Pearl Harbor

Nevycházím z údivu nad tím, že jsem tuhle Bayovu vizuálně přesycenou, pro oko a na efekt navoskovanou, nezastíraně amerikanistickou a sentimentem čpící rozmáchlost opomenul ohodnotit! Vždyť ji mám tak rád! Pokaždé si tu do prsou se bijící milostnou zápletku nadsazenou do nebetyčných výšin "červenoknihovního" sentimentu, která připomíná načančanost a kašírovanost starých dobrých hollywoodských melodramů, rád přetrpím jen kvůli čisté rozkoši z výstavby, provedení, epičnosti a kolosálnosti napadení Pearl Harboru. To je vskutku maxi-sekvence hodná nesmrtelnosti. (08.02.2009)

Scénář: Randall Wallace .. Tentokrát opravdu ne, pane režisére (a scénáristo). Neváhal bych s plným hodnocením, ale musel by vystřihnout posledních třicet minut a snad i většinu té romantiky (přesto, ta půlhodinka na konci to kazí víc!).. Jako válečný velkofilm to docela funguje a zničení Pearl Harbor je "nádherné", ale chybí tomu víc naturalizmu, ikdyž Michale Bay to vlastně nebere vážně a možná proto je výsledek docela přeplácaný.. (07.02.2005)

Milostny trojuhelnik si mohli filmari odpustit, stejne jako pateticke sceny - ale to by pak na nem nevydlelai ty stovky milionu, ktery potrebujou, ze?... Scena japonskeho naletu na PH je ovsem strhujici a sveho druhu jedinecna. Musim se ale priznat ze japoncici jsou mi sympatictejsi a tudiz se mi libi dvojnasob jak jim daj na pr*** ;) (07.09.2003)

Základní dojem z filmu Pearl Harbor: „válka je krásná“, resp. „Válka v tomto filmu vypadá krásně“. Bay připravil vizuálně fantastickou scénu přepadení: vybuchující lodě, zpomalené záběry, dlouhé panoramatické nájezdy kamery, dynamická, popř. vzletná a hrdinská hudba. Dívá se na to dobře, ovšem hrůzy války to příliš neevokuje. Spíše to vypadá jako počítačová hra a při každé efektní explozi má divák skoro chuť zařvat: „Jo, skvělý!“ Při sledování války podle Baye vynikne genialita pojetí války podle Spielberga. Stačí srovnat klišovité umírání v havajské nemocnici a syrové a nesmírně působivé umírání v Ryanovi. Jak by vypadala invaze v Normandii podle Baye si ani nechci představit. Pokud ovšem přijmeme, že se zde jedná o válku efektní a ne hrůznou, je to dobrá zábava (jak šíleně to slovo zní). Hlavním problémem je délka filmu. Milostný románek z první hodiny se mi líbil více než v podobně strukturovaném Titaniku (nejdřív láska, pak akce), ale hodinu to trvat nemuselo. Zcela nadbytečná mi přijde poslední půlhodina, nálet na Tokio – ten film měl skončit zničením přístavu (takhle Amíci mohou odcházet z Pearl Harboru s pocitem „ to jsme to těm Japončíkům nandali“ – pro historiky je ta věta skoro až vtipná). Líbila se mi postava Toma Sizemora (podobnýho řízka si střihl už v Ryanovi a v Sestřeleném jestřábovi). Naopak silně nadbytečná až trapná byla postava Cuby Goodinga Jr. Když mu kdosi říká „jsme na vás hrdí“ a když on pak říká umírajícímu veliteli „vycvičil jste nás dobře pane, všichni jsou na svých místech, pane“, tak se mi chvějí prsty, s jakou radostí bych tyhle kecy vystřihl. Podobně trapný mi přišel pan prezident Jon Voighta. (07.07.2003)

Osobně nemám nic proti Pearl Harboru, válečné scény Bay natáčet umí. Jenže ten příběh na jejich pozadí je tak plytce romantický, že se větší hovadiny dohrabete jenom horko těžko. Stejně jako to až přehnané americké vlastenectví... Chvíli to tedy vypadá, že sledujete podařený válečný film, v dalších sekundách, že jste právě přepnuli na jiný kanál, kde běží jeho parodie... (06.05.2006)