen je zde víc Japonců:) Je zajímavé s jakou lehkostí je příběh vyprávěn a i přes dlouhou dobu trvání jsem se ani jednou nenudil, opravdu. Jen konec mi přišel trochu nepřiměřený, nevím jestli by zbývajících 13 padouchů zabilo v poslední bitvě hned tři klaďasy, když před tím se celou dobu ve vesnici úspěšně bránili. Nevím čím to je, ale mám v sobě takový hřejivý pocit z hezkého zážitku a to se mi u televize nestává příliš často... (18.07.2008)

Stejně, jako drtivá většina filmových fanoušků, jsem se dostal k tomuto dílu, až po zhlédnutí snímku Sedm statečných, který je remakem tohoto Kurosawova filmu. Je to zvláštní pocit, sledovat tento počin a říkat si - vždyť už jsem to kolikrát viděl, když jde o původní film a koukám na něho poprvé. Viděl jsem 207 minut dlouhou, speciální edici a musím říct, že i přes takto dlouhou stopáž, mi film příjemně utíkal a vůbec nenudil. Co je zvláštní, tak to, že se mi první polovina filmu - kdy se nám jednotliví samurajové představují - líbí víc, než druhá polovina, kde dojde k bitvě. Ale takhle to mám i u Sedmi statečných. Bohužel, zde ta druhá část filmu není tak gradující a trošku sráží skvěle rozjetou podívanou z prvních devadesáti minut, stejně jako to, že filmu chybí nějaký výrazný záporák, kterým byl například Calvera. To je však jediné minus tohoto černobílého klenotu. Toshiro Mifune - zde všemi zmiňovaný excentrický tlučhuba, byl jednoduše úžasný a je jedním z hlavních tahounů samurajské sestavy. A co musím zmínit a nesmím zapomenout, je výborná hudba, která spolehlivě obstojí i dnes. Hlavně ty bubny, které se ozvou už v úvodních titulcích, stály za to. Je to výborná podívaná, povinná četba pro všechny filmové nadšence a skvělý zážitek, který mohu každému jen vřele doporučit. P.S. Film jsem viděl v původním znění s českými titulky. (07.11.2010)