Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Tacuja Nakadai, Jóko Cukasa, Isuzu Jamada, Daisuke Kató, Takaši Šimura, Hiroši Tačikawa, Eidžiró Tóno, Kamatari Fudžiwara, Acuši Watanabe (více)Obsahy(2)
Bezmenný ronin, samuraj bez pána, sa v roku 1860, na konci éry dynastie Tokugawa, túla krajinou, až dorazí do mesta, ktoré je rozdelené medzi dva zločinecké gangy. Keď predvedie svoju šikovnosť s mečom, vodcovia oboch znepriatelených skupín si ho chcú najať za yojimba - osobného strážcu. On sa však rozhodne poštvať ich proti sebe a oslobodiť tak mestečko spod ich nadvlády. V roku 1964 nakrútil Sergio Leone remake s názvom Pre hrsť dolárov s Clintom Eastwoodom v úlohe bezmenného pištoľníka. (STV)
(více)Videa (1)
Recenze (219)
Kurosawa byl výborný režisér a kinematografie mu vděčí skutečně za mnohem víc, než jen za "sedmero samurajů". O Yojimbových nesporných uměleckých i filmařských kvalitách průkazně svědčí Leoneho westernový remake, ale i Lucasovy citace ve Star Wars (záběr na useknutou paži). Výtečná atmosféra, propracovaný scénář, osobitá zápletka, a k tomu nepřekonatelný Toshirô Mifune, který se snad samurajem již narodil. Co chtít víc?:) ()
Nadšení Sergia Leoneho, když viděl tento Kurosawův snímek naprosto chápu a kdyby pak nenatočil svůj remake, asi bych ho sdílel. Co do scénáře i výběru charismatického hlavního bezejmenného hrdiny v podání Tošira Mifune nebo Clinta Eastwooda měli oba velikáni šťastnou ruku a v obou filmech patří k tomu nejobdivuhodnějšímu. Výhodou pro fajnšmerky v případě tady Kurosawy je určitě i černobílá kamera, která jen podtrhuje sychravost a syrovost celého příběhu o "sluhovi dvou pánů". Ale osobně je mi prostě zasazení na zpocený a vedrem spálený Divoký Západ bližší než tahle samurajská vybíjená, kde se navíc souboje odehrají tak rychle, že si jich pomalu ani nevšimnete. Co do reality pochopitelně paráda, ale já to mám prostě v takovémto typu filmu raději víc dramaticky a tzv. fantasy, kde by čepele břinkaly, svištěly a sekaly. A Leoneho verze má mimo Eastwooda i Ramóna v podání Volontého a to je panečku záporák, ti japonští ukřičení mamlasové se s ním opravdu nemohou rovnat. Spokojenost, ale remake u mě vede a vést bude. ()
Rovnako ako pri Siedmych samurajoch platí, že "rovnooký" remake ma oslovil viac, ako originál. Je to tým, že prostredie divokého západu mi pripadá divácky atraktívnejšie a čiernobiela kamera príliš nepridáva na atraktivite historických japonských exteriérov. Za následok to malo fakt, že ma film nepohltil a tak som sa začal po čase v tých podvodoch a motivácii postáv strácať. Rovnako aj po tomto filme platí, že Kurosawove snímky z jeho súčasnosti sú mi bližšie, ako jeho samurajské eposy. Film a poňatie jeho hlavnej postavy nemali vplyv iba na špagetti westerny, ale určite z neho čerpali aj súčasní "postmodernisti" Tarantino a Rodriguez. 2. POZRETIE: Po pomerne podrobnom porovnaní zápletky Telesnej stráže a Pre hrsť dolárov usudzujem, že Telesná stráž nie je horšia. Je komplikovanejšia po všetkých stránkach, ale stále (na druhé pozretie) zrozumiteľná. 3.POZRETIE: Telesná stráž je o niečo lepšia, ako Pre hrsť dolárov a plné hodnotenie si zaslúži. ()
Opět skvělý materiál, převeden opět bravůrně, opět zachycená skvěle společnost, a atmosféra a opět parádní Toshiro Mifune a vykreslení postav. V podstatě film bez jakékolich chyby ať už technické, dějové či jiné a ještě k tomu s přesahem. Pět hvězd jasných. I'm not dying yet. I have to kill quite a few men first. ()
