Nejlepší

Kdyby mi někdo tvrdil, že to natočil Ondřej Trojan, tak bych mu to sežral i s navijákem. Já si totiž nemůžu pomoc, ale ono to jede na stejné „odlehčeně-vážné“ vlně jako Občanský průkaz; obraz jedné generace, který se skrze zábavné historky a hláškující postavy překlopí krok po kroku v něco o poznání serióznějšího a vážnějšího. Každopádně první polovina výrazně lepší té druhé. Právě proto, že jen zachycuje „normalizační“ eskapády jednoho feťáka. Jakmile se ovšem najede na schématický syžet „kterak se postavil osudu i lékařským posudkům a ve sportu novou drogu našel“, tak to zneužívá veškeré myslitelná klišé tím nejlacinějším možným způsobem. Každopádně herecké výkony a osudy jsou to natolik silné, že to nepopiratelně i tak utáhnou, ale tohle si vyloženě říkalo o aspoň trochu podvratnější přístup než další z řady nekonečných variací téhož. (10.01.2018)

Ti Pšontci ale nadělaj. To já jednou zneužíval návykové látky ve větším množství než malém, načež jsem úplně sám vyběhl dvě patra na hajzl, bez zadýchání přeplaval vanu od kohoutku k výpusti, a kdyby mi tenkrát nějaký narkáč nečornul kolo, dospurtoval bych ladně jako první na odvykačku. Tomu říkám silný příběh, což? Už jsme včera začali dávat dohromady i scénář, ale jsem vybíravý, chci to nejlepší a Bubák má na mě alergii, vždycky když mě potká, zduří mu sliznice a začne děsně pčikat. No a jako vždy zádumčivý Ivan v oficiálním festivalovém rozhovoru tvrdil, že jsem jednak skoro nezahratelný a druhak by musel přibrat kvůli roli třicet kilo, aby to bylo jakože realistické, a teď si to nemůže lajsnout, páč prý má na rok dopředu nasmlouvané samé rachitické chcípáky. Já si počkám, nicméně za dva roky v tých akože Kanesoch koktavý rozhovor v turecké angličtině s maďarským pokryteckým pastevcem dozajista odmítnu a budu dělat Zagorku. Každopádně jsem opět padl na už notně otlačenou prdel před kinematografią państwową. Všichni sice víme, že Nejlepší je Sekorův homomravenec, avšak příběh vratislavské ultratriatlonové smažky, ač kapku kýčovitě dofabulovaný, mu směle dýchá na tykadla! Vypadá fuckt skvěle, je úžasně zahraný a má tah jak Polák na wyborówke. Prostě výpravný a zábavný, sportovně narkomanský velkofilm o tak trochu superhrdinovi jménem Pikoman, který je natolik inspirativní, že dneska snad nebudu ani hulit, odmítnu limuzínu a půjdu celých těch 300!!! metrů do kina pěšky. Jestli pak seženu nějaké dvě lesby, směle si po takovém tréningu večer troufnu na biathlon a myslím, že vyhraju. (30.04.2018)

„COPAK JE, JUREKU? SLYŠÍŠ MĚ? MLUVÍM S TEBOU! CO JSEM TI PROVEDL, ŽE MĚ CHCEŠ NECHAT VYHLADOVĚT K SMRTI?“ … „SKONČIL JSEM S TEBOU! A SE ŽIVOTEM, KTEREJ SEM VEDL.“ … „NIKDY MI NEUTEČEŠ.…“ /// Úvod, to jsou hnusný feťácký máničky v socialistickým Polsku, předvedený svižnou týnejdžerskou filmařinou. A pak přichází fajnový feťácký dno… takže vděčná filmařina, protože silnej příběh, kterej je postavenej na odrazu z toho dna, může posrat akorát scénárista nebo režisér. Neposrali. Třeba ten okamžik po prvním triatlonu… trošku sportuju, takže… prostě to cejtím! A to, že závislost překoná jen silná osobnost, to není z hlavy ani rejži, ani Jerzyho Górského. Jen tady to tak nějak filmově polopatisticky vidíme. Zpověď narkomana, kterej (naštěstí nebo čirou náhodou?) něco dokázal. Finále, to je ten dvojitej Ironman – zase fajn předvedený, včetně pocitů, takže lidská filmařina. Prostě věci, kterým věřím, takže emoce… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Knihu „Najlepszy. Gdy słabość staje się siłą“,kterou v roce 2017 napsal Łukasz Grass, neznám. 3.) Často si chcu čuchnout lepidla. 4.) Zjistím, proč nikdy nemůžu vyhrát ultra maraton. 5.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.10.2018)

Začátek mně vysloveně sral, protože sledovat feťáka a jeho trable to mně vážně nebavilo, ale to není chyba filmu, nýbrž moje, jenže to jsem nečekal jak film rozkvete a člověka ke kterýmu jsem zpočátku cítil odpor si zamiluju. Film má skvěle vystavenou vyprávěcí gradaci a díváka k sobě nenápadně připoutává a samozřejmě ten konec, ten konec, fandíš i když nechceš. Pro podobný typy lidí, jakým byl hlavní hrdina - bojovníky s osudem mám slabost. Jakub Gierszał je můj první letošní herecký objev roku. Zahrál velmi složitou roli, dalo by si říci až dvojroli, vlastně téměř trojroli naprosto lehce a přirozeně. A Łukasz Palkowski ? Klobouk dolů pane režisére. (10.01.2018)

Když pominu fakt, že Lukasz Palkowski nám to trochu na naše oko vymazlil, tak klobouk dolů před Jerzym, potažmo před Jakubem Gierszalem, který ho hrál bezkonkurenčně skvěle. Jeho feťácké eskapády byly tak odporný, že se tomu nedalo nevěřit. Měla jsem chuť tam mezi ně (do jejich doupěte) vlítnout a zkontrolovat, jestli je to opravdu nějaká jiná neškodná šťáva. (10.10.2018)