Ryanova dcera

Trvalo mi několik let, než jsem (kvůli problémům s titulky) Ryanovu dceru vůbec dokoukal. Není to taková extratřída jako Lawrence z Arábie nebo Doktor Živago, které řadím k nejlepším filmům všech dob, ale je vidět, že David Lean neztratil styl ani koncem své kariéry. Z pětice Leanových posledních velkofilmů se jedná o zdaleka nejkomornější dílo, a to i přes existenci monumentální scény bouře na pobřeží. Jeho schopnost přenést diváka do starého Irska tak, že díky úžasné práci s výpravou a kamerou skoro až cítí vůni těch lilií za domem, je něčím ojedinělým. Jarreova hudba se opět povedla a splňuje to, co očekávám od hudby ke starému dobrému filmu. Už jen to úvodní disonantní hrábnutí do harfy patří do zlatého fondu. (1 255.) (05.12.2018)

Režisérska práca jedného z najlepších britských režisérov je poznať a dá sa na ňu vždy spoľahnúť. Kvalitné spracovanie, skvelo napísané a zahrané charaktery. Na Mitchuma nezvykle pokojná rola postaršieho učiteľa, Howard ako vždy geniálny - jeho postave kňaza musíte fandiť a Millsa som takmer nespoznal - tak ho zhumplovali. Ak by príbeh bol postavený iba na nevere v odľahlom írskom meste, ani to by nebolo zlé, ale on je skvelo doplnený o írske hnutie odporu, ktoré brojí aj spolu s miestnymi vidiečanmi proti Britom vo vtedajšom britskom impériu. V tomto ohľade obdivujem Britov, resp. vždy ma dokážu prekvapiť, ako si dokážu vystaviť vlastný účet. Toto v iných kinematografiách absentuje. A tie skvostné zábery na búrlivý príboj vĺn o skalisté pobrežie. (18.06.2019)

dlhokánsky nádherný filmový román. S nádhernou kamerou krásnym írskym pobrežím a zaujímavými hercami. Film prebieha v dvoch častiach a zároveň v dvoch líniách - ľúbostný vzťah mladej Írky (herecký prejav podobný ako Emily Watson) a odbojové protianglické hnutie miestneho írskeho obyvateľstva. No a v tom vyše troj hodinovom diele moje sympatie od začiatku mal Howard čoby všeobecne rešpektovaný írsky kňaz s úžasnou prirodzenou autoritou. (18.06.2016)

Ryanova dcéra asi nepatrí medzi obľúbené vianočné klasiky medzi obyvateľmi zeleného ostrova... Deň po novej verzii Ďaleko od hlučného davu vidím presne opačný prístup k historickej látke. V tom prvom prípade sa scenár snažil košatý dej čo najviac zhustiť do kratšej stopáže, v tom druhom naopak scenár naťahuje jednoduchý príbeh na tri hodiny. Dôvod je aj v tom, že Lean sa občas zabudne a usúdi, že natáča prírodopisný dokument. Nakoniec ale sú to práve tieto zábery, ktoré z filmu robia slušný zážitok a k tomu vyhrotená posledná hodinka. Kontrast nádhernej prírody a škaredých (v zmysle povahovom, ale koniec koncov aj fyzickom) ľudí už nemohol byť väčší. (27.08.2018)

V dobrém i zlém. Rájem i peklem. Růžovým krajkovím, rudým brokátem. Paraplíčko nesené hurikánem. Z dívky paní. Trpělivý trojúhelník. Tatínkova holčička. Kantorova žena. Vojáčkova milenka. Stál na vartě. Stál za hřích v lesích mechových. Zraněný, poznal válku. Magnetizující, poznal lásku, i když pro ni času není. Můry se slétávají nad vzplanuvším plamenem v údolí. Květnatý básník poodhrnuje závoj šimravého "in flagranti..." Pod nebeským viaduktem, mocně vábí citová studánka. Romantické cukrování s jinotaji. Metafyzický, orosený půvab milujících se duší, stříbrem posetých těl, sladkých jako nektar, rozlitých do bezčasé zahrady, oproštěných, pro tu chvíli, pro tu blízkost, od světů druhotných. Jaká líbezná vášeň, až příroda aplauduje. Jaká přízemní jízlivost, šeredné chování pozemských, které davovým lynčem eskaluje. Spolek zaslepených hlupců. Mrzáků na duchu. Na nože s nimi, když slib lože tak křehce, smluvně posvátný, rozdělili... Do prsou vás bodli, Ikarové. Snové, trudné kraje. (27.08.2018)