Jáchyme, hoď ho do stroje!

Naprosto super zábava z dílny mého nejoblíbenějšího českého režiséra. "Maminka vám posílá vejce...", "Neber úplatky, neber úplatky nebo se z toho zblázníš...", "Tak kde je ten prďola, co tady čepuje to pivo?", "Slezte z toho lustru Donalde, vidím vás..." a "Já vám dám Koudelku...". To jsou scény, které mě vždycky dostanou. Děkuju pánům Svěrákovi, Smoljakovi a samozřejmě Lipskému. (18.12.2007)

Ať si kdo chce, co chce říká, František Koudelka je jednou z nejvíce zapamatovatelných postav českého filmu a obrovskou zásluhu má na tom neumětel Luděk Sobota. Oldřich Lipský maximálně využil veškerý potenciál, co v Luďkovi byl, až natolik, že do dalších budoucích rolí už Luďkovi nic nezbylo. Škoda. Měl na to. (29.03.2005)

Úžasný debut hned několika výrazných postav české filmové komedie - scénářem k tomuto filmu vstoupili do scenáristické branže Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří spolu od té doby stáli u vzniku několika klenotů české kinematografie a stali se etalony žánru, a v oblasti celovečerního filmu debutoval také v té době třicetiletý obecně ještě velmi málo známý komik Luděk Sobota, kterého do uvedení Jáchyma znali jen pravidelní diváci divadla Semafor. Po premiéře filmu se ovšem rázem stala z Luďka Soboty česká filmová hvězda a svou popularitu pak dobře prodal ještě v mnoha filmových snímcích, než ji zcela rozmělnil účinkováním v různých estrádách a zábavních show... Co je ovšem nejzajímavější, je kreativní vitalita a doslova smršť vtipů, hlášek a gagů, kterou dvojice Svěrák-Smoljak zahltila svůj debutový film. Přistoupíme-li na to, že jde žánrově o crazy komedii (velmi silným aspektem je tu však satirický rozměr, jakož i možný subžánr, dobově typická sociální satira...), je doslova úžasné, jak dokonale oba scénáristé využili svého citu pro jazykový humor... Jakoby v druhém plánu za desítkami zlidovělých hlášek a vtipů stojí třeba osobitá práce s vlastními jmény (japonský malíř-miniaturista Uko Ješita, automobilový závodník Volejník, ale vlastně i většina typických českých příjmení...), postižení frázovitosti spisovné češtiny veřejného prostoru doby normalizace, ale i obecně doby komunismu (,,nemusí pršet, jen když kape"), absurdita jazyka, až dadaistická motivace (,,třeba se vás... plachej"), poetika trapnosti a ,,pierrerichardovství" Luďka Soboty... Je toho skutečně hodně a to ještě se ne všechny vtípky a gagy podařilo dotáhnout až do konce a vypointovat tak, jak by se zřejmě slušelo...jak někde řekl sám Zdeněk Svěrák, byl to scénář, kde bylo materiálu na tři filmy... Je skutečně s podivem, že ani smutná dobová normalizační realita vzniku filmu neměla na výslednou podobu velký vliv a že jenom dokumentovala pravidlo, že velké osobnosti mnohdy plodí těžká doba... (17.11.2006)

Jednoznačně jedna z nejlepších českých komedií. Teď již naprostá klasika a perfektní zdroj typicky českých hlášek. Luděk Sobota alias František je tu krásně praštěný a jeho neustálá závislost na kondiciogramu je propracovaná do nejmenšího detailu. Tahle komedie zkrátka nestárne... (teda mohla by: věčným opakováním v televizi, které mi už pěkně leze na mozek - díky němu je to jen za 3*) (21.02.2005)

Filmová prvotina dvojice Svěrák-Smoljak, je (podle jejich vlastních slov) až moc přecpaná vtipem, na kterém rozhodně nešetřili. Geniální jednoduchost dnes již naprosto jedinečného humoru je zde opravdu v každém záběru. Nesmrtelné hlášky a výborné herecké výkony, podpořené samotnou dvojicí autorů. Komedie, která se stala českou filmovou klasikou a poznávají jí další generace. Zdeněk Liška zde opět prokázal svou hudební geniálnost a nadčasovost. Hudba v úvodních titulcích, je nefalšované minimal techno. (14.10.2012)