Jednej správně

Ty "Povídky brooklynské" byly namířeny jen proti černochům nebo lidstvu obecně? Každopádně, nenávist byla vyladěna hlavně do černé, a bohužel, negace bývá přenosná, a tak ani fakt, že Spike Lee předvedl své bratry jako neschopné, rasistické kretény, nevyváží skutečnost, že natočil otravnou prudu, které je pro zdárné dosledování nutno se cele přizpůsobit, a to včetně slovních obratů, v mém případě se sdružujících do opakovaného, nevěřícného "holyyyyyyy shitttttttt!!!" 20% za nepředpojatost autora. (26.10.2013)

v poslední době se mi těch filmů o rasismu sešlo možná až moc,nicméně tenhle je z nich zdaleka nejlepší a všem novějším ukazuje s přehledem záda.Do The Right Thing je ze začátku poměrně civilní pohodička se spoustou různých a zábavných figurek,která moc nevypadá na to,že by se měla nějak zvrtnout.Postupem času se ale začnou objevovat menší zádrhele a všechno postupně vygraduje k dost ukřičenému,ale hodně silnému závěru.Lee tu moc hezky ukazuje,jak zdánlivou idylu může velmi rychle narušit jeden pitomec (v tomhle případě Giancarlo Esposito,kterého sem původně vůbec nepoznal),který díky poměrně malichernému důvodu - který se dal vyřešit celkem v klidu - postupně strhne další a posere všechno co může.Moc hezky je tu vystižen i ten stále trvající koloběh rasismu,kdy nejen že běloši nadávají na černochy (tady úplně minimálně),ale sami černoši jsou rasisti vůči hispáncům a ti zase vůči asisatům atd atd.Policie tu pak nejedná buď vůbec a nebo naopak jedná přehnaně.Lee tu navíc nikomu nenadržuje a nejen Espositova figurka,ale i další (Mookie,Raheem) z toho všeho nakonec nevychází zrovna dobře...80%,ale chci to vidět znova a na plný počet moc nechybí. (07.03.2021)

Obyčejný příběh z ulice s obyčejnými postavami a jejich všedními problémy, mezi které patří třeba zametání chodníčku před obchodem, donáška pizzy, stříkání vody na dav rozpálených lidí, mno a také ten negr od vedle, šikmooká svině z protějšího obchodu, či arogantní bílí hajzlové. Film si plyne příjemným, ale nikterak oslnivým dějem až do nešťastného střetu, nad kterým když se zamyslíme, tak zjistíme, že se mu vlastně nedalo vyhnout. Ve světě, kde se buduje napětí a pozvolna i nenávist mezi rasami stačí jeden spouštěč a idylka New Yorku se rozsype jako domeček z karet... Nebo spíše shoří na popel. Spike Lee dokázal, co zamýšlel, jeho film je pravdivější než Crash, ale pro mě jaksi i méně poutavý a méně se mě dotkl. Do the Right Thing je přímo z ulice, naproti tomu obraz lidství, jenž poskytuje Crash je pokřivený, protože je plný patosu. Jenže pointa je v tom, že filmové sdělení o reálných věcech nemusí realitu přímo zosobňovat, onen symbol lidství je v Crashi prostě silnější a působivější, proto zde hodnotím níž, i když se jedná o film nepochybně kvalitní. 8/10 (27.06.2010)

První opravdu velký film Spikea Lee definoval jeho postoj k rasové problematice a nabídl spíše rámcový příběh o několika potulujících se charakterech a jedné kulturně odlišné pizzerii. který se vyhrocuje pomalu a mezi řádky. V průběhu se může zdát, že poklidné soužití je možné, ale divák je neustále přesvědčován o historicky zakořeněném opaku a připravován na bouři, při níž se okolní vedro překlene definitivně do myslí většiny aktérů. Některé kapitolky mi přišly slabší než jiné, ale jako celek i s nadčasovou výpovědí to funguje výborně. Z herců nejvíce zaujali nezlomný stařík Ossie Davis, provozní Danny Aiello a tradičně výbušný John Turturro. 85% (25.03.2020)

Nevím, jestli lze považovat Jednej správně za vrcholný film raného období Leeovy tvorby, ale každopádně představuje typický obrázek jeho zájmů a motivů, které tehdy hrály v jeho filmografii prim. Fascinace barvou pleti a etnicitou, emancipace černých a inspirace radikálními organizacemi typu Černých panterů a především snaha pozvednout stav a sebevědomí černošské komunity v USA. Spike Lee přesně ví, co chce sdělit, a je v tom i maximálně přesvědčivý. Narozdíl od salónních intelektuálů a politiků s jejich tezemi o multikulturalismu a bezproblémovém soužití různých etnik zná důvěrně všední realitu barevných čtvrtí a chudobu periferie a ví, jak snadno může přeskočit jiskra a zapálit sud prachu. Ulice rozpálené sluncem, přebytek adrenalinu, který je třeba nějak vybít, velká nezaměstnanost a z ní vyplývající pocit frustrace a nudy a pak stačí roznětka v podobě jednoho agresivního hlupáka a zdánlivá idyla se během chvilky promění v peklo. Jen před několika málo lety došlo v lidnatých čtvrtích Los Angeles nebo Paříže po drobném konfliktu k bouřím, které vedly k vypálení rozsáhlých městských okrsků. Právě před tím Lee varuje a kdyby se vyvaroval aktivismu a průhledné snahy školit své bližní (viz název), bylo by to za poctivých 5*. Jednej správně je mnohem víc drama než komedie, ale Lee dokáže tradičně sílící napětí odlehčovat tak, aby to dramatickou složku nepoškodilo. Celkový dojem: 85 %. (21.02.2013)