Tenkrát na Západě

Úplně to cítím. To pražení slunce do zátylku, prach vyřící se po cestě, nepříjemnou mouchu, jenž si na mém obličeji čistí packy. Ale především tu atmosféru napjatého očekávání něčeho. Něčeho opravdu velkého a nepůjde tomu zabránit. Sergio Leone navazuje jednu z nejhutnějších atmosfér v dějinách kinematografie. Dva manící proti sobě stojí s rukama nehybně u pasu a vyčkávájí. Tak kdo to bude, ten či ten? I když byla tahle scéna zparodována v nesčetně filmech, pořád nemohu odtrhnou od obrazovky oči....Rychlým střihem oba vytahují pistole a PRÁSK!!!!!. A já padám k zemi naprosto vysán energií. Jak říkám, atmosféra k pohledání. (26.02.2008)

Nikdy som nevedela prísť na chuť westerňákom a tvrdým chlapom v nich, s revolverom za opaskom, tečúcimi kvapkami potu či cigarou v ústach, s pekelne vážnym výrazom tváre: ,,Ja som chlap, tak sa ma stráňte, ak nie, tá guľka skončí vo vašej srdcovej komore." Faktom však zostáva, že takýto western nestvorí len tak hocikto. Že taký vibrujúci soundtrack plný emocionálnych nuansií nezloží skladateľ od vedľa. Herci sú vynikajúci, Ennio Morricone... je hudobný boh!!! a Sergio Leone tvrďas, ktorý to naložil nielen hlavným postavám, ale aj samotným divákom. A ja mu za to nekonečne ďakujem. PS: Dúfam, že po druhom pozretí sa moje hodnotenie vyšplhá na piedestál. (23.08.2009)

(1001) Jak moc velké rouhání by to z mojí strany bylo, kdybych prohlásila, že bych byla úplně nejraději, kdyby z filmu úplně zmizela postava Claudie Cardinale a většina děje souvisejícího s ní? Nejspíš velké a také by to dokazovalo, co si sama tajně myslím, a totiž že vlastně skoro vůbec nechápu, o čem tento film vypráví a o čem vlastně má být. Úplně a nejlépe rozumím Harmonikově lince, a ta by si krásně vystačila se stopáží o hodinu a půl kratší. Ve filmu je sice pár skvělých scén (a já mám nejraději úvodní lov křepelek na McBainově farmě a potom samozřejmě osudovou vzpomínku), ale celek mě nechává chladnou. Leonův styl dosahuje brilantního vrcholu v "Hodném, zlém a ošklivém" a tady už se skrze mou optiku pomalu, ale nevyhnutelně přelévá do opulentní samoúčelnosti. Přemíra odkazů na ostatní kinematografické počiny a zalíbení v bezobsažné "coolovosti" postav naplňuje prázdnotou ta místa, kde bych normálně přemýšlela o těžkosti lidského údělu nebo o tom, jaká je ideální teplota pro vychutnání pomsty. Tady přemýšlím nad tím, jestli bych o něco přišla, kdybych si na chvíli zdřímla, a jestli náhodou nemám morální problém s romantizováním všech těch zidealizovaných trablů daného historického období. A z čeho mě úplně nejvíc bolí srdce je to, že se musím kriticky až negativně vyjádřit i k Morriconeho hudbě. Ta jedna harmoniková skladba je zcela fenomenální, ale žádná ostatní už se mi tolik nelíbí, také i proto, že velmi často sklouzává k sentimentalitě, kterou si neumím vyložit ve vztahu k příběhu a jeho brutalitě. A co mi už trošičku připadá i jako parodie sebe sama je to, jak má každá postava svou vlastní znělku a ta začne hrát při každém jejím zjevení na scéně - aniž by se nějak promyšleněji pracovalo s tím, jak tyto motivy na sebe navazují a jak se ovlivňují, respektive ony na sebe nenavazují vůbec, vždycky natvrdo jeden přestane a druhý začne. Dala jsem filmu několik šancí v průběhu několika let a to, co jsem si myslela po prvním shlédnutí, si myslím i teď. Považuji tedy tuto kapitolu za uzavřenou a jdu se dlouhodobě trápit jinými filmy, amen. (21.09.2017)

"Tví přátelé mají vysokou úmrtnost, viď Franku." Přiznávám, že mi nikdy nebylo na Západě tak dobře, jako v tomto na prvním pohled loudavém westernu. Kaubojové, pokud netasí, přitom nikam nespěchají, jejich motivace se odhaluje s očividnou leností, jejich hlášky, s ďábelskou frekvencí jedna za hodinu, suše skřípou mezi zuby a napětí by se v každém okamžiku dalo krájet dle libosti na kostičky, hranolky či jehlánky. Největší silou snímku je však hudba Ennia Morriconeho, při které mi naskakuje husí kůže a při pohledu do očí Jill se ve mně zase probouzí touha chránit její "počestnost" se Smithy & Wessony zavěšenými proklatě nízko. (21.07.2011)

Jeden z těch filmových skvostů, na které se nedá zapomenout nejen pro příběh samotný, kdy jsem chtěla být na místě Claudie, ale i díky nezapomenutelné melodii, kdy se mně pokaždé, kdykoliv jí slyším, ježí chloupky na celém těle......úžasné........western Tenkrát na západě v mých očích zatím nikdo nepřekonal. (29.08.2014)