Nebe a peklo

Přestože "středověké" Kurosawovy filmy mám určitě raději, tento rozhodně nedělá mistrovi ostudu. Musím oponovat efkovi - o film noir se učitě nejedná (chybí všechny jeho typické znaky - snad kromě toho, že je film černobílý :o), zato by se tu třeba dala najít najít podobnost s nejlepšími detektivkami, jaké se natáčely v 60. letech u nás. Zasádní rozdíl je ovšem v tom, že hrdinou Kurosawova snímku je charakterní pracháč, který by se v socialistické detektivce mohl jen těžko objevit. Vůbec jsem si neuvědomil jak je film dlouhý - děj je tak nadupaný, že vše uteče jako voda. Zkrátka a dobře: Nebe a peklo je vynikající zástupce žánru v (pro evropského diváka) zajímavých japonských kulisách. (15.09.2005)

Podivný film, mně je vcelku ukradený, že je to podle Eda McBaina a že to je kriminálka, samotný fakt, že jde o žánrovej film pro mě nic neznamená, vždy mě zajímá, co film nabídne nad rámec žánru, zda má nějaký hlubší, obecnější poselství nebo alespoň konotace k něčemu, co pro mě něco znamená...takže zatímco pár lidem se nezamlouval konec, mě se právě posledních zhruba 10-15 minut líbilo a vůbec nejsilněji na mě zapůsobil závěrečný rozhovor mezi únoscem a Gondem, který mi připomněl můj oblíbený Zločin a trest. Zatímco celý film byl jen o tom, jak dopadnout únosce, konec alespoň trochu odhalil jeho motivaci a tudíž přiblížil i zajímavejší věci - psychologický profil zločince, než jen samotné detektivní pátrání. Únosce svůj čin odůvodnil podobně - trochu - jako Raskolnikov - škoda jen, že to nebylo zaměřený více právě na tu psychologii - těch posledních pár minut byla jen slabá "náplata" za ty dvě hodiny detektivní story. Takže mírné zklamání, postava toho únosce se v příběhu měla objevit dřív a měla být zkoumána zároveň s tou detektivní linií, chyběla tam právě druhá strana příběhu, takhle to byla jen detektivka, což je prostě proto, aby to zanechalo hlubší stopu dost málo. (11.12.2011)

Skvělá zápletka nabízí mnoho možných způsobů zpracování, AK se rozhodl pro poměrně civilní pojetí s typicky silným důrazem na psychologickou a sociální tématiku. Mifune je opět ve svém živlu ("...já jsem teď svým pánem, ty nejsi nic. Nejsi ani muž...") a ve větší roli se zde objevuje rovněž další ikona - Tatsuya Nakadai, jehož výkon také rozhodně neurazí. (Btw první film AK, kde se vyskytne barva:)) (23.01.2008)

Skutočne výnimočný japonský režisér Akira Kurosawa, tentokrát priam majstrovským spôsobom skúma filmovú postavu - Gondoa, na ktorom "pozoruje" jeho (s)vedomie triumfu, či pádu, ďalej ide o vskutku (ne)obyčajného muža s obzvlášť vysokým potenciálom k celkovému úspechu, popritom sa jedná aj o riaditeľa obuvníckej spoločnosti 'National Shoes' , ktorý môže dokonca vytrieť zrak i samotnému prezidentovi syndikátu, áno, táto predstava je naozaj dosť reálna... Len ako sa čochvíľa dozvedám, má to však veľký háčik ! Už má totižto prichystaný tučný šek s mastnou sumičkou, ktorý mu zrejme splní jeho najtajnejšie prianie, keď mu v tom zrazu zazvoní telefón, kde mu únosca typickým hlasom vydierača, oznamuje, ako sa mu teraz vzdialil jeho jediný syn Jun z dohľadu. Výkupné pozostáva z 30 miliónov jenov. Zaplatí ich aj napriek tomu, keď sa dozvie, že v skutočnosti zmizol Šiniči, syn jeho osobného šoféra ? To mi je teda strašná dilema, pretože akonáhle pristúpi na tieto podmienky, nakoniec asi totálne zbankrotuje ? A neskoršie samozrejme prichádzajú na rad i húževnatí detektívi (boli už aj na začiatku), ktorí hádam tie peniaze napokon vypátrajú, kedy sa do centra diania pretláčajú ich renomované zásluhy. Vtedy sú už o krok bližšie "zarytým odporcom" , s ktorými sa neradno zahrávať, keďže sú schopní asi úplne všetkého... ?! A mimochodom, sledovať ich vyšetrovacie postupy, je mimoriadne fascinujúce, ale zároveň - povedzme i trochu prehnané. Rozmýšľal som 'iba' nad štyrmi hviezdičkami, no táto majstrovská kvalitná detektívka, by si to absolútne nezaslúžila, buď plný počet alebo nič. 143 minút totiž prešlo rýchlo, ako taký víchor, a to je na tom to vari najlepšie, že by som sa nepriečil ani ďalším tridsiatim extra naviac, trebárs o tom, čo následne prežíval... (22.01.2022)

Kam až nezavály příběhy z legendárních McBainovych detektívek... do dílny velkého Akiry Kurosawy. Asi třikrát jsem měl na chvíli pocit, že mne další Kurosawův rozvláčný film nebude příliš bavit: během dlouhých úvodních titulků, když jsem si vzpomněl na zklamání z režisérova Toulavého psa, později, když byla v rámci únosu vykonána klíčová výměna, skončilo rodinné drama a po šťastném konci se film přesunul směrem k čistě policejnímu pátrání... a do třetice když se blížilo chycení pachatele a napjatou atmosféru na pár minut uvolnila šedesátková taneční hudba. Jenomže příběh měl i po všech zásadních zvratech a částkových happyendů stále co nabídnout. Kurosawa se nebojí plynule řecházet z psychologického dramatu do tradiční detektivky i zase zpátky, a po celý čas mu to funguje výtečně! Mravenčí pátrání plné výslechů a pomalé odkrývání stop včetně možných indicí za účasti kriminalistů i svědků bylo v druhé půli hodně napínavé a závěrečný dialog Gonda s pachatelem ve vězení na mne zapůsobil stejně silně jako momenty strachu o unešené dítě v první hodince filmu. Tradičně vynikajícímu Toširó Mufinemu sekundují další zdatní kolegové, hodně mne zaujal i Tacuja Nakadai v roli inspektora – navzdory svému původu na mne coby detektiv v civili působil příjemně "evropsky". Po tomhle filmovém zážitku se můžu směle přidat k těm, kteří zde Nebe a peklo označují za jeden z nejlepších krimi thrillerů vůbec. 90% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (29.04.2020)