Nikdy to nevzdávej 3

Séria Never back down mi aj napriek môjmu kladnému vzťahu k súbojom k srdcu moc neprirástla, prvému dielu som sa kvôli prítomnosti samých teenagerov radšej rovno vyhol, pokračovanie zase síce prinieslo celkom kvalitné súboje, ale Michael Jai White sa tam zbytočne držal v úzadí a to pritom na úkor nudného deja a otravných teenagerov. A čo sa týka tohto tretieho dielu, tiež sa stále nejedná o žiadny zázrak, ale predsa len som najspokojnejší. Hlavne je tu Michael Jai White konečne plnohodnotný hlavný hrdina, ktorému sa dá fandiť, aj keď v niektorých situáciách mi jeho správanie neprišlo práve najrozumnejšie a dejovo mi to tiež dostatočne vyhovovalo. Samozrejme tu nemá čo prekvapiť, ale všetky tieto klišé dlhodobo fungujú a vždy si ich rád pripomeniem, napríklad očakávané podceňovanie hlavného hrdinu, aby následne bez namyslenosti všetkým ukázal, kto je najlepší, ale aj celá príprava na hlavný zápas a problémy s tým súvisiace, mňa to jednoducho bavilo. Ale veľmi rozporuplne pôsobí obsadenie, keďže je tu dosť hercov, na ktorých sa dá tešiť, no ich využitie je minimálne. Michael Jai White je samozrejme bez väčších výhrad a dokonca aj Josh Barnett mi v tejto relatívne hlavnej úlohe vyhovoval. No Nathan Jones nemá potrebný priestor, aby si ako záporák získal väčší rešpekt, než len z jeho vzhľadu, JeeJa Yanin tu má úplne zbytočnú a malú úlohu, aj keď aspoň niečo predvedie no a Tony Jaa je už len vtipom, no predsa len aj tá chvíľa s ním potešila. Inak mi ale vedľajšie postavy vyhovovali. No a čo sa týka samotných súbojov, o sklamaní určite hovoriť nemôžem, ale nedá sa tu ani moc chváliť. Väčšina je len taká doplnková, v rámci tréningu, tých hlavných je tu len pár, no celkovo mi prišli skôr len také štandardné, či už choreografiou, ale aj po vizuálnej stránke, no tu musím zase spomenúť spomaľovačky, ktoré sa tu vôbec nehodili a napríklad úvodný súboj kompletne zničili. A tak najviac sa mi páči súboj s JeeJa Yanin, ktorý je ako jediný správne rýchly a tvrdý, ale aj v tých tréningových sa dá občas vidieť nejaký zaujímavý chvat. Takže tentoraz skutočne škoda tých súbojov, ktoré mi bránia hodnotiť lepšie. Chcelo by to skombinovať príbeh a postavy z tohto dielu a súboje z druhého a konečne by to bol lepší športovo-akčný film, ktorý by som si pozrel aj viackrát, ale stále to bola celkom slušná žánrová zábava. 62% (08.07.2016)

„Nikdy zpátky, downe 3“ je sice opět přehlídkou panoptika rozličných agresivních mongoloidů, poloopic a pologramotných hovad, které měli rodiče ihned po potratu pro zachování globální humanity a bezpečnosti rozprodat na orgány, nicméně oproti Downům 1 a 2 registruji výrazné zlepšení. Otylý afrokatarista a budoucí hvězda hororového seriálu Walking Steroids - Míša Je Bílý! - se totiž tentokrát nesnaží být až tolik kůl, jen tak zesatandarma unyle nedělá kozama TA-BLE-TY a neválí tudo s náctiletými debily pro Tytrubko, nýbrž se mu překvapivě povedlo uplácat klasickou osmdesátkovou žánkládovku se všemi těmi tunami klišé a patosů, které jsme v dobách bůmu kung-fuj baletů tolik žravávali. V ní se dle nejlepších tradic tisíckrát omletého konstruktu uvolí naučit mimořádně nesympatického a nehereckého retarda, jak si neoblékat před vstupem do ringu diskosaténové trenky naruby a jak v sérii ukrutně zpomalených tlusťoších vesnických facek udolat ještě větší, nesympatičtější a dementnější hovado, než je on sám. A jak už to v těchto těžkých, filosoficko intelektuálních počinech bývá, musí Míša nakonec díky ukrutně sofistikovaným scenáristickým finesám, plných hamižnosti, zrady, proradnosti, intrik a mrzkých charakterů, dát tomu vymaštěnému prasoidovi na piču sám a získat tak nehynoucí obdiv celého fistingového klubíku a srdce tentokrát až obskurně ohyzdné čokoprincezny. Závěrem si dokonce přispěchá v minutovém štěku zavýt před kameru i samotný Antonín Já, aby nade vši pochybnost prokázal, že je nejen výtečné gumové dildo, ale také mimořádně vymatlaný velepičus. Takže, ač se jedná o film nesmírně komplikovaný, plný kandidátů na Hamleta, trousících kierkegaardovské monology, a Míšův jedinečný smrtící styl, nazývaný mistry Šaošulinu Nasraný tapír, spíše připomíná prasečí balet v bahně kombinovaný s kulturistickým homopózováním než bojové neumětelství, bylo to prostě tak nějak nostalgicky zvráceně zábavné, a to mají mazlíčci rádi. (02.07.2016)

White si tentokráte přizval profesionální obludu Nathana Jonese, neméně vepřového Joshe Barnetta a vytvořil nostalgickou stominutovku s legrační "zápletkou" a tupými dialogy, která je prokládána vandammovskými souboji. A patří mu za to dík, protože já se bavil. Navíc mě rozesmál fanoušek Snow Dogs Tony Jaa. Příjemná hovadina. 65% (03.07.2016)

Už jsme to viděli stokrát, ale kdo by si rád nezopakoval bitky filozofa Jai Whita a například toho 2,5 metru vysokého borce z Troji, který se snad jako jediný stal legendou, ačkoliv si do Brada Pitta ani nebouchnul. Navíc Michael je tady i nebývale sociální a dokonce jde na rande. Jinak pořád stejné fighty, přehlídky různych technik a osmihraná klec, do toho nějaké intriky, motivace, tréning za dunivého hudebního doprovodu a cenzurovaný Apple. Za pár kaček solidní muzika, ale jen pro skalní milovníky mlátiček. (31.07.2016)

Ač se jedná o nesmírně béčková, snaha o neustálou změny v příběhu, zvraty se musí ocenit. Nakonec mě ani nebavily tolik bojové sekvence, jako spíše odehrávající scény mezi sympatickými postavami a tréningu v tělocvičně. Velká radost za to, jakým způsobem film dělá reklamu na MMA a potěší vidět Joshe Barnetta ve významnější roli. Tony Ya hrající se sebe? Super.......6/10 (20.06.2017)