Das schweigende Klassenzimmer
The Silent Revolution
Režie:
Lars KraumeScénář:
Lars KraumeKamera:
Jens HarantHrají:
Leonard Scheicher, Tom Gramenz, Lena Klenke, Jonas Dassler, Ronald Zehrfeld, Carina N. Wiese, Florian Lukas, Jördis Triebel, Daniel Krauss, Michael Gwisdek (více)Obsahy(2)
Je rok 1956, pět let před postavením Berlínské zdi. Dva středoškolští studenti, Theo Lemke a Kurt Wächter, se vracejí z návštěvy západoberlínské zóny do Stalinstadtu (dnešní Eisenhüttenstadt). V Berlíně byli v kině a v týdeníku viděli záběry z povstání v Maďarsku. Dochází jim, že východoněmecká média u této události informují úplně jinak. Tajně poslouchají RIAS, rozhlasovou stanici vysílající ze západoněmeckého sektoru Berlína, a když se dozvědí o úmrtí známého fotbalisty Ference Puskáse a o tom, že v Evropském parlamentu drželi minutu ticha, navrhne Kurt ve třídě symbolickou minutu ticha za oběti povstání. Učitel dějepisu se nejprve domnívá, že se domluvili proti němu, ale Erik, jediný ze třídy, který byl proti, mu řekne, že šlo o protest. Učitel nahlásí incident řediteli. Celá třída se semkne, sejde se u Edgara, strýce jednoho z nich, a poslouchají RIAS. Theo navrhne, aby se všichni vymluvili, že chtěli uctít jenom památku Puskáse… (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Nehovorím, že to, čo film zobrazuje, by bolo niečo nového (čisto z filmového hľadiska). Ale to už áno, že film ako celok (scenár, réžia, herci) dopadlo lepšie, ako som to na začiatku čakal. Neviem však nevyčítať opatrnosť pána Kraumera. Pri niektorých scénach by mohol byť razantnejší a odvážnejší. To isté sa dá povedať aj o emóciách jednotlivých mladých hercov. Ten post-záver mi príde urýchlene ukončené, tu vidím možnosti na zlepšenie. Osobné hodnotenie: 80% (****) ()
Z dnešního pohledu téměř neuvěřitelný historicko-politický film o jednoduchém lidském gestu, které zatáhlo celou třídu studentů do politické mlýnice výslechů a hrozeb. Došlo to opravdu tak daleko, že byli dotlačeni k rozhodnutí, které jim změnilo životy. Výborný emotivní film a za mě jasné doporučení. ()
Absurdní, šílená, nespravedlivá, násilná, neústupná.... první slova co mě napadají k vyjádření síly sovětského bloku a pusťte mi jakýkoliv film z této části historie a nejspíš u něj budu nehnutě sedět po celou dobu nehledě na kvalitu čistě jen z toho, že mě opět přiměje přemýšlet nad fungováním tohohle zhoubného systému. Takže jsem proseděla nehnutě i Tichou revoluci, která tuhle absurditu a nespravedlnost a nesvobodu ukazuje moc pěkně a jednoduše na skupince maturantů, mladých lidech co hledají svůj názor a jakýkoliv svobodný názor je špatný názor a i minuta ticha ze soucitu zvedne tamního ministra ze židle. A už to jede, soudruzi pobíhají, děti se udávají, soudruzi vydírají, rodiče varují a prosí a ti druzí rodiče tahají za nitky na správných místech. Ve filmu byl moc pěkně vidět kontrast mezi generací studentů a jejich rodičů, kdy možná rodiče měli za mlada podobné smýšlení, ale držet pusu a krok, motto té doby, se vyplatilo víc. Bohužel se mě moc nedotkly jednotlivé příběhy postav a i když se jim na obrazovce dělo něco smutného a hrozného nic moc to se mnou neudělalo a to je pro mě ten největší mínus filmu. ()
Vyšší princip Made in DDR. V události, vzdáleně připomínající Kunderův Žert, kdy na celkem banální studentské iniciativě tvůrci přesně ukazují podstatu totalitního režimu a metonymické mechanismy komunismu a fašismu (respektive nacismu, tedy národního socialismu), dvou totalitářských režimů podobajících se sobě navzájem jako vejce vejci...stejně jako analogické metody Gestapa a Stasi (což už je ale téma jiných filmů). ()
Chtěla jsem si oživit němčinu u nějakého novějšího filmu, a měla šťastnou ruku. Zezačátku mi přišly scény poněkud účelové a nepříliš reálné v podmínkách roku 1956, ale později to pro mě získalo na věrohodnosti a mělo to i emoční sílu; jsou tam místa pro mě hezká, silná (zejména rodinné scény) i dojemná. Po žádné stránce mě to nezklamalo, lepší 4 zaokrouhluji nahoru a mám důvod podívat se znovu. ()
Reklama