Jednej správně

v poslední době se mi těch filmů o rasismu sešlo možná až moc,nicméně tenhle je z nich zdaleka nejlepší a všem novějším ukazuje s přehledem záda.Do The Right Thing je ze začátku poměrně civilní pohodička se spoustou různých a zábavných figurek,která moc nevypadá na to,že by se měla nějak zvrtnout.Postupem času se ale začnou objevovat menší zádrhele a všechno postupně vygraduje k dost ukřičenému,ale hodně silnému závěru.Lee tu moc hezky ukazuje,jak zdánlivou idylu může velmi rychle narušit jeden pitomec (v tomhle případě Giancarlo Esposito,kterého sem původně vůbec nepoznal),který díky poměrně malichernému důvodu - který se dal vyřešit celkem v klidu - postupně strhne další a posere všechno co může.Moc hezky je tu vystižen i ten stále trvající koloběh rasismu,kdy nejen že běloši nadávají na černochy (tady úplně minimálně),ale sami černoši jsou rasisti vůči hispáncům a ti zase vůči asisatům atd atd.Policie tu pak nejedná buď vůbec a nebo naopak jedná přehnaně.Lee tu navíc nikomu nenadržuje a nejen Espositova figurka,ale i další (Mookie,Raheem) z toho všeho nakonec nevychází zrovna dobře...80%,ale chci to vidět znova a na plný počet moc nechybí. (07.03.2021)

Nádherně vizuálně opojné, doslova i přeneseně barevné, formálně kulišácky vtipné, ospale se sbírající drama, které nenápadně klíčí z drobných náznaků uprostřed nevinných žertů a uličnického handrkování, a kulminuje spolu se stoupajícím žárem letního dne, který zatemňuje soudnost a brání klidnému uvažování a vychladnutí stejně jako příliš hlasitá muzika nebo bezprostřední prožitek bezpráví, v horečce jedné noci, kdy vyvře pravda o nespojitelnosti vody a oleje, přinejmenším v systému, který nadržuje bílým, aniž by to bílí potřebovali změnit stejně silně jako jejich černí spoluobčané. Když dojde k potyčce a policejnímu násilí, odnese to vždycky černý bratr, nikdy bílý. A co se na povrchu zdánlivě spojovalo, v hloubce se zase dokonale propastně oddělí, byť noční rozvášnění je vystřídáno všestranně sdílenou ranní lítostí a únavou. ***  Snímek ilustrativně (ale nikoli plakátově) osciluje mezi dvěma možnými pohledy na násilí, jak je prezentovaly dvě nejvýraznější osobností afroamerického hnutí za občanská práva, M-m-m-mmartin a M-m-m-m-mmalcolm: 1) Násilí je nepraktickou a nemorální cestou k řešení rasové nerovnosti. Plodí jen další násilí, hledá způsoby, jak protivníka ponížit, místo snahy získat si jeho porozumění; místo lásky plodí nenávist, místo dialogu monolog. Zanechává v zúčastněných jen hořkost a surovost. -- Martin Luther King, jr. A 2) Jestliže špatní lidé drží v aktuálním systému všechnu moc a brání druhým v dosažení věcí, které potřebují k životu, mají tito druzí právo učinit, co je nezbytné, aby taková nerovná situace skončila, což sice není obhajoba násilí, zároveň však lze vyjádřit souhlas s tím, aby ho bylo použito v sebeobraně - pak to ani není násilí, jako spíše zdravý rozum. -- Malcolm X *** Ale i když film rozpracovává vážné téma, není ani trochu patetický, nadšení v nás při sledování budilo místy podmanivé a místy rozpustilé formální zpracování s vtipnými úniky mimo film, kdy třeba ne/herci vypadávají z rolí a navzájem se rozesmívají, nebo scéna dialogu začíná o vteřinu dřív, když ještě herci opření o stěnu čekají na pokyn, než se rozejdou, apod. Fantastická je vizuální práce s celou paletou sytých barev a s leskem "černé" kůže, která je pro všechny barvy na škále skvělým nosným podkladem, na rozdíl od "bílé". Neopakovatelně skvělá je celá nakažlivá atmosféra filmu, která dojíždí ještě celé hodiny a dny. *** Parádním soukromým objevem pro nás bylo, že postavu toho kluka, co zorganizuje bojkot Salovy pizzerie a vypadá jako mladý Gándhí z alternativního vesmíru, hraje Giancarlo Espozito, stejný herec, ze kterého se později stane v Breaking Bad ten chladný a elegantní majitel drogového impéria a řetězce podniků se smaženými kuřaty. Nebo že v roli bílého zrzouna, co se "narodil v Brooklynu", se mihne John Savage, představitel Clauda Bukowskiho, hlavní postavy z Vlasů. O bláznivém výkonu Spikea Lee, který si vedle režie a scénáře střihne i roli hlavního hrdiny, raději nemluvě. *** Promítání v B12. *~ (13.02.2022)

