Ledová bouře

Život v klame, podvádzaní a pretvárke, ktorá sa prenáša pozorovaním i výchovou z rodičov na potomkov. Trochu mi to pripomínalo ilustrovaný článok časopisu Psychologie. O tom, ako rodina zviazaná zrutinizovaním životných úkonov a povinností ochladla a navzájom si jej členovia klamú, pretože temer nik sa nedokáže vymaniť z pobiehania v koliesku množstva dokonale zbytočných nevyhnutných rodinne/spoločenských povinností, plných umelej pretvárky a falošného poklonkovania. Úprimný rozhovor o traumách, bolestiach a túžbach chýba. A to rovnako za Nixona ako dnes. V tom spočíva nadčasovosť inak čisto psychologickej drámy. (29.10.2012)

Lovím v paměti nějaké zásadní momenty, které by mi pomohly formulovat důvod, proč se mi Ledová bouře tak líbila. Ale asi je to především skvělá atmosféra tvořená množstvím sourodých drobných vstupů postav nejen dobře obsazených, ale hlavně zajímavých, plahočících se vydařenými sedmdesátkovými rekvizitami. Vůbec se nezdráhám trochu tomu přilepšit. 4½. (24.01.2013)

Předchůdce Americké krásy. Tentokrát s ještě hvězdnějším obsazením, včetně mladičkých Christiny Ricci, Katie Holmes, Tobey Maguireho a Elijah Wooda. Film o rozpadu hodnot v americké společnosti 70. let minulého století a hledání cesty zpět ke skutečným hodnotám. Čekala jsem orgie, ale o orgiích to není. Dvě dějové linie, jedna dospělácká, druhá pubertální. Několikrát se ve filmu střetnou. Konec je asi z celého filmu nejlepší a ledová bouře úchvatná. (29.05.2017)

(1001) Celkem by mě zajímalo, jak je možné, že hudba Mychaela Danny k Ledové bouři je jedním z mých nejoblíbenějších soundtracků už celá léta, aniž bych ten film předtím viděla. Každopádně je tohle jedním z těch filmů, na které si pravděpodobně nejsem úplně schopna utvořit svůj vlastní osobní názor, protože si pamatuji, že to byl oblíbený film mojí mamky, a všechny oblíbené věci mojí mamky se stávají pomníčkem a svatostánkem vzpomínky na ni a jako takové je nemůžu a nejspíš vědomě ani podvědomě nejsem schopna zpochybňovat. Nicméně snad můžu napsat, že kromě nesmírně melancholické hudby mnou velmi rezonovala souhra toho, co se ve filmu odehrávalo, s prostředím, ve kterém se to odehrávalo: holé kmeny stromů, záplavy listí na zemi, vítr, chlad, ten odosobněný dům, a samozřejmě led. (30.12.2020)

Citlivě zrežírovaný nenápadný psychologický film o mezilidských vztazích se opírá hlavně o výborné obsazení: vedle problémů dospělých (Kline, Weaver, Allen) je velice dobře vykreslen i svět dospívajících (Maguire, Wood, Ricci, Hann-Byrd). Scénář (James Schamus) dostal cenu v Cannes, Sigourney Weaver pak cenu BAFTA a byla nominována na Zlatý glóbus. (03.08.2003)