Marcela a Jiří (E02)

Když jsem na webu četl, že v posledním díle se Marcele stále nedaří a ještě se přidávají problémy se synem, čekal jsem všelicos. Ne ale, že matka skončí mezi chatkou u Berounky a automatama, zatímco synek si, sice s trávou a cigaretkou, ale přeci jen vybuduje normální život ve vlastním bydlení. Na jednu stranu by bylo hrozně snadné říct, že ve třetím díle si za to už Marcela může tak trochu sama, ale v tomto konkrétním případě jsem fakt dalek soudit. (15.01.2018)

Jedno velké utrpení pokračuje. Marcela nemá štěstí, osud ji dává zabrat, ale sama pod kotel přikládá svou povahou, depresivní a hašteřivou a hlavně celoživotní pasivitou. Ve třetím dílu sledujeme už jen prosté přežívání, další stěhování, léčebna, další cigerety, další plačtivé monology, úrazy (nehody -auto, tramvaj - už zase dopravní prostředky?!), naprostou neschopnost empatie se synem (a naopak). Obávám se, že případný čtvrtý díl v tomto ohledu lepší nebude, jedině snad, že by sledoval Tomáše, který, ačkoliv není žádný nukleární astrofyzik, má chut a sílu se svým životem něco udělat ("Život je boj..ale hezkej"). Držím mu palce. (11.01.2018)

Marcele nezávidim nic, ani jí nijak nehodlám soudit, nezpochybnitelný ale je, že jde o mimořádně negativní osobnost - prostě "všechno je pořád špatně". Nejhorší na tom ale je, že ono opravdu všechno špatně nakonec vlastně je, aspoň teda u ní... Samozřejmě věčnou otázkou je, kde je příčina a kde následek, ale kdo jsem já, abych soudil - nikdo; jen se modlim, aby mě Bůh podobnejch věcí ušetřil. I když, je to jako s tou sklenicí: Podle Marcely je možná poloprázdná (přístup typu "Já si zvykám, že jsem přišla o obě děti" nebo "Syn mi pučil dva tisíce, a pak si dovoluje mi po x měsících volat, kdy mu to vrátim" - na cigára a chlast má ale pořád, a to nijak nezmiňuju prohýřenou sbírku, která se očividně vytratila někde "cestou"), nakonec ale její syn Tomáš je fajn kluk s cílem něco dokázat a někam to dotáhnout, a ono mu to, světe, div se, vychází - protože se totiž snaží a neni tak sebedestruktivně pasivní. Takže ta sklenice taky může bejt poloplná - čimž nijak nehci snižovat nic z těch hrůz, kterejma si Marcela musela projít. Každopádně je to smutnej příběh, smutnej osud, nešťastná, plačtivě sebelístostivá povaha a začarovanej kruh - ten Tomáš ale (navzdory zázemí a východiskům) bude v pohodě. Věřim mu a fandim mu. (12.02.2018)

Dcera skočí pod vlak, syn skočí pod tramvaj. Asi maj v rodině nějakou slabost pro kolejový vozidla. Jinak ten syn byl docela chudák, protože vyrůstat s paní Marcelou muselo bejt asi solidní psycho. Věřme, že se někdo nad ní zase slituje a daruje jí peníze, aby to mohla všechno opět naházet do automatů a koupit si cigára. (25.01.2018)

Madam Třeštíková určitě zaslouží absolutorium za nápad a výdrž. Ale u tohohle dílu už mi hodně chybí snaha jít hlouběji a že bylo spoustu možností... Přijde mi, že v prvních dílech se víc ptala a pídila se po vizích. Tady už na to dost rezignuje. Pokud jde o paní Marcelu, tak to je smutnej příběh. Můžem se dohadovat do jaké míry je to důsledek tragédie let minulých a psychické nemoci a do jaké si za to může sama. Ale řekl bych, že dost sympatií ztratila. Překvapil syn, který se aspoň snaží, ikdyž to není žádný vědátor a to se cení. Poučný je taky to jak peníze prostě štěstí nezajistí, když paní Marcela evidentně nenaložila s milodary věřejnosti zrovna nejlíp. Minimálně tomuhle se určitě HT měla věnovat víc. P.S. Konečně jsem si potvrdil, že se mi nezdálo když jsem ve Strašnicích paní Marcelu párkrát zahlédl... (11.01.2018)