Tři mušketýři

Tohle jsem viděla jako dítě v kině a čuměla jsem! A bavila jsem se. Jako velká jsem to pak viděla v televizi, už jsem tolik nečuměla, nešikovná Constance v podání Raquel Welchové mě dokonce dost iritovala, ale bavila jsem se opět. Dobrodružná komedie. Ovšem pokud jde o Tři mušketýry, nejradši mám ty čtyři s Les Charlots (mimochodem tam taky hraje jedna Chaplinová, tuším Josephine?) (17.05.2010)

Co zde spousta uživatelů vyzdvihuje je paradoxně to, s čím mám největší problém. Herecké obsazení mi do postav hrubě nesedí, až na výjimky Constance a Buckinghama. Asi jsem si přespříliš zamiloval Borderieho ryze francouzskou verzi, která tento Lesterův film poráží na plné čáře a nezachrání to ani výstřih Raquel Welch. (04.06.2013)

Sedmdesátá léta přinesla mimo jiné tohle zpracování "Tří mušketýrů",kde se jako mladý d'Artagnan blýskl Michael York.Výprava je velkolepá,stejně jako mezinárodní herecký tým,který si to velmi užíval.A já si užíval zejména Raquel Welch,Richarda Chamberlaina,Christophera Lee a půvabnou Faye Dunaway.Režisér Lester se románu drží jen v základních obrysech a natočen je řemeslně velmi zručně.Nepostrádá dobrodružství,vtip,romantiku a nadhled,který se sem místy moc nehodí.Takže o nějaké důstojné zpracování se moc nejedná,důraz je dáván na výpravu,herecké obsazení a šermiřské souboje.A to vše se velmi povedlo.Pro mnohé je tohle zpracování to nejoblíbenější.Já osobně si to dobrodružství užil, s několika ale.Trochu mě vadilo vcelku velké množství parodujících prvků a humoru,který místy dost shazuje onu originální a důstojně-dobrodružnou atmosféru. a moc mi neseděl Michael York.Porovnám -li to s verzí z r.1953,tak každá má něco do sebe a něco svého a tahle celkově vychází o malinko lépe.Takže dávám 70% a čtyři jsou víc než tři. (18.11.2011)

Co jsem měl možnost zatím vidět, tak tohle je jedno z nejvydařenějších filmových zpracování Dumasových Třech mušketýrů. Už jako malý jsem měl tento kousek velmi rád a když jsem ho teď viděl znovu, pořád na mě působil stejným dojmem. Výborné herecké výkony většiny zúčastněných, slušné šermířské souboje, půvabné dámy, výprava – kostýmy, hudební doprovod a hlavně jsem měl vždy nejraději Athose v podání výborného Olivera Reeda. Jeden z mála filmů, které můžu vidět pořád dokola a nikdy mě to asi neomrzí. (23.04.2021)

Dumasův slavný román jsem četl ve 13 letech a už tehdy, v chlapeckém věku, kdy jsem měl jen pramalý přehled o historických faktech, mi přišel nadmíru naivní a příliš romantizující. Šlo zkrátka o dobové konzumní čtivo pro tehdejší čtenáře a přes nepopiratelnou Dumasovu řemeslnou zručnost a schopnost vytvářet sympatické postavy bych literární kvality oné éry hledal úplně jinde. Už tehdy jsem cítil, že vnímám Dumasovo dílo jinak než klasik zamýšlel. Bezkonkurenčně nejsympatičtější postavou mi byl kardinál Richelieu, který se mezi těmi nezodpovědnými floutky, sukničkáři, pijáky a neukázněnými žoldnéry, stejně jako přihlouplými zamilovanými slečinkami, snažil jako bezmála jediný o správu věcí veřejných, o politiku a ochranu národních zájmů. V průběhu let jsem měl postupně možnost zhlédnout čtyři filmové verze, mezi kterými Lesterova vyčnívá svou výpravností a typově zdařilým obsazením. S brakovostí předlohy se vyrovnává ironií a parodickým zpracováním. Ale i tak ji považuju jen za snesitelnou ve stylu jednooký mezi slepými králem a tím, co mi nejvíc vadí, je, jak už jsem zmínil, sama předloha. Přiznám se, že Michaela Yorka jsem si až do zhlédnutí jako d'Artagnana představit nedokázal, ale popral se s tím skvěle. Humorná nadsázka mi ne vždy seděla, šermířská střetnutí bych přece jen pojal víc v dobrodružně romantickém duchu. Celkový dojem: 50 %. (29.08.2018)