Srdečný pozdrav ze zeměkoule

Originální a nadčasová první polovina mě nadchla, brilantní nápady a roztomilý scénář by z tohoto filmu udělaly asi nejlepší českou sci-fi POKUD by ve druhé polovině režisérovi nedošel dech. Nepřesvědčivé a nevtipné nalepené scény už nefungují, stejně jako komika herecké dvojice Lasica+Satinský, Menzel nehezky přehrává, konec je už velmi nedotažený a celkově tlačí film velmi prudce směrem dolů. Škoda! (02.01.2011)

No nevím tohle mě dost zklamalo, začátek je pěkný a poměrně vtipný. Ale to je asi tak všechno od poloviny filmu se to děsně táhne a už mě nezajímaly ani ufounské eskapády. Naneštěstí od podprůměru to zachraňuje skvělý Menzel který je asi nejvtipnější částí filmu. Samotní mimozešťani ač se snažily sebevíc byly spíše k pláči než k smíchu. Tohle je ten typ Českého filmu který si pustíte a rychle zapomenete. (10.08.2010)

Dřív jsem ten film nenáviděl, pak dlouho neviděl a nakonec ho vzal na milost. Stejně si myslím, že je to jeden z těch horších počinů Oldřicha Lipského. Jenže jeho um byl tak obrovský a komediální talent Milana Lasici a Júlia Satinského natolik suverénní, že se na pohodový průměr vyškrábal v celku bez problémů. Některé scény jsou ale hluché a tak trochu trapné. (27.02.2023)

I z dnešního pohledu dokonalá satira tehdejšího způsobu života, z něhož jsme si do současnosti přenesli snad jen to nejhorší. Plné vtipných a tragikomických, někdy spíše tragických postřehů o naší slavné civilizaci, a plné dokonalých hlášek (Jen nudle ne, Ukradli mi auto, Vesmír je zakřiven takto, My tady normálně zahýbáme, Jsem křišťálová studánka, napij se ze mne, Nemáte sirky, pane doktore?, Sedm miliard v prdeli...). Režisér Oldřich Lipský prostě uměl, dokázal těm filmům dát určitou nadsazenou atmosféru a udržel je koncepčně od začátku do konce. Například u jeho posledního filmu, který nedokončil, je velmi zřetelně poznat ta tlustá čára, kde Lipský skončil, a kde Podskalský nedokázal úspěšně navázat. Plus zde nesmíme zapomenout na dokonalé dokumentující Jiránkovy animace. (07.12.2014)

Rok po fenomenálním Tajemství hradu v Karpatech tvoří Lipský tuto přetaženou grotesku, aneb jak z kvalitních vstupních ingrediencí (námět, jiránkovština, Lasica+Satinský kontra Menzel) vyrobit paskvil. Ne že by tam nebylo dost vynikajících momentů. Ale právě že jen momentů. Podobný problém jako u Hřebejkových Pelíšků: scénky s potenciálem kultovnosti, vytvářejcí však mizerný celek (jehož chtěná výpověď se tak spíš uměle konstatuje než skutečně vyjevuje), přičemž chyba není jen v jejich izolovanosti, nýbrž i v podstatě scének samotných: u Pelíšků kvůli masivní samoúčelnosti jejich humoru, zde kvůli nerozhodnosti, zda mají či nemají být naivitkami. Je zde navíc spousta šuntu typického pro podprůměrné komedie té doby (třeba celá úvodní sekvence s pivním sudem, u níž zaujme jen jeho odlet z hospody; nebo scéna Menzelova experimentování s umělou stravou; nebo jeho mávání na myče oken; scénka s „nevěstou“ v Menzelově bytě je sice čupr, ale způsob, jakým se k ní dospělo, je upocený až hrůza; nebo znovuobjevený ukradený Trabant; vůbec celý faktor „Sobota“, na němž lze film postavit, nelze ho jím však nastavovat; atd, atp.). Následující nevybírám jako to nejlepší, ale jako to, co by nemělo upadnout v zapomnění: Jak byste reagoval na návštěvu mimozemských civilizací? „Klidně, jako na každou jinou návštěvu.“ „Já se o politiku nezajímám. V práci si dělám svý, okna zdobim.“ Jako pamětník oceňuji znělku Televizních novin, zvláště její přesné umístění. Z jiného světa: „Promiňte pánové, neviděli jste tady profesora Cimrmana?“ „Je u sebe.“ Dále viz Morien, Subjektiv a vyčerpávajícím způsobem Šandík. Je velký smutek, že film, jenž mohl být věčným monumentem dvojice L+S, král parodie Lipský takto zpackal. Zatracená zkurvená práce. (21.03.2012)