La Llorona: Prokletá žena

Co je potřeba v tomhle žánru v časech, kdy kvantita a podnikatelské záměry producentů vítězí nad kvalitou? Není to nejdůležitější, ale sebevědomé strašidlo. Mexická ektoplasmatická plačka, co ráda topí děti ve svém zármutku, zapadla do závojového CGI průměru včetně náhlých změn hlasitosti svého projevu. Alespoň pět nebo šest momentů, kdy se vám mráz jako poctivý indikátor děsu proběhne po zádech. To Chaves zvládl vcelku dovedně a udržel se ve hře. Atmosféra, která i třeba pomocí mytologie a logického jednání dovede všechno to bubákování k finále. Tady mamá, co si plete děti s koťaty, pokulhává svou sterilitou a nedostatkem vůle hledat jiná řešení. Funkční vyvrcholení. Zachmuřený šaman, semínka u prahu a čekání na použití kříže ze speciálního dřeva nejsou nic, co by tu už několikrát nebylo. A tím se dostáváme k nutnosti vyhnout se rutině. Moru, který, ač se to pro horory zdá jako vhodná cílová destinace, vede do pekel a z filmu se stává Wan of many…což La Llorona v podstatě je.. (30.07.2019)

„Pripútala sa k vašej rodine, nie k vášmu domu. Kamkoľvek pôjdete, pôjde s vami.“ Niekedy mi to pripadá tak, že hororový scenárista vymyslí 2-3 skvelé a originálne scény (v tomto prípade auto a dáždnik) a aby sa nepovedalo (a aby z toho nebol kraťas, ale celovečerák), následne okolo nich vymyslí prevarenú báchorku s postavami, aké sme už toľkokrát videli, s dialógmi, ktoré sme už toľkokrát počuli a so zvratmi, ktoré nás rozhodne neprekvapia, lebo sme ich videli v iných hororoch. Kliatba kvíliacej ženy (!) sa snaží situáciu zlepšiť napojením na Conjuring Jamesa Wana, ale že by jej to nejako extra pomáhalo, to sa vážne povedať nedá. Napriek tomu som bol spokojný, bolo to strašne neoriginálne (až na spomenuté pasáže), ale slušne natočené a obsadené (najviac ma zaujal kňaz v podaní Raymonda Cruza alias Distephana z Votrelca: Vzkriesenia). Ako Mníška - taká žánrová jednohubka. (26.06.2019)

Pro mě obrovská spokojenost, to co jsem čekal že dostanu jsem dostal a ještě mnohem víc. Příběh pro mě šílený a natočení celého filmu dokonalé, horory začínají být na jedno kopito ale stejně mě film svoji kvalitou opět dostal, lekaci scény dokonalé no užil jsem si tuhle legendu fakt hodně bomba hororu. (21.04.2019)

Americký horor „La Llorona: Prokletá žena“ je filmem, na který je vhodné jít do kina. V podstatě jen proto, že si užijete místy docela dobré scény a pár lekaček, ale skoro se chce říct, že v kině u nás na moc lepších hororů nenarazíte. Je to škoda, že sem toho moc nejde, ale aspoň něco. Pokud víc než lekačky a neoriginální příběh nečekáte, je „La Llorona: Prokletá žena“ něco, co vám bude stačit. (25.10.2019)

Tvorba hororů tohoto typu se už dozajista nachází v každé příručce o tom, jak instantně zbohatnout, aniž byste na sebe měli přehnané nároky. Investice pár ušušňaných milionů do jednoduché polekanice je dnes téměř stoprocentní jistotou mnohanásobně vyššího výdělku, takže z jasných důvodů nemotivuje moc nikoho posouvat tvůrčí limity zase o trochu dál. Nějakej lišák zde ještě dostal výborný business plán, jak se k tom ještě nadojit z latinskoamerického publika, (veeeelmi) volně to napojit na, z nějakého důvodu, úspěšnou sérii Annabelle a našlapat tak kina až po strop lidmi, kterým musí být už fakt všechno jedno. Je místy fakt vysilující sledovat adaptaci scénáře, jehož rychlost sepsání musela být snad limitována jen rychlostí psaní na klávesnici. Hlavními oběťmi toho jsou pochopitelně postavy, které jsou buď zbytečné, hloupé, neustále měnící své motivace či jednoduše srandovní. Za nimi se veze ústřední breburda, jejíž schopnosti jsou naprosto náhodné a v zásadě jen pro efekt. Jednou se zjeví v okně, pak zas je vidět jen skrze deštník, najednou ze záclon, pak vyleze z ubrusu... od půlky filmu jsem připravený na to, že může kdykoli někomu vyskočit z ucha. A to upřímně to bylo jediné, co mohlo filmu pomoci k průměru. Leč nestalo se. Hups spoiler. (18.07.2019)