Mars

Takové studentské bakalářské cvičení party kamarádů. Je záhada co chce film vlastně sdělit. Proč se hovoří anglicky? Proč vlastně chmury léčí sexováním? Zřejmě jde jen o to využít kulisy skutečného simulačního centra Marsu v USA myšlenka, že vznikla možná jedině proto, aby využila exkluzivní kulisy. Robot neustále říká existenciální komentáře. Ve srovnání s Kosmem chybí humor. Pobavilo mě pár nápadů za což dávám jednu hvězdu (zastaralé Windows 95, výrok „Malý princ je kulturní kniha“ a parafráze „Whitney Houston, máme problém.“ Zbytek filmu je podivná směs sci-fi, ekologické výzvy, romance, psychodramatu, modelové studie ponorkové nemoci a morality, těhotná barbína a mecenáš plánující vesmírný byznys. Neobvyklou krajinu Marsu doporučuji radši zkouknout na obrázcích na netu. (24.05.2020)

Češi neumí mluvit anglicky (smích) Robot mluví o indiánech a nedává to smysl (smích) Sex (smích) Robot mluví o tom jak ho trefil blesk (smích) Tlusťoch je nenažraný (smích) Vtip který nedává smysl (smích) Tohle je většina vtipů v tomhle filmu, které se neustále opakují. Skoro to vypadá, jakoby jeli do té Amériky bez scénáře a řešili to na poslední chvíli než spadla první klapka. A pak se to snažili nějak sestříhat - přidali robotovi monology a doufali, že to nějak bude držet pohromadě. Obraz vypadá neuvěřitelně neprofesionálně - jsou chvíle, kdy to celkem jde a pak je tu najednou ohavný záběr z Go Pro nebo Drona, který tam naprosto nesedí. Kostýmy vypadaj jak s Hell-o-vínské párty a i když to bylo natáčené ve skutečném prostředí, interiéry vypadají zatraceně levně. Na tenhle film jsem se tolik těšil a neuvěřitelně mě to zklamalo. Staří Apači říkali, že člověk neodejde z premiéry filmu před koncem... Už chápu, proč jim ty kolonizátoři zabrali většinu Ameriky. (09.07.2018)

odpad měl jsem to štěstí (a nebo smůlu) se dostat k projekci tohoto slibného filmu. Určitě námět není špatný a ještě když se nabídne možnost natáčení v podobně příhodných podmínkách, které navozují tu správnou "marsovskou" atmosféru. Jak jistě tušíte je tam jedno (nebo několik) ALE ... Rozhodně scénář je na prd, protože má tolik hluchých míst, diky kterým nedrží pohromadě. Herecké obsazení taky nestojí za nic, protože vesměs jde o improvizaci, ale i ta je vesměs velmi špatná. Věděl jsem, že to bude podivný film, ale tohle opravdu nemůže fungovat ani s popcornem, ani pro zavilé nezávislé artové diváky. Evidentně to autoři přepískli a měli ambice mnohem větší, než na co mohli dosáhnout. Nešlo to ani dokoukat, takže ten ODPAD je za první půlku a pochybuju, že by mě druhá půlka přesvědčila o nějaké zvýšení známky. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 0 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: X /// STYL: 0 /// CASTING: 0 (3*MAX) ] (03.01.2019)

Whitney Huston we have a problem!...teda to byl bizár,ale ani zdaleka ne takový jaký jsem čekal a dalo se to celkem v pohodě vydržet.Ta rádoby filozofická rovina je sice strašně cheesy a ty laciný moudra jsou příšerný,ale jako protiváha je tu špetka humoru a ten zase není úplně blbej a hlavně Petra Nesvačilová a její blbka Vendy je skvělá...40% (14.01.2021)

Já nevím... já vážně nevím. Bezpochyby jsem to nepochopil, ovšem nejsem si jist, zda bylo co k chápání. Tvůrci na tiskovce po novinářský projekci hovořili o "experimentálním filmu", s čímž lze bez výhrad souhlasit. A já asi nejsem správnej typ na experimenty... nebo prostě nevím. Určitou poetiku jsem ve filmu viděl, ale nebyla mi moc blízká. Viděl jsem tam jasné ozvuky humoru založeného na trapnosti (což je termín, nikoli urážka) v podání členů Vosto5, ale ani to mi není moc blízké. Některé fóry byly senzační (Whitney Houston, máme problém), jiné trapné hluboko pod úroveň (Your Eyes September - to se scénář na víc fakt nezmohl??) Alespoň mě bavili herci: ze všech nejvíc neherec Ondřej Doule jako pošahanej autistickej rodokapsovej robot. Nezklamali ani Tomino Jeřábek a Halka Třešňáková. Velmi potěšily Tereza Nvotová a i v kombinéze příjemně sexy Petr Nesvačilová (jíž bych přál, aby si alespoň jednou zahrála pořádnou femme fatale, protože na to má nejen fyzické dispozice a byla by v tom skvělá). Jenomže co začíná jako podivnost, končí jako mnohem větší podivnost a já už si vůbec nebyl jistej, na co koukám, jestli jsem nic nepochopil, nebo co se to dělo. Strašně bych si přál být na jedné vlně s tvůrci, pak bych si tuhle ujetost bezpochyby užil, a závidím těm, kteří to dokážou. Asi jsem příliš konvenční divák. Nebo... vážně nevím. (16.10.2018)