Jednej správně

Nevím, jestli lze považovat Jednej správně za vrcholný film raného období Leeovy tvorby, ale každopádně představuje typický obrázek jeho zájmů a motivů, které tehdy hrály v jeho filmografii prim. Fascinace barvou pleti a etnicitou, emancipace černých a inspirace radikálními organizacemi typu Černých panterů a především snaha pozvednout stav a sebevědomí černošské komunity v USA. Spike Lee přesně ví, co chce sdělit, a je v tom i maximálně přesvědčivý. Narozdíl od salónních intelektuálů a politiků s jejich tezemi o multikulturalismu a bezproblémovém soužití různých etnik zná důvěrně všední realitu barevných čtvrtí a chudobu periferie a ví, jak snadno může přeskočit jiskra a zapálit sud prachu. Ulice rozpálené sluncem, přebytek adrenalinu, který je třeba nějak vybít, velká nezaměstnanost a z ní vyplývající pocit frustrace a nudy a pak stačí roznětka v podobě jednoho agresivního hlupáka a zdánlivá idyla se během chvilky promění v peklo. Jen před několika málo lety došlo v lidnatých čtvrtích Los Angeles nebo Paříže po drobném konfliktu k bouřím, které vedly k vypálení rozsáhlých městských okrsků. Právě před tím Lee varuje a kdyby se vyvaroval aktivismu a průhledné snahy školit své bližní (viz název), bylo by to za poctivých 5*. Jednej správně je mnohem víc drama než komedie, ale Lee dokáže tradičně sílící napětí odlehčovat tak, aby to dramatickou složku nepoškodilo. Celkový dojem: 85 %. (21.02.2013)

Nejslavnější a zřejmě i nejlepší film Spikea Leeho. Odehrává se v Brooklynu, v místě, kde se střetává několik různých komunit (černá, italská, asijská atd.), a podává hodně působivý obraz jejich vzájemných předsudků a nenávisti (v nejlepší scéně filmu nechává Lee zástupce těhle komunit vyřvat svůj vztek přímo do kamery). Klasika navzdory tomu, že Lee svým černým bratrům trošku straní. (20.11.2002)

neznášam rasizmus! spike lee tiež neznáša rasizmus. no chápe ho... alebo je k jeho pochopeniu veľmi blízko: k pochopeniu jeho príčin a následkov, jeho možného pôvodu a možných dôsledkov... je to problém komplexný, neriešiteľný a zamotaný... tento dusný, pestrofarebný film je jeden z najlepších na tému rasizmu v usa - resp, na subtému rasizmu: multinárodné spolužitie v špecifických štvrtiach veľkomesta... výborne napísaná a zahraná mozaika charakterov počas jedného sparného dňa v časti Brooklynu, kde je "centrom" tradičná talianska rodinná pizzéria, speje k svojmu "tragickému" vyvrcholeniu... mladý spike lee okrem brilantného scenára a réžie vystrúhal aj hlavnú postavu a dokazuje, že je čierny kráľ amerického nezávislého filmu (05.02.2014)

Naordinoval jsem si Leeovu chválenou klasiku, utáhl ji bez mrknutí oka až do konce, sem tam se u toho usmíval (věčně rozvášněný mladík s tváří Johna Turturra), jindy nad tím kroutil hlavou (trochu přepálený závěrečný brajgl)… takhle, jako jistý druh mediální demonstrace s poselstvím cílícím na neuvědomělé masy to možná funguje, ale jako film to na několika frontách již předem selhává, bo ten cílený přesah je až příliš často patrný. And that's the truth, Ruth! (09.08.2019)

Musím se přiznat, že mě brzo přestalo bavit se koukat na nepracující černochy, jak všechno jen negujou a mluvěj a chovaj se jak jedna nejmonovaná menšina u nás, ovšem to co nastalo v posledních 15 minutách bylo fakt nekompromisní, drsný, ale zákonitý, ale já problém rasismu nevidím ani tak v černejch, hnědejch, bílejch, žlutejch nebo třeba zelenejch, ale ve státních institucích. To co tady předváděla policie je typický, liknavá k prevenci, agilní pokud jde o nasílí a to už vůbec nemluvím o odpovědných, který o těhle problémech ví až tehdy, stane-li se něco podobnýho co tady na konci filmu, pak, ale hned otevíraj svoje držky a mluví jako ti nejzasvěcenější odoborníci na téma rasismus. Sala mě bylo na konci jak tam seděl fakt líto. Vysírá mě, že kolikrát stačí jeden krypl a my ostatní mu na to skočíme a je jedno jestli je ten krypl černej, bílej nebo bleděmodrej. (14.05.2013)