Toni Erdmann

Vôbec to nie je komédia, ale budete sa aj smiať a tú jednu scénu zaručene preplačete. V kine som sa obzrel do publika počas tej scény a všetci si utierali slzy. Je to komorná artová dráma rozprávaná v pomalom tempe zameriavajúca sa na "odvrátenú" stranu reality, pohľad za fasádu nemeckej strednej triedy. Dosť mi to pripomenulo napríklad Konečnú uprostred cesty, teda vlastne taký súčasný nemecký realistický film. Plus tým, že sa to odohráva v Rumunsku tak je tam priestor na bilanciu EÚ tématiky a importu/exportu medzi skutočne bohatou a rozvinutou západnou krajinou a postkomunistickou rádoby rozvinutou krajinou. (30.10.2016)

Shodou okolností jsem den před Erdmannem viděl znovu Tatiho Playtime. V něčem jsou ty filmy podobné - podobné téma, které je podáváno skrze humor, respektive humor sám je jedním z témat. Ale Ade samozřejmě není Tati a Erdmann jeho filmům filmařsky nesahá po paty. Což není špatně. Všechno je naopak v pořádku. Tati je geniální, elegantní a smutný, Ade je srozumitelná všem a optimistická. Všechno je v pořádku. Záměr naplněn dokonale. // A funguje to i napodruhé. (23.11.2016)

V Tonim Erdmannovi je množstvo situácií, ktoré by sa dali dotiahnuť do vtipnejšieho záveru, ale vtedy by sa z neho vytratila oná ľudskosť, o ktorú sa bojí otec u svojej dcéry po rokoch v.i.p. práce. Stala by sa potom z neho iba mravokárna bláznivá komédia. Ignesini priatelia nie sú zobrazení ako nejaké komediálne kreatúry, ale proste ako dnešní ľudia v ich postavení. Že si potom občas šňupnú, je tiež iba odrazom doby a nie ich prvoplánovým autorským odsúdením. V otázkach masiek, aké v živote nosíme, sa dostaneme až k metaforickým extrémom typu vytrhávania nechtu a k záverečnej dlhej a nezabudnuteľnej sekvencii oslavy. Ono takmer celý Toni Ermann sa odohráva na nejakých večierkoch, oslavách a stretnutiach. Film je tak správne rytmizovaný a táto epizodickosť, pevne previazaná a s vývinom postáv, je odpoveďou na to, prečo film nezačne nudiť. Toni Erdmann je divácky vďačný film, ktorý sa zaobíde bez doslovnosti a treba nad ním premýšľať. Čo viac od kinematografie chcieť. (27.10.2016)

Spoilery! Nevidím to, co na snímku viděli ostatní. Že se lidé rádi a často přetvařují není snad žádnou novinkou. Každý je sám sebou až v okamžiku, kdy se schová za nějakou masku. Z tříhodinové stopáže jsem měl neskutečný strach. Nicméně nesmírně pozitivní ohlasy všech mých oblíbenců mě ke zhlédnutí přinutily. Měl jsem stejný problém jako moje spolusledovatelka. Taktéž jsem měl problém udržet svoji pozornost na delší dobu. Rozhodně to nebylo tím, že jsme se na film koukali společně. Svojí nepozorností jsem vlastně ani o nic nepřišel. Příběh pojednává o totálně hnusné a neskutečně netalentované workoholičce, která se snaží prorazit. Její snaha však vyznívá dost naprázdno a tato workoholička bývá i přes svůj neatraktivní zevnějšek spíše prorážena. Nedivím se, že do snímku bylo třeba vložit dvě úchylné scénky(zákusek se smetanou a oslava nahoře i dole bez), jejichž prostřednictvím jsem udržel pozornost alespoň na chvíli, neboť něco tak divného puritánsky zaměřený člověk přeci jen nevídá a nezažívá denně. Proč byl snímek tak špatný jsem pochopil, až po nahlédnutí na režisérskou židli - ona tam celou dobu seděla cicina. Celkem mě zaskočilo, že vztah otce s dcerou napravilo až to, když si tatínek prohlédl svoji dceru nahou. Z mého pohledu je tento snímek jedním velkým a prázdným zklamáním. Mnoho povyku pro nic! (01.02.2017)

Skutečně festivalový zázrak. Bezmála tříhodinová komorní dramedy ani na okamžik nesklouzne do nějaké banality či klišé. Skvělé vykreslení otce vtipálka a jeho workoholické dcery má za následek, že vás ty postavy budou zajímat v každém okamžiku. Celá sekvence s nahou party mě neskutečným způsobem rozesmála. Opravdu výborný snímek, jenž si právem zaslouží vaši pozornost. (10.10.2016)