Manželské etudy po 35 letech

Na první pohled zaujme, že mezi Manželskými etudami po 20 letech (2006) a Manželskými etudami po 35 letech (2017) neuběhlo celých 15 let, jak by se dalo čekat, nýbrž jen 11. Ale nevadí, stane se; horší je, že zatímco druhá řada zaznamenala oproti první progres, tentokrát tomu bylo naopak. U většiny dílů se ukázalo, že potenciál v podobě nových zajímavých událostí se víceméně vyčerpal. -------- V titulcích (všech šesti epizod) seriálu uvedeno: rok výroby 2017. (18.02.2018)

Dost výjimečný dokumentární projekt spolu s režisérčiným Soukromým vesmírem vlastně tvoří docela přehlednou kroniku doby na konkrétních osudech. Klobouk dolů před všemi zúčastněnými, kteří si nechají zřejmě doživotně lézt do soukromí. Kvalita obrazu a zvuku šla zase výše. Jediným menším nedostatkem tedy je, že dává smysl seriál sledovat pouze v řadě s oběma staršími, což je už vždy celkem celovečerní kláda. (26.01.2018)

Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude. (30.03.2018)

Manželské etudy beru jako celek a naproto ideální je sledovat jednotlivé páry vždy v serích za sebou. Je naprosto unikátní sledovat vývoj člověka po tak dlouhou dobu. Nejen jeho fyzickou změnu, ale také osobnostní. To jak se vyvíjí především po narození potomků je zajímavé srovnávat třeba s osobními zkušenostmi. To nejlepší, co kdy Třeštíková udělala a doufám, že to dotáhne až do "konce" závěrečnou sérií... (23.03.2023)

Mám rád tvorbu Heleny Třeštíkovej. Nielen pre ňu, ale dalo by sa povedať, že aj pre mňa je megaprojekt Manželské etudy (ktorý nakrúca od 80. rokov!) srdcovou záležitosťou. No návrat po 35. rokoch (!!) podľa mňa vyšiel napoly. Nie je to zlé, to určite nie. Ale nie je to ani nič, z čoho by som bol odvarený, padol na zadok alebo niečo podobné. Jasné, to ani nebol účel tohto v podstate jedinečného dokumentu. Třeštíkovej v Manželských etudách nikdy nešlo o lacné šokovanie, ani o samoúčelnú kontroverziu. Ale proste jej „manželské trojky“ ma nenadchli až tak, ako svojho času jednotky následne doplnené o dvojky. V „trojkách“ sú hrdinovia starí, miestami sa blížiaci až k dôchodcovskému veku a je to už tak trocha nuda. Navyše, kým v jednotkách ste im mohli držať palce, lebo boli iba na začiatku svojich životných ciest, v trojkách už sú pomaly na ich koncoch. Je načase sumarizovať a, pravdupovediac, to sumarizovanie v mnohých prípadoch je dosť smutné, negatívne a hrozné (po peniazoch odjakživa hladný pár vychová dcéru, ktorá si nabrnkne potetovaného, vyholeného svalovca a rýchlo splodia decko, ktoré ešte nevie poriadne ani chodiť, ale hlavné je, že už má motokáru v cene garsónky). Třeštíková sa pomerne múdro venuje aj ich deťom, prípadne už dokonca vnúčatám. Najviac ma zaujal silný príbeh Marcely (hoci tú mám občas tendencie súdiť, tak ale proste v jadre je to veľmi silný, zdrvujúci a ťažký príbeh) a absurdný svet Vladimíra, ktorý tri desaťročia (!) rozpráva o tom, ako kedysi fotil pre Playboy, ktorého fotky sa údajne predávajú za 2000 dolárov (kus), ale ktorý býva u dcér a keď toho začnú mať po krk, vypisuje SMS mame, či môže ísť bývať k nej. Inak, je troška diskutabilné TOTO vydávať za pokračovanie Manželských etud, nakoľko mám pocit, že väčšia polovica z jednotlivých párov odmietal pokračovať v nakrúcaní (niektorým sa vôbec nečudujem, naopak u niektorých je to škoda). (27.01.2018)