Pearl Harbor

Pearl Harbor je horská dráha citů a emocí. Nepůjdu do detailů zápletky, protože tohle je film, který musíte vidět. Nicméně, řeknu Vám, to co uvidíte v Pearl Harboru, na to nikdy nezapomenete. Toto není Ryan. Pearl Harbor jde jak romantickou, tak válečnou stezkou. Na film jsou různé názory, jedni jej zatracují, druzí vynášejí do nebes. Já patřím do té druhé skupiny. Určitě nezůstane u jednoho shlédnutí. Musím si to pustit ještě jednou. (20.09.2005)

Odpárat od filmu ten nudný romantický cajdák o třech lidech, mohlo z toho být vynikající válečné drama; pokud se tedy někdy budu chtít na "Pearl Harbor" podívat znovu, určitě vynechám úvodní třetinu, protože pitvání vzájemné lásky Bena Afflecka, Kate Beckinsale a Joshe Hartnetta mě neskutečně iritovalo. Od útoku Japonců už naštěstí film nabral pořádné grády a ukázal svou silnou stránku: speciální efekty. Akční scény vzdušných soubojů a potápějících se lodí jsou jednoduše dechberoucí. V závěrečné půlhodince opět přichází útlum, ale pro mě je tato část pořád podstatně snesitelnější, než ono urputné vzdychání a uslzené scény ve zdlouhavém, růžovo-červeném úvodu. Jak už to tak bývá, divák musí být připraven na množství amerických vlajek a nadměrnou porci patosu. S výjimkou monumentální audiovizuální stránky - jednoznačně zklamání. 58% (28.01.2009)

"Tak je už konečně někdo setřelte!" chtělo se mi řvát na adresu protivníků obou hrdinných pilotů. Pod vražednými pohledy spoludívajících jsem zachovala klid, který jsem ovšem porušila hysterickým smíchem při pohledu na k obraně se ihned zformující pearlharborskou základnu (každý absolvent středoškolského dějepisu ví, že japonské letectvo při útoku nachytalo U.S.Army se spuštěnými kalhotami, protože přes všechna varování možnost útoku nikdo nepřipouštěl) a na F.D.Roosevelta, vstávajícího z kolečkového křesla. Ale v tom smíchu mi bylo docela smutno z toho, že člověka jeho formátu používá přeslazená limonáda z druhé světové coby patetického šaška. (07.07.2007)

No tak ano, ale příště bych si to radši hodně rozmyslel. Bohužel tady bitva působila příliš nuceně a vtíravě. Po první romantické osmdesátiminutovce to spíš vypadalo, že nějaká bitva je tam jen proto, že se film jmenuje Pearl Harbor. I když efekty jsou bombasticke, cele to působí prázdně, bez chuti. Také je to místy nechutně patriotistické, aby všem bylo jasné, že Amíci jsou nejlepší. A ještě k tomu je to do očí bijící vykrádačka Tmavomodrého světa. Jestli je něco, proč stojí zato PH vidět, je to prvních osmdesát minut; opravdu pěkné romantické drama. (30.07.2002)

Základní dojem z filmu Pearl Harbor: „válka je krásná“, resp. „Válka v tomto filmu vypadá krásně“. Bay připravil vizuálně fantastickou scénu přepadení: vybuchující lodě, zpomalené záběry, dlouhé panoramatické nájezdy kamery, dynamická, popř. vzletná a hrdinská hudba. Dívá se na to dobře, ovšem hrůzy války to příliš neevokuje. Spíše to vypadá jako počítačová hra a při každé efektní explozi má divák skoro chuť zařvat: „Jo, skvělý!“ Při sledování války podle Baye vynikne genialita pojetí války podle Spielberga. Stačí srovnat klišovité umírání v havajské nemocnici a syrové a nesmírně působivé umírání v Ryanovi. Jak by vypadala invaze v Normandii podle Baye si ani nechci představit. Pokud ovšem přijmeme, že se zde jedná o válku efektní a ne hrůznou, je to dobrá zábava (jak šíleně to slovo zní). Hlavním problémem je délka filmu. Milostný románek z první hodiny se mi líbil více než v podobně strukturovaném Titaniku (nejdřív láska, pak akce), ale hodinu to trvat nemuselo. Zcela nadbytečná mi přijde poslední půlhodina, nálet na Tokio – ten film měl skončit zničením přístavu (takhle Amíci mohou odcházet z Pearl Harboru s pocitem „ to jsme to těm Japončíkům nandali“ – pro historiky je ta věta skoro až vtipná). Líbila se mi postava Toma Sizemora (podobnýho řízka si střihl už v Ryanovi a v Sestřeleném jestřábovi). Naopak silně nadbytečná až trapná byla postava Cuby Goodinga Jr. Když mu kdosi říká „jsme na vás hrdí“ a když on pak říká umírajícímu veliteli „vycvičil jste nás dobře pane, všichni jsou na svých místech, pane“, tak se mi chvějí prsty, s jakou radostí bych tyhle kecy vystřihl. Podobně trapný mi přišel pan prezident Jon Voighta. (07.07.2003)