Il paese del sesso selvaggio
Deep River Savages
Sacrifice!
Režie:
Umberto LenziScénář:
Massimo D'AvakKamera:
Riccardo PallottiniHudba:
Daniele PatucchiObsahy(2)
Práce v barmské džungli není pro profesionálního fotografa Johna Bradleyho ničím výjimečným a i tentokrát to vypadalo, jako obyčejná mise. Jenže osud si s lidmi někdy nepěkně zahrává. John se stává zajatcem a otrokem kmene divochů a všechny pokusy o únik jsou marné. Čas plyne, v džungli ještě mnohem rychleji, a John si na život mezi dravou zvěří začíná zvykat. Poté, co se seznámí s dcerou náčelníka domorodců, rozhodne se stát právoplatným členem kmene. Jenže nic není tak snadné a mučení, která dosud musel přežít, jsou nic v porovnání s tím, co jej teprve čeká... (TV Horor Film)
(více)Videa (1)
Recenze (53)
Tak neviem či som talianskym kanibalským filmom prepadol už úplne, pretože toto mi prišlo opäť výborné. Lenzi svojim rôznorodým dobrodružným filmom určil akýsi kanibalský, novodobý štandard, ktorý sa v talianskej kinematografii rýchlo osvojil a skutočný teror začal prepukať. Domorodcov sa tu vyskytuje na haldy, ale skutoční kanibali len veľmi, veľmi okrajovo. Lenzi však k spracovaniu síce tradičného, ale zato rozmanitého príbehu pristúpil s takým srdcom, že mi až niekde v druhej polovici došlo – sakra, veď to má byť kanibalský film, tak kde sú tí kanibali? Natoľko som sa do filmu ponoril, že mi to spočiatku ani nedochádzalo čo pozerám. Totiž v skutočnosti som film nepozeral ako divák, bol som v ňom ponorený a nechal sa unášať. ### Režisér Umberto Lenzi sa po rokoch rozhodol opäť nadviazať na úspech "Il Paese del sesso selvaggio" titulom MANGIATI VIVI! (1980) – už skutočnou kanibalskou zmeskou so starými známymi hercami, inšpirovanou z časti skutočnosťou. Zaujímavosťou "Il Paese del sesso selvaggio" je, že napríklad Nemcom neskôr poslúžil ako pilotný diel série, v Nemecku označovanej pod nálepkou “Mondo cannibale“. Za následné pokračovania, až na tému nijako nesúvisiacich titulov, padla distribučná ruka ešte s dvomi voľnými nálepkami “Mondo cannibale“ na kanibalský “survive” horor Ruggera Deodata – Ultimo mondo cannibale [Mondo Cannibale 2 - Der Vogelmensch] (1977) a na Jesusa Franca a jeho Mondo cannibal [Mondo Cannibale Teil 3: Die blonde Göttin der Kannibalen] (1980). Čo sa týka distribúcie "Il Paese del sesso selvaggio" vo Veľkej Británii (titul známy ako “The Man from Deep River/Deep River Savages“), cenzori z BBFC ho nepustili v roku 1975 ani do kín. Diváci sa ho preto dočkali až prostredníctvom VHS nosičov distribuovaných na území Veľkej Británie v novembri roku 1982 štúdiom “Derann“. Jednalo sa o nezostrihanú verziu, ktorú sa rozhodli cenzori z BBFC v marci roku 1984 stiahnuť z distribúcie, čo sa im aj podarilo. Docielili toho tak, že film umiestnili na neslávne známy zoznam tzv. "Video nasties". Nad "Il Paese del sesso selvaggio" sa zľutovali v septembri 1985, kedy ho zo zoznamu vyradili. Následný re-release prichádza v roku 2003 – jedná sa ale o Cut verziu skrátenú o 3 minúty a 45 sekúnd (Rated: 18). V roku 2016 vychádza zásluhou distribučného štúdia "Raro Video" tzv. "Uncensored director´s cut" o stopáži 93 min. (Blu-ray disk, New HD transfer). ()
Vymítač kanibalů není originální název tohoto filmu, ale pokud překladač dobře překládá italský, tak není nejhorší. Lepší jsou však anglické Divoši od Divoké řeky a Muž od Divoké řeky. Protože se ve filmu kanibalové pouze mihnou, ale na pomezí Barmy a Thajska se objevuje divochů dost. Snímek je dobrodružný a romantický (i ve smyslu romantismu) se decentní špetkou erotiky. Bonusem je zajimavý děj, krásná příroda a příjemná hlavní dvojce - Barmanka Me Me Lai a Srboital Ivan Rassimov. ()
Film je jemnejší ako jeho pokračovatelia Cannibal Holocaust alebo Cannibal Ferox, kanibalovia sú len jednou rovinou v deji a nedostanú veľkú úlohu, i čo sa týka gore, je film pomerne krotkejší. Ale talianska atmosféra priekopníckych kulťákov tu napriek tomu je, film je veľmi dobre a štýlovo nakrútený, na výprave sa nešetrí a scenérie a jednotlivé zábery sú niekedy naozaj lahôdkové. Je vidno, že si Lenzi s filmom dal prácu, príbeh je pomerne zaujímavý, preložený množstvom divošských kmeňových rituálov v tropickej prírode a o to tu hlavne ide. Drsnejší dobrodružný príbeh o prežití, s kanibalskou príchuťou. ()
