Z pekla k vítězství

Dílo na pomezí špatného dobrodružného, naivně romantického a amatérsky válečného filmu, kde je válka v podstatě líčena jako ideální místo pro setkání se starými kamarády, odloučenými a znovunalezenými příbuznými, milenci a milenkami. Úderem šedesáté minuty se patrně autoři docela pomátli na rozumu a začali do úst svých hrdinů vkládat takové repliky, že jsem se musel řehtat na celé kolo. K tomu navíc nezvládnuté hromadné scény, kulisy alá ochotnické divadlo, nenavazující děj a směšné válečné záběry, tak si říkám, že tohle se opravdu nepovedlo. Z úcty k Umerto Lenzimu a se zavřenýma očima jedna hvězdička. (31.12.2011)

Lenzi sice nebyl nikterak oslnivý režisér válečných filmů, ale nelze mu upřít, že si uměl vybírat dobré herce. Nejvíce mě asi potěšila přítomnost sympatického Pepparda a pak podceňovaného Hamiltona, Buchholze a Lovelocka. Kolega Big Bear už zmínil nejlepší scénu, kterou je menší náhled do bitvy o Dunkerque. To je asi jediná válečná scéna, která nevypadá vůbec špatně. Většina ostatních se nese v hodně nerealistickém akčním duchu. Některé scénky s Peppardem by se neztratily ani v jeho nejslavnější roli v A-Teamu! Už by stačilo přidat jen tu znělku. :) (09.05.2014)

Tohle se bude těžko hodnotit... Pro mne jako ortodoxního fandu válečných filmů v tom bylo tolik šíleností, že jsem měl jednu chvilku u filmu málem infarkt. Ale tady asi tvůrci chtěli říci něco jiného než jen ukázat řemeslně odvedenou válečnou řež. K té řemeslnosti si řekněme rovnou, že Italové válečné filmy nikdy moc neuměli a obzvláště ty točené za sedmdesátých let. Příběh je spíše o tom jak válka roznesla šestici přátel do všech koutů světa a některé dokonce postavila se zbraní v ruce proti sobě aniž by to na bojištích tušili. Slib, který si v před večer druhé světové dali v kavárničce u Seiny - že se zde každý rok sejdou tak žádný z nich vyjma Jürgena jehož panzer jednotka tou dobou okupuje Paříž nesplní. Konec války pak odhalí, že někteří již nepřijdou nikdy. Upřímně moc nechápu jak se tam chtěli scházet každý rok, když právě začínala válka. Ale snad panovala představa stejně jako u té první světové že ,, do vánoc jsme doma''.Ta romantika mi tam nevadila. Horší to bylo s tou válkou která příběhem prostupuje... O nasazené technice se raději nebudu zmiňovat. Prostě klasika, místo německých tygrů se filmem prohání americké poválečné Pattony natřené na šedo s kříži... Pro mne jako leteckého fandu bylo smrtící nasazení letadel. Nechápu proč, opravdu nechápu aúúúúúú !!!! ale Britové létali s ME109 v RAF markingu a Němci používali naopak Spitfiry v markingu Luftwaffe... Co koho k tomu z tvůrců vedlo opravdu nechápu... Při jednom leteckém souboji jsem si všiml, že dokonce jeden Spit ( herdek vlastně Mezek) měl pod kabinou nakreslenou československou vlajku (pravda sice obráceně .-) !) ale to se počítá. Opravdu neskutečně tak působily některé záběry na formace HE111 letících na Londýn s eskortou šedých Spitfirů s kříži a svastikou na ocasech... Bizadrní! Některé přestřelky byly srandovní to je zkrátka fakt, ale zase si cením celkem výpravy některých scén.. Např Dunkerque, vyhození do povětří mostu, nálety na Anglii a závěrečná tanková bitva (podobná té z Battle of Bulge) na podprůměrný válečný film docela ušly... Snad je to těmi vánoci, ale nebudu dnes za kruťáka. Dávám tři lahve bordeaux na stůl kavárničky u Seiny. * * * (23.12.2013)

Snímek je zajímavý tím, že ukáže co válka dokáže udělat s přátelstvím. Není to sice kdovíjaký válečný snímek, ale na to, že se jedná o italsko španělskou koprodukci, to docela ušlo. (21.06.2015)

Reziser Umberto lenzi mal nevyrovnanu filmografiu, na jednej strane kultove poliziotteschi, no na druhej strane planoby ako Velky Utok Zombies povedzme. Tuna ide o spanielsko -taliansky vojnovy film, ktory sice zobrazuje aj vojnove besnenie v Europe, no treba si uvedomit nasledujuce skutocnosti. Aj pocas Druhej svetovej vojny boli v Europe miesta - oazy pokoja, kludu, relativnej harmonie a ticha- Salazarovo Portugalsko, Spanielsko Francisca Franca y Bahamonde sa zbieralo z vojnovych utrap -tam sa nebojovalo, no a samotne Svedsko tiez, preto sa mi videla Lenziho snaha ukazat, ze Europa pocas Druhej Svetovej nezila len vojnovymi udalostami, ale aj naprosto obycajnymi vecami a dialogmi - u Lenziho vysloveny priemer : 56 % (11.09.2018)