Tenkrát na Západě

Když jsem si pouštěl tento film, vůbec jsem dopředu nevěděl čím je tak proslaven, teď už to vím a nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Snímek oplývá snad nejlepší hudbou ve filmech vůbec a výbornou atmosférou, na které se podepisují zejména, pro tento film typické, dlouhé záběry do tváře tajemných a drsných pistolníků. Svým originálním a nadčasovým pojetím se dá vlastně nazvat uměleckým dílem a pro tyto aspekty nemůžu jinak, než udělit 5 hvězdiček, ačkoliv jen tak na okraj musím podotknout, že na druhou stranu můj zážitek plně pětihvězdičkový nebyl. Bylo to tak na rozhraní, jenže ať přemýšlím jak přemýšlím, snímku prostě nelze objektivně nic vytknout, nečekal jsem, že film z roku narození mé matky dokáže tolik oslovit i novodobými efekty zhýčkaného diváka jako jsem já :) 9/10 (12.12.2007)

O tomto historickém velkofilmu Sergia Leoneho z roku 1968 se nejčastěji hovoří jako o „nejlepším westernu všech dob“. To ale nepovažuji za nejšťastnější označení. Ne snad proto, že bych snad o jeho estetické relevanci pochyboval. Právě naopak, žánrové prvky totiž Tenkrát na Západě využívá především coby nástroje k ozvláštňování tradic hollywoodského filmu, posilování funkcí kontinuálního neviditelného stylu a rozrušování dominance klasicky vyprávěného příběhu. Spíše než příčinně seřazený řetězec ze sebe vyplývajících událostí totiž buduje Tenkrát na Západě členitý fikční svět postupující historické změny. Detailněji se jeho analýze věnuji ve čtvrté kapitole svého Rozboru filmu (s. 45-55). (06.04.2013)

Pozoruhodný western evropské provenience nese na sobě - ke svému prospěchu - známky svého původu. Oproštěn od tradičního sentimentu klasického amerického westernu třicátých až šedesátých let minulého století zachovává s pietou až úzkostlivou základní znaky žánru, mýtus dobra a jeho vítězství, které zde přerůstají až do klasického mýtu někdejšího pověstného Divokého Západu (proslulé hudební motivy). Svým způsobem tvoří neotřelou součást italského neorealismu; lze ho nazírat jako formu italské, ale vlastně i evropské sebereflexe mýtů rodokapsu, kovbojek přenesených na plátno, jako touhu vychutnat ovoce, které už není zakázané, jako snahu vymezit a současně si i užít to nové i to tradiční, které to všechno s sebou nese. Mluvit o mimořádně dobře zvládnutém prolnutí hollywoodského a evropského herectví, o schopnosti oslovit ne klubového, ale i masového diváka (mluvím tu o své vlastní zkušenosti) znamená zachytit další výrazný klad dnes již klasického díla. Pohnutí a radost, asi tak lze nejlépe zachytit pocity, které se nás zmocní, narazíme-li po desetiletích na tohoto našeho blízkého, drahého přítele a jeho nezapomenutelné hrdiny a jejich stejně nezapomenutelný příběh. (19.03.2008)

Taliansky režisér Sergio Leone po úchvatnej dolárovej trilógii - "Pre hrsť dolárov", "Pre pár dolárov naviac" a "Dobrý, zlý a škaredý" natočil v zápätí ďaľší grandiózny film, ktorý sa stal cennou súčasťou pomyselného svetového kinematografického pokladu - western "Vtedy na Západe". Dokonalé v každom smere: herci, kamera, scenár, hudba, réžia... atmosféra, že som miestami ani nedýchal. Veľkolepé dielo. ***** (07.04.2011)

velký očekávání - velký zklamání... Tento film mi jen potvrdil, že westerny zkrátka nejsou nic pro mě. Chápu, že příznivci westernů si to asi užili líp. Přesto mě dost udivuje, že Tenkrát na západě má tady neuvěřitelnejch 94%. Mě to stálo dost přemáhání, abych se vůbec na tenhle téměř 3-hodinovej western dokoukal až do konce. Občas nějaká trochu lepší scéna a mezi tim plno nudy. Možná by to chtělo tak o hodinu zkrátit a pak bych třeba neměl pocit, že u toho každou chvíli usnu. Na celym filmu mě asi nejvíc zaujala hudba. Dokonce jednu melodii důvěrně znám z výběru Clubland X-Treme Hardcore 2 [DJ Hixxy & Dario G - All My Life (Dream To Me)]. (03.08.2008)