Nikdy to nevzdávej 3

Kto potrebuje vypnúť a pozrieť na niečo nenáročné, no pritom ale nie nudné, tak myslím, že tento snímok je dobrá voľba. Michael Jai White je výborným interpretom bojových umení na plátne, čo dokazuje aj v tomto prípade. Navyše ma pobavila aj postava "magora" Bragu, ktorý tu bol i keď hrozivý, no aj napriek tomu komický. Škoda, že ho tu bolo tak málo. Priemer. 60/100 (09.04.2017)

|78%| Jsem příjemně překvapen. Po 5 letech tu je třetí díl Never back down a musím hrdě prohlásit, že je ze všech nejlepší. Oproti dvojce mě zde bavili snad všechny postavy. Soubojů zde bylo víc, trénování tu bylo delší, White tu měl hlavní postavu, dost si zabojoval. Dokonce i ten děj tu byl přijatelný. Sice byl poměrně přímočarý a předvídatelný, ale i tak pohoda. Tempo to mělo docela slušné. Musím uznat, že je M.J.White stále ve formě a to se mu nezadržitelně blíží padesátka. Jeho postava v tomto třetím díle mě zaujala o dost víc než v tom předchozím. Potěší i znovu promítnutá bitka s policajty, která se odehrála ve dvojce. Finální zápas je trochu kratší, ale stylový a docela i reálný. Josh Barnett mě vedle hlavního hrdiny rovněž bavil. Hudba je taková normální. Samozřejmě je už tento typ béček ohraný, dalo by se tu ještě dost vylepšovat, zapracovat tu na scénáři, dát nějaký dějový zvrat, napětí atd. Přesto se bezpochyby jedná o nadprůměrný artový počin, kterému tu 4 hvězdu dávám zaslouženě. (05.07.2016)

Na M.J. Whitea sa stále dobre pozerá a navyše nie je márny ani ako režisér či scenárista. Obe pokračovania Never Back Down, ktoré sa zrodili pod jeho režijnou taktovkou dopadli uspokojivo a spomedzi martial arts filmov, zaoberajúcich sa MMA im s výnimkou Warriora sotva môže niečo konkurovať. Whiteovi sa tu sympaticky podarilo zhromaždiť slušnú zostavu bijcov či už zo strieborného plátna alebo z UFC. Taktiež ma potešilo, že Michael Jai sa neberie prehnane vážne a dokáže si kľudne vystreliť hoci aj sám zo seba. (16.08.2017)

Už jsme to viděli stokrát, ale kdo by si rád nezopakoval bitky filozofa Jai Whita a například toho 2,5 metru vysokého borce z Troji, který se snad jako jediný stal legendou, ačkoliv si do Brada Pitta ani nebouchnul. Navíc Michael je tady i nebývale sociální a dokonce jde na rande. Jinak pořád stejné fighty, přehlídky různych technik a osmihraná klec, do toho nějaké intriky, motivace, tréning za dunivého hudebního doprovodu a cenzurovaný Apple. Za pár kaček solidní muzika, ale jen pro skalní milovníky mlátiček. (31.07.2016)

„Nikdy zpátky, downe 3“ je sice opět přehlídkou panoptika rozličných agresivních mongoloidů, poloopic a pologramotných hovad, které měli rodiče ihned po potratu pro zachování globální humanity a bezpečnosti rozprodat na orgány, nicméně oproti Downům 1 a 2 registruji výrazné zlepšení. Otylý afrokatarista a budoucí hvězda hororového seriálu Walking Steroids - Míša Je Bílý! - se totiž tentokrát nesnaží být až tolik kůl, jen tak zesatandarma unyle nedělá kozama TA-BLE-TY a neválí tudo s náctiletými debily pro Tytrubko, nýbrž se mu překvapivě povedlo uplácat klasickou osmdesátkovou žánkládovku se všemi těmi tunami klišé a patosů, které jsme v dobách bůmu kung-fuj baletů tolik žravávali. V ní se dle nejlepších tradic tisíckrát omletého konstruktu uvolí naučit mimořádně nesympatického a nehereckého retarda, jak si neoblékat před vstupem do ringu diskosaténové trenky naruby a jak v sérii ukrutně zpomalených tlusťoších vesnických facek udolat ještě větší, nesympatičtější a dementnější hovado, než je on sám. A jak už to v těchto těžkých, filosoficko intelektuálních počinech bývá, musí Míša nakonec díky ukrutně sofistikovaným scenáristickým finesám, plných hamižnosti, zrady, proradnosti, intrik a mrzkých charakterů, dát tomu vymaštěnému prasoidovi na piču sám a získat tak nehynoucí obdiv celého fistingového klubíku a srdce tentokrát až obskurně ohyzdné čokoprincezny. Závěrem si dokonce přispěchá v minutovém štěku zavýt před kameru i samotný Antonín Já, aby nade vši pochybnost prokázal, že je nejen výtečné gumové dildo, ale také mimořádně vymatlaný velepičus. Takže, ač se jedná o film nesmírně komplikovaný, plný kandidátů na Hamleta, trousících kierkegaardovské monology, a Míšův jedinečný smrtící styl, nazývaný mistry Šaošulinu Nasraný tapír, spíše připomíná prasečí balet v bahně kombinovaný s kulturistickým homopózováním než bojové neumětelství, bylo to prostě tak nějak nostalgicky zvráceně zábavné, a to mají mazlíčci rádi. (02.07.2016)