Cobra Kai

Cobra Kai je vlastně docela depresivní podívanou plnou krize středního věku a pubertálních bolístek. Scenáristé si ovšem vždy dokáží ve správný čas najít cestu i humoru, jenž dá hrdinům i divákům naději v lepší zítřky svou nadsázkou a uvědomělým pomrkáváním na fanoušky originálu, kteří nikdy nezískají pocit, že jim tvůrčí tým šlape na milovanou hračku. Cobra Kai se naopak nebojí přiznat své kořeny, s lehkostí za nimi udělat nostalgickou tlustou čáru a sebevědomě vykročit k novým konfliktům a dějovým zápletkám, které se po vzoru hesla „udeř první, udeř tvrdě, bez slitování“ nebojí s postavami zacházet nečekaně i krutě, aniž by se zprotivily samotným postavám a jejich odkazu. (19.05.2018)

Uff, tak to bylo šmakózní... osmdesátky se vrátily a já se slzou v oku sledoval oba kluky po tolika letech, jak a kam se dostali, jak se vyvinuli a co s nimi udělal čas. Padesát dílů jsem si užil jako málokdy před tím. Jasně, občas se dostavily slabší chvíle, zejména ve třetí sérii a Ralph byl někdy na zabití (kdybych dostal litr za každou zmínku o Miagim, byl bych na tuty milionář...), nicméně Vilda Žabka a posléze démon Thomas Ian Griffith vše zachránili a jen a jen díky nim, se seriál nestal trapně moralizujícím naivním produktem pro mládež a dospěláky. (09.12.2022)

Velmi mile prekvapenie. Herci si navrat do svojich uloh uzivaju, vdaka striedmej dlzke nie je cas na tradicnu serialovu vatu (aj ked tam samozrejme je) a cele je to prijemne nostalgicke (aj ked obcas dost na silu). Ako fanusik povodneho filmu som si to krasne uzil. 8/10 2. Seria Takze zosup. Posledna cast je bombova, ale co jej predchadza je tradicna serialovo nevyrovnana a utahana vata. Aj tak vsak stale celkom fajn 7/10 P.S. Willam Zabka je prekvapivo vyborny herec (09.05.2019)

Jsem v trochu nevýhodné situaci - jsem moc starý, abych se ztotožnil s linkou žáků, a moc mladý, abych se ztotožnil s generací učitelů (generací původního Karate Kida - nutno ale dodat, že krom monstrézně nudného a zbytečného výletu do Japonska mi to tlačení nostalgie nevadilo) - přesto to obstojně funguje a kdybych k jedné z těch generací patřil, asi bych si ten seriál mohl zamilovat. Takhle si to "jenom" trochu provinile užívám. Na každý pád musím závidět dnešní generaci teenagerů, které je dnes katerováno na takhle vysoké úrovni. Ne že bych dal na Xenu dopustit, ale za nás to nebylo. Má to v sobě relativní komplexnost, ambivalenci, a přitom to je pořád nepochybně seriál pro děti a děti ho budou schopné aspoň z většiny vstřebat díky těm okázale načrtnutým konfliktům a střetům, kdy se všichni se všemi přátelí a nepřátelí tak, aby to v důsledku rodinných vztahů a křivd minulosti dělalo největší problémy... Největší výtka za mě asi je, že linka na střední je zaplněná klišé a karikaturami možná zbytečně moc, někdy je seriál dalece za hranou směšnosti (v důsledku volnočasových aktivit studentů se život na škole a vlastně v celém městě stal hypernásilným místem, kde vás kdykoliv může zkopat banda teen karatistů), ale zatím v míře, kterou žánr snese. Chtělo by to ale ukončit - v třetí sérii tomu VÝRAZNĚ dochází dech. (13.01.2021)

Není to jen nostalgie a opakování. Tohle je o úhlu pohledu, o tom kam člověka vítězství a prohra může dostat a že všechno není jen černé a bílé. Do turnaje jsem byl naprosto nadšen perfektním scénářem (který dialog neměl smysl?), pomrkáváním na staré fanoušky, ale i novými pohledy (existuje pohled, v kterém je šikanující Johny ten outsider?). Turnaj pro mě byl trochu zlom, kdy jsem si řekl, jak tohle skončí a kudy to půjde a přesně to se stalo, ale scénáristé se pomalu vrací k tomu jednoznačnému rozdělení a to mě trochu mrzí. Doufám, že si opět uvědomí, že celé to kouzlo není v tom, tihle jsou špatní a tihle dobří, ale v tom, že každý má svojí cestu a každá situace má více úhlů pohledu. Po dlouhé době jde o seriál, který na mě působí lidsky, přirozeně a elegantně se každým dílem posouvá. (03.10.2020)