Pearl Harbor

Ať už ta devadesátiminutová ohraná a nedopilovaná romance v rozjezdu, velkolepý bombardovací nálet, američansky hrdinná blbost, nebo závěrečná odvetná mise, mě to celou dobu bavilo. Zajímá-li vás Pearl Harbor a chcete vidět víc než jen výbušnou akci za těžký prachy, zkombinujte tady tu srandu se starším, naučnějším a serióznějším TORA! TORA! TORA!. Já předem věděl do čeho jdu, taky můžu Hartnetta i Afflecka (i když tady to byl fakt moula), plus tý blbosti a patosu zase nebylo až tolik, že by mi to extra vadilo. Prostě nenáročný válečný velkofilm, hezký na pohled, hodnotit v mém případě níže by bylo nefér. 7/10. [HD] (10.12.2010)

Především bombardování Pearl Harboru je neuvěřitelně realistické. Válečná apokalypsa pro filmové plátno. Jeden si přitom říká, zda kompars přežil ve zdraví. Kamera je výtvarná, poetické...i patetická. Některé obrazy nadchnou svojí lyrickou atmosférou, jiné přibijí k zemi nekompromisní syrovostí. Vlastenectví odkapavá z plátna na zem, tolik se ho občas nahromadí. No a? Po několikáté si opakuji, že Američanům až příliš vytýkáme to, co nám samotným chybí. Válečné filmy příliš nevyhledávám, tento mě v kině nezklamal. Zato Tmavomodrý svět vedle něj vypadá jako ušmudlaná Popelka. Jistě, Američani mají více peněz, skvělé technické zázemí a tak. Není však pro nás přece nutné, hrnout se do rádoby velkofilmů. Nebeští jezdci jasně ukázali, jak vypadá nejlepší válečný letecký film o Češích a počesku. A dramatický obraz války najdeme ve vynikajícím Kočáru do Vídně stejně, jako v úžasných Démantech noci... (23.03.2011)

Odpárat od filmu ten nudný romantický cajdák o třech lidech, mohlo z toho být vynikající válečné drama; pokud se tedy někdy budu chtít na "Pearl Harbor" podívat znovu, určitě vynechám úvodní třetinu, protože pitvání vzájemné lásky Bena Afflecka, Kate Beckinsale a Joshe Hartnetta mě neskutečně iritovalo. Od útoku Japonců už naštěstí film nabral pořádné grády a ukázal svou silnou stránku: speciální efekty. Akční scény vzdušných soubojů a potápějících se lodí jsou jednoduše dechberoucí. V závěrečné půlhodince opět přichází útlum, ale pro mě je tato část pořád podstatně snesitelnější, než ono urputné vzdychání a uslzené scény ve zdlouhavém, růžovo-červeném úvodu. Jak už to tak bývá, divák musí být připraven na množství amerických vlajek a nadměrnou porci patosu. S výjimkou monumentální audiovizuální stránky - jednoznačně zklamání. 58% (28.01.2009)

Pearl Harbor je zřejmě tím nejkýčovitěji patetickým hollywoodským dílem, jaké jsem v životě viděl. V tomhle ohledu možná kdekoho svádí označit za vítěze Bayův Armageddon, ale tam byl všechen patriotismus a heroismus naprosto záměrný, udržující příběh plný nesmyslů v komických sférách čisté vypravěčské potěchy. Tady se ale všechno bere strašně moc vážně, což je vzhledem k námětu pochopitelné, ale v souhře s naprostým antirealismem veškerých dějových zvratů, vycucaných z nějaké univerzální filmařské příručky pro klišé a masovou zábavu, to z filmu zároveň činí takřka nesnesitelně vlezlé a navíc ukrutně dlouhé arogantní předvádění. Bay má pravda řemeslo v malíku, všechno pod jeho vedením strašně dobře vypadá a scéna náletu má úžasný audiovizuální náboj, ale narativně tenhle chlápek bloumá skrze nudnou romanci a náznaky strhujícího dramatu a naplno ukazuje, o kolik je horším režisérem než třeba přirozený humanista Spielberg. Nejlepší na filmu je tak v konečném součtu hudba od Hanze Zimmera, která takřka okamžitě zkultovněla, a přirozený půvab sympatické Kate Beckinsale, přestože jí scénář dohodil dost nemožnou roli.. (01.12.2016)

Jéžišmankote, no to byla limonáda:) Michael Bay se již ve svých začátcích rozhodl natočit další monumentální blockbuster. V tomto případě si však vzal příklad z Jamese Camerona a rozhodl se do válečných událostí zamíchat rovněž příběh o osudové lásce typu "Největší příběh lásky na pozadí největší válečné vřavy." A rovnou z něj vytvořil milostný trojúhelník. Po akční stránce Pearl Harbor funguje docela dobře, Bay se zde vyřádil se svými oblíbenými výbuchy. Jenže zbytek je jenom laciné hraní na city, patos a okatý patriotismus (vskutku působivá scéna, kdy nastala kritická situace, nemocnice je přeplněna a Danny a Rafe se rozhodnou darovat krev, kterou jim Kate odebírá do flašek od Coca Coly:) Vůbec se mě to emočně nedotklo. Snad jen směšné dialogy a klišé po většinu času opravdu pobaví:) Drastické momenty mě nijak nešokovaly a ani romantické scény příliš nefungovaly. Byly takové nijaké, obyčejné. Milostná scéna mezi padáky je odbytá za chvíli, a téměř stejný pocit jsem měla i z celého "trojúhelníkovitého" vztahu, jak byl zpracován. Nějak mi tam chyběla chemie, nějaký náboj, vášeň. Kdyby alespoň ústřední "hrdinové" měli nějaké charisma, ale ono nic. Vše to stojí pouze na krásné Kate Beckinsale. Pánové Affleck, který je zde prkenný a nevýrazný, a Hartnett, který mě také nijak neohromil, zde okouzlí možná tak náctileté dívenky. Ani z jejich přátelství jsem necítila nějakou potřebnou sílu. Scéna, kdy Affleck drží v náručí skomírajícího Hartnetta je vskutku "mega dojemným" vrcholem filmu. Buď u něj ždímáte jeden z mnoha promoklých papírových kapesníčků, které jste během celého děje nashromáždili, nebo vám přijde směšný a jen kroutíte hlavou. Já patřím k tomu druhému:) K tomu všemu se přidává ještě neúnosně dlouhá stopáž, která Vám může místy začít připadat zdlouhavá. Hans Zimmer se postaral o podmanivou hudební složku a Faith Hill zase o krásnou píseň There You'll Be. Komentář uživatele Satan to vystihuje zcela přesně. (07.08.2012)