The End of the F***ing World

Skvělý seriál o depresivní dvojici psychopatických teenagerů, který by však měl primárně sloužit jako odstrašující případ a ne jako předloha pro vzorec chování dnešních vypatlaných unuděných dětí, které si z tohoto jistě vezmou nechtěný příklad. Přesto jsem se docela bavil a anglická chladnost s černým humorem mi docela sedí. Není to pro každého, ale doporučuji. 80% (05.10.2020)

Už v Addamsově rodině si z ultranihilistické stylizace dělali legraci, v South Parku mají zase goth kids. I tady jsem čekal, kdy někdo mrkne do kamery, aby dal najevo, že si uvědomuje, jak to je hloupý - ale bojím se, že to tvůrci myslí víceméně vážně. Bohužel nejsem patnáctiletý rozervaný beatník, takže mi je z toho jen trapně. Ale asi chápu, že pubertální děcka (ať už věkem, nebo myslí) v tom najdou útěchu v tomhle krutém konformistickém světě, co drtí jejich křehké a jedinečné duše. Holt od Harolda a Maude už se k tomuhle námětu nad rámec komedie/parodie nikomu nepodařilo přiblížit bez spálení. (08.01.2018)

Překvapivě skvělý miniseriál, tihle britští Bonnie a Clyde generace Y. Celkem nevšední a velmi otevřený, nakonec jsem té nesympatické dvojici fandil...Britové prostě tohle umí...viz třeba podobná hodně originální seriálová sonda do duše generace Y Misfits... (13.07.2021)

Tenhle temný kousek je velmi příjemné překvapení. Už jsem si říkala, že mě rok 2018 ochudí o mou pravidelnou dávku kvalitních britských seriálů (hlavně v podobě Game of Thrones), ale hned první týden mě přesvědčil o opaku. A co si o The End Of The Fu***ing World myslet? Divné? Možná... Zábavné? Určitě. Zaručeně to stojí za zhlédnutí, i když už má divák svá teenagerovská léta za sebou. Každý díl má okolo dvaceti minut, doporučuju kouknout na všechny najednou. :) (06.01.2018)

„Jmenuji se James, je mi 17 a jsem si celkem jistý, že jsem psychopat.“ Takhle začíná jedna z nejoriginálnějších road-movie poslední doby. Originálnost spočívá v tom, že krutě přesně vykresluje svět dospívajících, se všemi hrůzami, nejistotou, strachem a vztekem. Pichlavá romance dvou looserů postupně odhaluje jejich rodinné zázemí a důvody, proč jsou takoví, jací jsou. Jejich dosavadní zkušenosti se světem jsou většinou na prd a oni ještě nemají zmáknuté obranné mechanismy. Ještě ke všemu - k neuvěřitelně siným hereckým výkonům - mi oba dva připadali mladší než sedmnáct. Nejenom sexem: někdo se k němu hrne, jiný to odkládá. Ale i celkovým postojem k smutně praktickým stránkám světa. Oba byli jak děti. _____ Proto čtu Alyssino zuřivé: „Všechno stojí za hov…“ ve skutečnosti takhle: „Všichni mi říkají, že já stojím za hov… možná mají pravdu.“ A Jamesovo: „Chci někoho zabít,“ překládám jako: „Chci něco cítit.“ Ona se obrnila vztekem, on rezignací, protože jiný způsob obrany zatím neumí. A takhle outsiderská dvojka si klestí cestu dalšími hrůznými zážitky, které ale nepostrádají drsný humor. Společně se vydávají na útěk, ze kterého už není – myšleno emocionálně – návratu. Proto doufám, že další řadu už nenatočí. ___ Přidejte si záměrně super ironický americký feeling, perfektní dialogy, gradaci scén, dobrý soundtrack a i takové drobnosti, jako je Jamesovo oblečení, kterého poprvé vidíme v černém, jako prototyp mladistvého podivínského vraha, aby nakonec skončil ve vesele pestré havajské košili. ______. Škoda, že se podobné seriály nevysílaly, když bylo sedmnáct mně. Necítila bych se tak vyloučená. (15.02.2018)