Jednej správně

Jojo, zůstaň černej negře a nekoukej se na ten film, dojebanej pro našince ubohým šašskosolvinským čudlárenským dabingem... . . . Tak díky ignorantští šmejdi z >veřejnosrádní< , dívám se (sice), ale trpím, to se prostě nedá, vnímat pražskočudlí snaživě procítěné debilní hýkání (občas se mmj. míjející s pohybem rtů a gesty dabovaných postav, o směšnosti dabingu davových scén ani nemluvě), namixované pak nějakým nýmandem snad v kuchyni, bez reálných ruchů, naprosto likvidující atmosféru filmu, odehrávajícím se v multietnické komunitě v Bedford-Stuywesant v Brooklynu a ne někde ve Stolici na Jižáku... °-[.. . . . Tak snad někdy na dvd s původní zvukovou stopou a titulky... - - - - - (Poprvé s natěšením očekáváno a s utrpením nahlédnuto a neposlouchatelno 11.2.2013 na >čudláckém sprostoru< , hodnocení s rezervou 843., nekomentář zde notně nasraný jako devětasedmdesátý - 11.2.2013) (11.02.2013)

Mohla to být sakra dobrá sonda do života tepající černošské čtvrti během jednoho obsáhlého horkého dne. Ukázka charakterů různých účastníků a různých kultur ve své vzájemnosti mě docela bavila. Vtipné hlášky spolu s "black music", pracující menšiny, klábosící většina a nikdo z nich na fungujícím stereotypu nechtěl nic měnit. Všichni se navzájem znali, tolerovali a respektovali. Zbraněmi té doby byly silácké řeči, tlačítka volume u rádií a nevinné hrátky s hydranty. Groteska u Sala v závěru po zavíračce patřila k nejvtipnějším, kdyby nepřišel nečekaný šokový obrat o 100%. Bylo to jak blesk z čistého nebe a chyběl jen krůček, aby taškařice ve jménu apartheidu vyvrcholila trapným lynčováním. :-( (U nás se dnes v podobně sálavém horku "bojovalo" ve skocích a piruetách do bazénu. To se mi líbilo.) (07.08.2011)

Naordinoval jsem si Leeovu chválenou klasiku, utáhl ji bez mrknutí oka až do konce, sem tam se u toho usmíval (věčně rozvášněný mladík s tváří Johna Turturra), jindy nad tím kroutil hlavou (trochu přepálený závěrečný brajgl)… takhle, jako jistý druh mediální demonstrace s poselstvím cílícím na neuvědomělé masy to možná funguje, ale jako film to na několika frontách již předem selhává, bo ten cílený přesah je až příliš často patrný. And that's the truth, Ruth! (09.08.2019)

Po zhliadnutí musím okamžite opraviť svoj rebríček TOP10 filmov, pretože tento film ma neskutočne prekvapil, dojal a prinútil aj rozmýšlať. Nechápem, prečo sa filmy podobných kvalít ku nám nedostanú. Neskutočne skutočná analýza rasistickej otázky, čo sa týka vzájomnej úcty a rešpektu v Amerike, no Lee tu jednoznačne pripisuje spravodlivosť a rešpekt "svojim". Film od začiatku presne a pravdivo vykresľuje jednotlivé typy postáv až skončí veľkolepým vyvrcholením. Leemu sa o sľubnejšom štarte svojej kariéry mohlo len snívať. 100%. (04.06.2006)

První opravdu velký film Spikea Lee definoval jeho postoj k rasové problematice a nabídl spíše rámcový příběh o několika potulujících se charakterech a jedné kulturně odlišné pizzerii. který se vyhrocuje pomalu a mezi řádky. V průběhu se může zdát, že poklidné soužití je možné, ale divák je neustále přesvědčován o historicky zakořeněném opaku a připravován na bouři, při níž se okolní vedro překlene definitivně do myslí většiny aktérů. Některé kapitolky mi přišly slabší než jiné, ale jako celek i s nadčasovou výpovědí to funguje výborně. Z herců nejvíce zaujali nezlomný stařík Ossie Davis, provozní Danny Aiello a tradičně výbušný John Turturro. 85% (25.03.2020)