Docela mě překvapuje zdejší hodnocení, já sama čtyři hvězdičky dát nemůžu... Děj amerického filmu Jednej správně, který režíroval Spike Lee, se odehrává na přelomu osmdesátých a devadesátých let v newyorské čtvrti Brooklyn, která je známá především tím, že v ní žijí menšiny, zejména černoši, a rozhodně se nedá nazvat klidnou čtvrtí pro bohaté. Film se věnuje hlavně střetům několika odlišných kulturních menšin v již zmíněné proslulé čtvrti. 120 minut filmu reflektuje jeden celý den – začíná ráno a končí následující ráno. Film je natočen celkem originálním způsobem, kdy například režisér nechává své postavy mluvit a nadávat do kamery, a tím pádem vzniká mozaika různých negativních pohledů na jinou kulturu. Herci scého prostoru dobře využívají a předvádějí zajímavé herecké výkony.Jenže u zajímavých hereckých výkonů to končí. Děj mi přijde celkem nudný, kdybych na film nemusela psát seminárku do školy, tak bych ho asi nedokoukala. Každopádně vzhledem k tomu, že mám ráda New York, tak jsem byla ráda, že se to odehrává právě v Brooklynu - bavilo mě sledovat domy, ulice atd. Dovoluji si sem okopírovat jeden odstavec ze své seminárky na tento film, protože vyjadřuje to, proč jsem filmu dala tři a ne dvě hvězdičky: "Ve filmu je velmi zajímavý motiv především to, že ačkoliv postavy odmítají diskriminaci ze strany bílé většiny (v tomto případě policistů), tak oni sami jsou rasističtí vůči ostatním menšinám. Tedy ačkoliv černoši viní bílé ze smrti svého přítele, tak neváhají, a za chvíli se stejně špatným způsobem zachovají k další skupině lidí, kteří jsou členi jiné menšiny. Není proto od věci ze zamyslet nad tím, zda lidé nemají už od počátku v sobě zafixovanou jistou xenofobii, která se dá pouze zmírnit, nikoliv však zničit. Různým minoritám sice vadí to, že je diskriminace a rasismus proti nim, už se však nezamýšlejí nad tím, že naprosto stejný postoj oni zastávají vůči jiným skupinám. " (13.11.2009)

neznášam rasizmus! spike lee tiež neznáša rasizmus. no chápe ho... alebo je k jeho pochopeniu veľmi blízko: k pochopeniu jeho príčin a následkov, jeho možného pôvodu a možných dôsledkov... je to problém komplexný, neriešiteľný a zamotaný... tento dusný, pestrofarebný film je jeden z najlepších na tému rasizmu v usa - resp, na subtému rasizmu: multinárodné spolužitie v špecifických štvrtiach veľkomesta... výborne napísaná a zahraná mozaika charakterov počas jedného sparného dňa v časti Brooklynu, kde je "centrom" tradičná talianska rodinná pizzéria, speje k svojmu "tragickému" vyvrcholeniu... mladý spike lee okrem brilantného scenára a réžie vystrúhal aj hlavnú postavu a dokazuje, že je čierny kráľ amerického nezávislého filmu (05.02.2014)

Líně plynoucí film pomaličku poodkrývá první jiskřičky rasové intolerance v černošské komunitě. Vše spěje ke stále větší radikalizaci za přihlížení policistů, kteří s chápavým úsměvem neřeší násilí v zárodku, ale místo prevence zasahují až jako represivní složka. Tohle není nahlednutí pod pokličku rasismu, Lee vám rovnou vrazí obě ruce do vřícího kotle a vědoucím pokyvovàním čekà na váš řev, že to pàlí. Ale neumožní vytáhnout ani jednu z popálených rukou, uchopí vás za kotníky a mrskne vás do kotle komplet. Kdo má odvahu na duševní popáleniny třetího stupně, může se přidat k Leeho bezchybné jízdě. (20.02.2020)