Počátek nejen éry kanibalských horrorů, ale taky velkého rivalství mezi Lenzim a Deodatem. Nicméně, byl to právě Umberto Lenzi, kdo položil základy a prvně definoval kritéria tohoto subžánru. Ať už jde o násilnosti páchané na nevinných zvířatech, tvrdé tresty a praktiky s povětšinou silně sexuálním podtextem (což především Lenzimu působí veliké potěšení) nebo výrazný hudební motiv, který porvází celý film a o který se tentokrát postaral Daniele Patucchi. A jak už zmínil Flipnic, tahle kanibalská prvotina není čistý horror, nýbž žánrový mišmaš sestávající se také z dobrodružného filmu, dramatu a v neposlední řadě i romance, která byla o více než jednu dekádu později vykradena Mariem Gariazzem a jeho (jedním z řady) alternativním pokračováním Deodatových Cannibal Holocaust - Amazonia: Catherine Miles Story, kde za oběť domorodým divochům padla na oplátku žena. Nicméně, Lenzi zvládá žánrové přechody s přehledem a dík poměrně kvalitnímu příběhu o fotografovi zajatého primitivním kmenem se mu daří držet divákovu pozornost i přes to, že ti praví kanibalové se ve filmu objeví pouze dvakrát, zvládnou spořádat jen jednu ženu a k tomu až v poslední dvacetiminutovce. I efekty ´sou na dobu vzniku relativně zdařilé a tradice prvního "hodného" kmene natolik primitivní a divoké, že zvládnou uspokojit. Vzávěru snad jen malá perlička, pohledná thaika Me Me Lai, co se zamilovala do onoho nešťastného fotografa, se objevila o pět let později také v Deodatově Ultimo Mondo Cannibale coby domorodka Pulan a v roce 1980 opět pod Lenziho taktovkou v Eaten Alive. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (11)
- Jazykové bariéry medzi talianskym štábom a thajským obsadením spôsobili počas natáčania v Thajsku určité ťažkosti. (westerns)
- Scénu s opicí, které je na speciálním stole useknuta horní část lebky, využil Lenzi ve svém pozdějším kanibalském horroru Cannibal Ferox, ovšem zde byl již obětí člověk... (Flipnic)
- Film je považovaný za prvý kanibalský film, ide o podžáner európskych exploatačných filmov, ktorý prevládal v kinematografii Grindhouse koncom sedemdesiatych a začiatkom osemdesiatych rokov. (westerns)
V roce 1972 natáčí Umberto Lenzi tento drsný dobrodružný film a zakládá tak zcela nechtěně horrorovou vlnu kanibalských filmů. Ano, tohle je film, který to všechno začal a který dal v podstatě základní námět k explotačním zvěrstvům, jako byly Cannibal Holocaust (1980) nebo Cannibal Ferox(1981). Tento film není "kanibalským horrorem" a osobně ani nesouhlasím s tím, že by měl být horrorem nebo thrillerem. Je to dobrodružný film, v první polovině je to explotation, v druhé polovině spíše romantický film. Celý děj je založen na tom, jak jeden mladý Evropský fotograf padne někde v okolí Thajska a Barmy do zajetí domorodců a zde musí snášet dlouhé měsíce útrap v jejich zajetí. Časem si zde ale vybuduje takové postavení, že se stane jedním z hlavních vůdců kmene, "ožení" se s místní dívkou (krásná Me Me Lai) a dokonce s ní počne dítě. Film vystupuje z běžného průměru zpracování dobrodružných filmů však tím, že obsahuje na svoji dobu dosti brutální a násilné scény, stejně jako velkou dávku nahoty (o tu se stará zejména již zmíněná Me Me Lai), občas nějakou tu gore scénu a zejména v druhé polovině filmu krátký útok kanibalského kmene na místní dívku. A zde je scéna, kdy je dívka hromadně znásilněna, je jí uřezána ruka, noha a ňadro a špinaví kanibalové se jí krmí. Tato scéna zřejmě ve své době diváky šokovala natolik, že se o ní hojně vyprávělo a pouze tato scéna (která trvá všeho všudy i s odplatou tak 10 minut) podle mne založila vlnu kanibalských brutalit, kde se odřezávalo a pojídalo už potom úplně všechno ... Ovšem záměr Lenziho v tomto filmu nebyl točit film o kanibalech (protože o nich skutečně není), ale jen jasně výtvarně pojmout útok nepřátelského kanibalského kmene na kmen kulturně vyspělejší. Film dále (bohužel) obsahuje celou řadu záběrů na místní zvěř a to jak na její souboje a vzájemné pojídání, tak zabíjení lidmi, ovšem často je scéna ustřižena a kamera si ji nijak zvlášť nevychutnává. Lenzi už na začátku filmu textem varuje, že drastické záběry ve filmu byly použity k navození a vysvětlení odlišného vnímání světa primitivních kultur. Celkově se jedná o kvalitní film, na italské poměry velice dobře technicky zvládnutý. Můj osobní dojem a úvaha je taková, že Lenzi něco nechtěně začal. O několik let jej vykradl Deodato filmem Ultimo mondo cannibale (1977), kde navodil téměř identický děj, jen primitivní kmen nahradil těžce primitivními a brutálními domorodci na úrovni doby kamenné praktikující kanibalismus. Vyloženě zatlačil na pilu v zobrazování hnusáren, a potom byl německými producenty požádán, aby natočil ještě něco podobného, ale ještě drsnějšího a tak vznikl "pekelný" Cannibal Holocaust. Jenže Lenzi to poznal, že ho Deodato vykradl ... spousta scén v tomto filmu se objevuje jako klišé v dalších kanibalských filmech. Lenzi si asi nechtěl nechat vzít původní záměr a úspěch a snažil se Deodatovi konkurovat dalšími, potom již čistě explotation kanibalskými horrory (nízké kvality) ... ovšem satisfakce u publika se již zřejmě nikdy nedočkal ... () (méně) (více)