Tak na to jak jsem se na film těšil až konečně uvidím, tak musím konstatovat, že jsem byl hodně zklamaný. Tenhle film mě tak nudil, že jsem ho dokoukal asi až na sedmej pokus. Problém byl možná z mojí stránky, kde jsem čekal nějaký akční blockbuster, ale místo toho jsem dostal hodně nudných ukecaných scén a tři krátké akční sekvence, kdy ta nejdelší měla asi 30 vteřin. To není úplně ideální, když má váš film přes 2 hodiny. Film Yojimbo, což tedy v japonštině znamená „Tělesná stráž“ začíná pohledem na toulajícího se ronina, tedy samuraje bez pána, kterého hraje Toširo Mifune. Tenhle ronin se zatoulá do nedalekého městečka, které ovládají dva znepřátelené gangy. Ronin se tedy rozhodne, že se nechá najmout oběma soupeřícíma stanama jako jejich osobní ochranka a rozvíří mezi nimi spory, aby se gangy vzájemně pobily a obyvatelé městečka byly svobodní od jejich nadvlády. Nezní Vám tahle premisa nějak povědomě? No pokud jste viděli westernovku „Pro hrst dollarů“ s Clintem Eastwoodem v hlavní roli, tak jste nepřímo viděli i Yojimba, jelikož se jedná o jeho přesný remake, který Sergio Leone vydal o tři roky později. Samozřejmě i na tenhle film najdete recenzi v tomhle seznamu. Dalšího remaku se tenhle film dočkal i se snímkem „Poslední zůstává“ z roku 1996, kde si hlavní roli zahrál Bruce Willis. V příběhu nečekejte žádné zásadní zvraty, protože příběh, který jsem vám řekl je defakto celý film. Z postav musí vyzdvihnout samotného ronina, kdy Toširó Mifune jako samurai Sanjuro je charismatický, tichý a když už občas promluví, tak se sice chová jak debil, ale má srdce na pravym místě. Tenhle dvorní herec režiséra Kurosawi nese celý snímek na svých bedrech, už jenom kvůli tomu, že vedlejší postavy jsou pro mě strašně nevýrazný. Nejlepší akční pasáž filmu byla ta, kdy Sanjuro bleskově zlikviduje šest stráží v nějaké věznici. Jenže problém je, že choreografie je relativně tragická, kdy se Sanjuro jenom napřáhne, máchne mečem dva metry od záporáka a ten jenom vyjekne otočí se a spadne. V lepším případě do někoho praští a začně z něj vířit prach, takže to skoro vypadá jako kdyby mlátil lidi klackem a ne ostrým mečem, který dokáže rozříznout maso jako máslo. Žádné pořádné cákance krve, žádné řezné rány nebo roztrhané oblečení, prostě nic. Ale pořád se musí počítat s tím, že to je rok 1961 a v té době to asi nešlo udělat tak elegantně jako ve westernech, kde si každej zastřelený kovboj rychle chytil prostřelenou ránu a sladl na zem. Přinejlepší mohli mít pod košily výbušnou červenou barvu, ale u řezných ran se to takhle jednoduše udělat nedá. Vizuální stránka filmu je opravdu úchvatná. Hlavně mě zaujaly ruční kamerový záběry, který v pohybu zachycují všechno, co se děje na plátně a dotváří tím krásnou atmosféru, kdy má divák pocit, že je skutečně součástí děje. Když vidíte tenhle záběr z dálky jak se Sanjuro sám blíží k bandě samurajů, tak si řeknete, že takových záběrů jste viděli ve filmech spousty, ale tohle je ten originál, od kterého to všichni okopírovali. Soundtrack je docela bída, protože ve filmu je buď dramatická hudba, kdy se k něčemu schyluje nebo akční hudba, ale obě jsou strašně monotání a jelikož se dokola opakují, tak vám za chvíli začnou lész krkem… nebo spíš ušima. Říkám to hlavně protože vím, že o 3 roky později tu v Dollarové trilogii Clinta Eastwooda vykouzlil Ennio Moriconne ohromující soundtrack, který ještě dnes každý westernový fanoušek zná, i kdyby ani jeden film z těchto špagety westernů neviděl. Filmu bych tedy na dnešní poměry dal známku 4.5, což je tedy v mém hodnocení – film u kterého jsem málem usnul, ale chápu, že v milníku kinematografie je tenhle film hodně opěvován, hlavně tedy jeho režisér Akira Kurosawa, díky kterému se inspirovali další filmaři, jako například George Lucas, který následně vytvořil jeho Magnum Opus Star Wars. () (méně) (více)
Galerie (26)
Photo © Kurosawa Production
Zajímavosti (26)
- Akira Kurosawa řekl Toširó Mifunemu (Sanjuro), že jeho postava je něco jako vlk nebo pes a Tacujovi Nakadaiovi (Unosuke), že je had. Inspirovaný tímto nařízením, přišel Mifune se Sanjurovým typickým škubáním ramenem, podobně jako když se pes snaží zbavit blech. (džanik)
- Inspirováno románem „Rudá žeň“ z roku 1929 od amerického spisovatele a bývalého detektiva Dashiella Hammetta (napsal mimochodem také román „Maltézský sokol“). George Lucas, známý fanoušek Akiry Kurosawy, točil Star Wars: Epizoda VI - Návrat Jediho (1983) pod falešným názvem „Modrá žeň“, jednak kvůli utajení a také jako odkaz na svého oblíbeného japonského režiséra. (džanik)
- "Yojimbo" znamená v překladu "tělesná stráž". (džanik)
Reklama