Místo splněných přání

No, ten film má rozhodně velké ambice sdělit nám něco o nás, našich přáních, našich hránících a závěr, tedy pokud jsem ho pochopil dobře se mě moc líbil. Ovšem v těch lidských minipříbězích mě přišlo jako kdyby popíral sám sebe, já teda bohužel nevím jestli jsem to celý vyložil dobře s tím jak se lidi zachovají a jaký to má následky, ale pokud ano, tak to nebylo úplně cajk. Ovšem Paolo umí na malém prostoru opravdu velké divadlo, to zase každopadně. (30.04.2021)

„Vy neznáte slitování!“ - „Stejně jako vy všichni.“ Naprostými cizinci si Genovese nasadil laťku vysoko, ale ustál to se ctí. Podobně jako předchozí snímek se vše odehrává jen na 1 místě, vládnou dialogy a herecké výkony. Zpočátku je navíc divák v poměrně těžké pozici, vyvalí se na něj kvantum postav a on se v nich musí zorientovat. Ale právě dávkování informací je zde výborné, člověk si začne skládat takové puzzle; kdo co musí udělat, proč je to ochotný podstoupit a jak se tím dotkne někoho jiného. Pravidlo je jasné; nemusíš to udělat, ale pak se tvé přání nejspíš nenaplní, takže ber, jinak nech být. Postavy se začnou postupně vybarvovat, měnit svá původní přání, pochybovat samy o sobě, a to mě moc bavilo, díky čemuž mi film i poměrně rychle utekl. A tím se dostávám ke 2 záporům. Neuspokojivému konci a nezvládnuté hudbě (udělat záměrně naoko nepasující soundtrack by mohlo být fajn u filmu, který nesází na tajemno…u The Place je to spíš na škodu). Skončím proto pouze na silných 4*, těším se nicméně na další režisérův počin. (16.12.2018)

Taliansky režisér Paolo Genovese preukázal svoj talent predchádzajúcim filmom ( Úplní cudzinci ) a touto konverzačkou ho potvrdil. Opäť si vystačil s jednou miestnosťou svojimi obľúbenými hercami a silným inteligentným nápadom. Film núti k zamysleniu, čo sú ľudia schopní urobiť, aby si splnili svoj sen. Hlavná postava, tajomný muž, o ktorom nič nevieme, stály zákazník kaviarne, kde za ním chodia rôzni ľudia so svojimi problémami a on im za protislužbu plní želania. Divák je držaný v napätí, očakáva nečakaný zvrat, ale hlavne premýšľa, prečo mu všetci veria, že im pomôže s ich problémami... Silná pointa však prichádza ticho a nebadane... Skvelý film má však do dokonalosti predsa len trošku ďalej, ako sa zdá. Po istom čase film trpí "opozeranosťou", lebo koncepcia príbehu s opakujúcimi sa hosťami v jednom interiéri môže pôsobiť únavne. (16.04.2018)

Paolo Genovese píše pro mě! Už jeho telefonní taškařice mě před lety přesvědčila, že se jedná o prefíkaného znalce duší, který s nevídanou lehkostí namastí a natočí luxusní, inteligentní, vkusnou, zábavnou a sympatickou podívanou, která se dá nejen adaptovat na prkna, ale klidně točit pro různé státy, s místními aktéry, prostě jen tak, pro potěchu tamního domorodce, a ačkoli mají národy vlastní manýry a mentální specifika, scénář je tak namakaný, že pasuje univerzálně snad na celý západní svět. Pro Místo splněných přání platí totéž. Nejen, že se jedná o film moc pěkný ve všech směrech, filosofická myšlenka jde na dřeň. A ano, taky bychom něco chtěli, a často doma říkáme, že bychom dali, udělali cokoli (!!!), ale ne. Neudělali. Když by došlo na lámání chleba, neudělali. Včera večer, po filmu, jsme se bez mrknutí oka a mlčky shodli, že na tohle nemáme, přestože důvod je totální. I kdyby ten chlap neseděl v baru, ale u nás v kuchyni, skončilo by to kávou a koňakem, notes by ani nevytáhl z tašky a pak by šel, lehce odpočatý, o dům dál. (08.01.2022)

Je hlavní hrdina Bůh či Ďábel nebo jen zatraceně dobrý "Inženýr lidských duší"? Na to si každý musí odpovědět sám, ale to vůbec není hlavní otázka filmu. Jako většina autorů zdejších recenzí jsem nadšená z nejednoznačnosti scénáře a vůbec mi nevadí, že konec nemá výraznější pointu - jak bylo řečeno někde uprostřed filmu - vždycky je víc možností.... (18.12.2022)