„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“

Pošťák zvoní vždycky dvakrát, mrtvola za dveřmi pana Camela obvykle nezvoní vůbec.. Excelující fifty-fifty Josef Kemr a závěrečná přestřelka jak od Michaela Manna v parodické honbě za jedním miliónovým "sfekem". Jednu hvězdu navíc přihazuji za komiksové animace Káji Saudka, jehož práci bezmezně obdivuji (Tullianovic Lips forever!). Mimochodem, cholerická kreace F.Filipovského jakožto vyšetřovatele Sheridana mnoha lidem jistě připomněla jiného rapla z vedení bezpečnostních složek a sice četníka Cruchota v podání L.deFunèse. To, že jeden bez druhého (mimika Louise a hlas Františka) byli většinou poloviční, považuji za jeden z nejzvláštnějších filmových úkazů vůbec.. (28.12.2010)

Tento film mě celý život míjel a teď, když jsem ho konečně viděla, jsem v šoku, že jsme něco takového natočili. Navíc v roce 1970! Člověk by čekal, že po osmašedesátém takto odvážné filmy točit nebylo možné, ale zjevně ke skutečnému utahování šroubů došlo až o malinko později… Každopádně, tento snímek se svým stylem, inspirovaným světem komiksů, mafií a vůbec americkým prostředím, hodně vymyká všemu, co lze v rámci české kinematografie vidět. A co teprve ten trhlý parodický humor! Konečně vím, z čeho jsou všechny ty hlášky, co jsem tu a tam slýchala („Ručník končí!“, "My všichni jsme Gogo"…atd.) Nutno říct, že povedených hlodů je tu fakt hodně. A z kontrastu uťáplého učitele, kolem kterého se z jemu nepochopitelných důvodů objevují neustále mrtvoly, kdykoli otevře dveře, se světem drsných mafiánů, do kterého příliš jednoduše propluje, se dalo vytěžit opravdu mnoho. Výborné výkony, šílený humor, mladá a rozverná Bohdalová… no, bylo toho hodně, co jsem v českém filmu doteď neviděla a stálo to za to. Jedna z mála českých komedií, ke kterým se ráda vrátím. ~(4,3★)~ (25.04.2024)

"Studoval jsem dálkově." "Jo, a na jakou vzdálenost?" Další z legendárních starých ztřeštěných komedií se spoustou nezapomenutelných a stále používaných hlášek s fiflajícím Josefem Kemrem v čele (před nějakými patnácti lety vycházel punkový časopis který se jmenoval FAFOFIF - že to je podle fiflajícího Kemra a nefiflavě se ten časopis jmenuje ČASOPIS, mi došlo až tak před třemi lety), na které se však asi podepsal už čas, protože mi dneska připadá strašně zdlouhavá, místy nudná a některý vtípky až trapný. Dobrý je každý Kemrův výstup, Rosůlková, Filipovský závěrečná přestřelka a několik dalších vtípků (role Bohdalky mi naopak připadá dost trapná) ale mezi desítku nejlepších starých českých komedií bych to asi nezařadil. Ručník končí, ručník končí. (06.05.2009)

Není to vůbec špatný film, ale v porovnání s jinými Lipského komediemi jde o celkem slabý odvar. Je to ztřeštěné, je to plné výborných hlášek, je to skvěle zahrané a líbily se mi kresby Kájy Saudka. Ale ani to mi úplně nestačilo, aby mě to nějak víc chytlo, bavilo a měla třeba chuť si to někdy pustit znovu. (30.07.2010)

Jak tenká je hranice humoru a trapnosti. Tvorba Oldřich Lipského se pohybuje od s citem propracovaných skvostů jako Limonádový Joe, Happyend a později Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech až po tuto prolidovou řachandu s nabubřelým aranžmá, nehrajícími herci a recyklovaným humorem, která předstírá rafinovaný koncept v podobě několika Saudkových kreseb, za nimiž už se neskrývá zhola nic. Ten film nebyl pro mne. Měla jsem ho vidět přinejmenším o dvacet let dříve. Pokud vůbec. (27.05.2012)