Sladký ničema

Na to, ze nesnasim jak Woodyho, tak Seana Penna, je pro me Sweet & Lowdown az sokujicim zpusobem kvalitni kousek. Vyborna story z hudebniho prostredi a zivotopis druheho nejlepsiho kytaristy na svete, podana v pusobivem obalu doboveho prostredi a atmosfery. S tim je zaroven spojeny pro Woodyho velmi nezvykle kvalitni soundtrack. Penn zde hraje dokonale egoistickeho hudebnika, genia, pro ktereho je hudba az na prvnim miste, mozna prave proto, ze jsem na tom podobne se s tim filmem dokazu natolik spojit a jako jeden z mala Woodyho filmu dostatecne ocenit. "He can only feel pain for his music. Such is the ego of genius." 7/10 (16.04.2010)

Po Virgilovi ze Seber prachy a zmiz a Zeligovi si Allen dal dalsi dokumentarne ladenej film a zase o vymysleny postave. Takze opet nechybi par prostrihu na rozhovory, mimo jine se samotnym Allenem, kterej jinak ve filmu nehraje. Pribeh je tentokrat podavanej formou historek, takze je to ve stylu "Povida se, ze Emmet jednou..." a vidime tu historku, ale i pres to se film na jednotlivy sceny nerozpada a i kdyz to diky tomuhle obcas poskoci v deji, vetsinou jde vypraveni hezky za sebou. A i kdyz to je hlavne drama, nechybi komicky momenty a celej film svizne odsejpa v takovym pohodovym duchu. K cemuz taky prispiva paradni hudba a hlavne herci. Sean Penn je tady naprosto dokonalej, v podstate parchant, kterej nema problem kohokoliv okrast, chlastat, delat pasaka a machrovat, ale diky jeho sarmu proste musite mit jeho postavu radi. Pak tu je megaroztomila Samantha Morton, ktera nemluvi, takze se vetsinu casu jen usmiva, ale je fakt dokonala. Jeste stoji za zminku Uma Thurman, ktera sice spatna neni, ale je ve stinu Penna a Morton a nijak zvlast mi sem nesedla. Celkove fakt paradni zivotopisnej film a je uplne jedno, ze ta postava je vymyslena. (27.01.2009)

Vzdycky mi utkvi nejaka hlaska z Allenovych filmu v hlave...tady nic. Trochu smutne musim rict, jelikoz beru vsechny Woodyho filmy od zacatku, ze tenhle me bavil asi nejmin. Az se zdraham rict to slovo prumer. Trochu muj nedostatek je, ze jsem nevidel Felliniho film "La Strada" (1954), na ktery pry "Sladky nicema" odkazuje (podobne jako predchozi "Celebrity" [1998], ktere byly ocividne inspirovane "La Dolce Vita" opet od Felliniho). "Sweet and Lowdown" je sice herecky kvalitni, ale oslovi rekl bych opravdu jen fandy jazzu. Ne ze bych tento styl nemel rad, od te doby co znam Woodyho se mi jazz kupodivu libi, ale tady je jeho podani velmi komorni, klubove, a navic vpodstate jen kytarove. Zpracovani snimku je jakoby az dokumentarni, ale pritom opet zcela fiktivni (neco jak "Zelig" [1983] - bohuzel narozdil od nej mnohem mene vtipne). Neustale "druhy nejlepsi na svete" Emmet Ray, se svym odtazitym charakterem objevi divku, na ktere aniz by si to zprvu priznal, mu velmi zalezi a jejiz ztrata nakonec zlepsi i jeho jedinou skutecnou lasku - hudbu. Penn je zde velmi dobry, ale nejlepsi je S. Morton, ktera ackoliv za celou dobu nerekne jedine slovo, hraje ocima a gesty opravdu bravurne a dokonale se na postavu Hattie hodi. Osobne me ale mrzelo, ze je pojeti vaznejsi, a i kdyz je zde par Woodyho forku, jsou jaksi "aby se nereklo". Jinak je dej vcelku unyly a neozvlastnuji ho ani lehce ujete Emmetovy zaliby. Zkratka umelci jsou divni, citove nevyzpytatelni, jako tento film. A i kdyz divak vyciti Woodyho pointu - cili tu podprahovou lasku, kterou si Emmet k Hattie ne a nechce priznat - je to typ filmu, ktery staci videt jednou. A to je u Woodyho skoda. (22.04.2014)

Tenhle film s jazzovým nádechem jednoznačně táhne naprosto skvělej Penn a jeho role roztomile chvástavýho egoistickýho paka :-) Člověk se těm jeho kecům musí smát.. on prostě baví.. Taky se mi líbila Samantha Morton v roli Hattie, ta ač neřekne za celej film ani slovo, je okouzlující. Celkově film tak nějak příjemně plyne...ale líp ho asi hodnotit nemůžu, protože při srovnání s některými dalšími Allenovými filmy je tenhle přeci jen malounko níže. Ale zklamanej nejsem, bylo to dobrý. (24.05.2011)

Woody Allen a jeho příjemně nostalgická pocta Emmetu Rayovi, který si to přes svoji kleptomanii, nespolehlivost a nezodpovědnost rozhodně zaslouží. I když se jedná v prvé řadě o komedii a míst k zasmání tu je skutečně dost, je Sladký ničema jedním z nejvážnějších Allenových filmů a neodráží jenom Allenův úsměvný "životanázor", jehož je tu ale stále ještě víc než dost. (30.08.2005)