Yojimbo

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Slavné Kurosawovo samurajské drama, jež bylo mnohokrát napodobováno a patrně i překonáno remaky: Pro hrst dolarů (1964), Poslední zůstává (1996), Nemilosrdný střelec (2007). Trailer: http://www.sms.cz/film/telesna_straz_yojimbo/ukazka (13.12.2008)

Můj první Kurosawa. Na první pohled to vypadá, že se charizmatický Toshiro Mifune přišel do vesnice jenom najíst a vypít pár lahví sake. Skrytá podstata filmu ale vychází ze samurajských životních hodnot, resp. hodnot, které se mění v závislosti na samurajově postavení a údělu - rónin (samuraj bez pána), yojimbo (tělesná stráž) nebo ašigaru (vesnický voják). Souboje jsou sice krátké a ve filmu se jimi šetří, za to jsou přesně takové, jak bych si je v provedení samuraje představoval: rychlé, přesné, smrtící. Stejně tak se mi líbí japonská kultura, detaily. Kurosawova režie na mě působí dobře a jistě, některé prvky jsou výborné (hudba, atmosféra připomíná již klasické westerny - písek rotující ve větru, samuraj s koltem). V určitých momentech možná mírně zdlouhavé, ale celkově ostré jako katana. (22.03.2008)

Jak se praví už na začátku, padl rod Tokugawa a samuraj Sanjuro (Toshirô Mifune) přišel o svého pána, císaře. To jsou prosté okolnosti, ze kterých vychází první film Akiry Kurosawy, který jsem zatím viděl. Tento legendární japonský režisér je jednoznačně právem nazýván mistrem. Jeho film Yojimbo má mnoho kladů od nominací na Oscara oceněných kostýmů, po syrový humor, přesvědčivé charaktery postav nebo velkou podobnost s westerny, na čemž se mimo jiné podílí i pěkná hudba Masaru Sata. Akce, zejména pak šermování samurajským mečem, je zde minimum, zato je však skvěle ztvárněná, rychlá a svižná. Ale myslím, že to vůbec není to hlavní, o co ve filmu jde. Tím je totiž příběh samuraje Sanjura, který přišel o pána, jinak řečeno - ronina. Okolnosti jeho cesty jsou dané a vše, co se přihodí, je očekávatelné. Ale samuraj musí být služebníkem, aby byly jeho činy správné, nebo alespoň omluvitelné. Bez zavedeného principu mu zbývá pouze bojový výcvik, který se velmi úzce váže na přísnou disciplínu. Boj nastává, jen když není zbytí. Samurajovým účelem není prolévat krev, pokud to není nezbytné (i takový případ může nastat, o čemž i tento film vypráví), nebo pokud si důsledky nežádají opak a zabití si ze své vůle přeje pán. Co se však stane, jestliže čestný bojovník a ochránce zájmů svého ctěného pána pozbude svého účelu? Nevyhnutelnou cestou je stát se yojimbo - tělesnou stráží. Tento film zkoumá propastné morální rozdíly mezi dvěma zdánlivě totožnými životními cestami. Yojimbo je osobní strážce, ale také placený zaměstnanec za prolévání krve pro dobro svého zaměstnavatele, čili z jiného pohledu i vrah. Na této cestě už není žádné ospravedlnění činů, žádný cíl, žádná vznešenost ani čest. Yojimbo je pro samuraje, který přišel o pána a tedy i o účel bytí, nevyhnutelnou, ale i nepřijatelnou změnou. Tento film vypovídá právě o této změně, která je krvavá, krutá, občas i syrově směšná a hořká. Kým je Sanjuro na jejím počátku a kým na jejím konci? Hrdinou, který ubližuje jen těm zlým? Tento film mi nejvíce připomněl jeden důležitý axiom o životě těchto legendárních bojovníků; Samuraj nerozhoduje, činí. Nikdy naopak. Kdo zemře a kdo ne, to není jeho volba. (18.02.2006)

Výborný Mifune a slušný Kurosawa i příběh. Nejspíš mi pomohla i umírněnější délka k tomu, abych byl spokojen. Nikoli ovšem bez výhrad: Zápletka není nijak oslnivá a přišlo mi škoda, že nebyla víc využita postava Unosukeho ( ten s pistolí :-)), která neustále naznačovala rovnocennou partii k hlavnímu hrdinovi, ale ve výsledku jaksi vždy uhnula ve prospěch ronina... Přes svůj pozitivní dojem ovšem stále nechápu tu gloriolu kolem AK - tohle je spíš lehčí nadprůměr. Možná k němu ještě najdu cestu, ale představa dalšího prokousávání se jeho extra hodnocenými a extra dlouhými filmy mě spíš děsí :-D. Tož tak. (28.05.2012)

Nyní už chápu, proč je Leoneho Pro hrst dolarů tak mnohem slabší než obě jeho následující eastwoodovky. Vždyť všechno, co mi tam připadá béčkové, je zcela adekvátně přítomno už v jeho předloze. Leone tedy Tělesnou stráž obšlehl opravdu i s chlupama. Jeho však omlouvá, že je teprve na začátku a svá vrcholná díla má před sebou, naopak Kurosawa má např. geniálních Sedum samurajů už za sebou. Dojem je dokonce až takový, jako by to bylo přesně opačně: že Tělesná stráž (osmý viděný Kurosawa, první zklamání) obšlehává Pro hrst dolarů (ačkoli různé motivy, jako třeba celá záležitost s prohranou manželkou, vyznívají v původní japonské verzi mnohem přirozeněji a působivěji než u Leoneho). Zklamání je o to silnější, že z volného pokračování (Odvážní mužové, jinak Sanjuro), dřív a opakovaně viděného, jsem byl svého času tak nadšen, že jsem ho neváhal zařadit do své topky. Nevylučuji ovšem, že vina Tělesné stráže je na mé straně: že prostě nedokážu přijmout, aby Kurosavův osobní samuraj Mifune taky někdy nezvládal situaci, že nejsem ochoten vidět ho poraženého, bezradného a závislého na štěstíčku a nelogičnosti např. závěrečné scény s bambitkou. V Odvážných mužích je Sanjuro sice taky takový týpek, také mu scénář pomáhá hloupostí protivníků, také se štěstím vyvázne z prekérní situace, ale celé je to úplně někde jinde, včetně jeho postupně se vyjevujcí osobnosti. (06.08.2014)